Před stávkou jsme jezdili ukazovat záběry z Národní, vzpomíná Pánek

Praha – Vedli prý „informační válku“, o výdobytcích typu mobilu či internetu si ale zatím mohli nechat zdát. Přesto právě studenti sehráli důležitou roli při přípravě generální stávky zaměstnanců, která proběhla přesně před 25 lety. Svým objížděním menších měst de facto nahrazovali nezávislá média a informovali o plánech stávky. Na začátek konce „reálného socialismu“ vzpomínal tehdejší studentský aktivista Šimon Pánek ve studiu ČT24.

Sametová revoluce pokračovala v té době již desátým dnem. Celonárodní protest zaměstnanců byl zřejmě jeden z rozhodujících důkazů, že má skutečně masovou podporu. Dvouhodinovou stávku podpořily tři čtvrtiny zaměstnanců, kteří místo do práce vyšli do ulic.

„Generální stávka pro nás byla klíčovým momentem. Tušili jsme, že komunisté ztrácejí své pozice, ale právě tato stávka ukázala, že potřeba změn je obrovská a že je vyžaduje drtivá většina celého Československa.“


Studenti celý týden předtím vedli „informační válku“. Sdělovací prostředky tehdy byly ještě pod kontrolou komunistické strany, neexistoval internet, mobilní telefony ani nezávislá rádia. Studenti spolu s herci a pedagogy tak cestovali po republice z velkých center (Olomouc, Bratislava, Praha) do míst, kde lidé tolik informovaní nebyli. Rozváželi fotografie a videokazety, které ukazovaly záběry ze 17. listopadu, a roznášeli letáky, které vysvětlovaly, co studenti chtějí a jaké jsou jejich požadavky, s výzvami k připojení.

„Čím dál od studentských center (Olomouc, Liberec, Bratislava, Praha a další), tím menší bylo v prvních dnech pochopení pro to, co se děje, proto právě tam mířily studentské skupinky. Ve chvíli, kdy se pro podporu vyjadřovaly známé osobnosti a televize začala koncem prvního týdne studentské stávky vysílat pravdu, bylo jasné, že generální stávka dopadne dobře,“ vzpomíná Šimon Pánek. Dále dodává, že komunismus se rozpadal všude kolem, takže u nás by se rozpadl prý i přes to, že by rozsah studentské stávky nebyl tak velký.

On sám jako představitel stávkového výboru nestávkoval. Velmi pečlivě sledoval dění. Zajímalo ho, jak stávka dopadne, i když podle jeho slov to bylo jasné. Z mnoha firem a fabrik totiž přicházely, již během prvního týdne stávky, zprávy o připojení a účasti.