Genderové kvóty v Česku? Nejspíš ano

Praha – Česká vláda na rozdíl od svých předchůdců zřejmě podpoří evropský návrh na kvóty pro ženy či muže v dozorčích a správních radách velkých společností. Podle záměru EU by měli ženy či muži v podnicích, jejichž akcie se pohybují na burze, obsadit nejméně 40 procent křesel.

Někdejší pravicová vláda i bývalý parlament návrh směrnice odmítly. ČR tak patřila mezi několik států, které chtěly předlohu na půdě EU zablokovat. Sobotkova vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že bude „důsledně uplatňovat princip rovnosti žen a mužů“ a bude „usilovat o podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích“. Ministryně práce Michaela Marksová Tominová (ČSSD) už v červnu na jednání ministrů v Lucemburku řekla, že ČR nejspíš svůj přístup ke směrnici změní.

„Předpokládám, že bychom tu pozici změnit měli. Jako jednu ze svých priorit to označila naše nová eurokomisařka Věra Jourová. Je to docela logické. Máme ve vládním prohlášení důraz na sledování rovných příležitostí pro ženy a muže,“ řekl novinářům Jiří Dienstbier.

Kvóty nesmí k ničemu nutit…

„Bez kvót budeme čekat třeba dalších 150 let, necháme-li to přirozenému vývoji. Už jen to, že se o jejich zavedení diskutuje, vedlo k tomu, že řada firem zavádí speciální programy na podporu diverzity ve svých řadách,“ uvedla v Událostech, komentářích ředitelka Fóra 50% Jana Smiggels Kavková. Fórum zavedení kvót podporuje, na druhou stranu ale upozorňuje, že by jejich zavedení nemělo nikoho do funkcí nutit.

Podobného názoru je i socioložka Jiřina Šiklová: „Diverzita je dobrá, ale když se to vezme jako zákon, může to působit negativně. Ženy, které se tam dostanou, nebudou působit jako nejlepší specialistky, ale jako ty, které se tam dostaly jen díky kvótám.“

Odpůrkyní jakýchkoliv genderových kvót je bývalá politička a vicepremiérka Karolína Peake: „Nevím, jestli kvótami můžeme bojovat proti ženské či mužské přirozenosti. Ženskou přirozeností není bojovnost – ať už v politice, nebo ve velkých firmám. Je třeba vytvořit jim rovnou příležitost a podmínky, aby v případě, že budou chtít být dobrými matkami, měly také šanci odstartovat svou kariéru.“ Podle Peake by se měl stát raději než na zavádění kvót soustředit na zlepšení situace matek, vznik nových míst ve školkách nebo podporu zkrácených úvazků – ať už pro matky, nebo otce.

Návrh na zavedení kvót předloni v Evropské komisi prosadila tehdejší eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. Podle záměru měli ženy či muži v dozorčích a správních radách velkých firem, jejichž akcie se obchodují na burze, obsadit nejméně 40 procent křesel. Stanovenou hranici by měly státní podniky dosáhnout v roce 2018, soukromé o dva roky později. V EU by se opatření nejspíš dotkla asi 5 000 firem, v Česku ani ne desítky.

S návrhem směrnice musí souhlasit europarlament i jednotlivé členské státy. Dlouhodobým odpůrcem kvót pro ženy byla německá vláda. Tamní koalice se ale minulý týden domluvila a od roku 2016 by každé třetí křeslo v dozorčí radě největších německých firem měla obsadit žena. Spolu s Německem se ještě v polovině loňského roku písemně zavázaly nařízení odmítnout také Velká Británie, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Česko, Estonsko, Litva a Maďarsko.


Průkopníky genderových kvót byly severské státy

První zemí světa, která přijala zákon o genderových kvótách, bylo v roce 2003 Norsko; předloha vstoupila v platnost 1. ledna 2006. Zákon nařizuje, že ženy musí tvořit minimálně 40 procent členů představenstev veřejně obchodovatelných firem. Podle některých pramenů dnes už počet žen na těchto postech přesahuje vyžadované minimum a tendence je i nadále vzestupná. Pro srovnání: v roce 2002 jich bylo jen 6 procent.

Podobné kvóty jako v Norsku přijal i Island v roce 2010. Zákon vyžaduje, aby všechny velké a větší podniky – v islandském podání to znamená firmy s více než 50 zaměstnanci – měly ve svých představenstvech reprezentována obě pohlaví minimálně 40 procenty členů. Zákon vstoupil v platnost v loňském roce. Cíle 40 procent zatím není dosaženo, ale vývoj jde správným směrem.

Švédsko zase používá podobný model jako Finsko. Firmy se řídí kodexem, který byl přijat v roce 2004 a od té doby byl několikrát regulován. Kodex doporučuje podnikům pracovat na postupném zvyšování reprezentace žen v představenstvech a směřovat ke genderové vyváženosti. Větší firmy mají též povinnost každoročně informovat o svých aktivitách v této oblasti a o přesném počtu žen v představenstvech.

Norsko i další skandinávské země zavedly kvóty také v politice, nyní se v ní pohybuje skoro dvakrát víc žen než v té české. V severských parlamentech je jich mezi 39 a 47 procenty a v místních politických reprezentacích 32 až 46 procent. Odpovídající čísla v Česku jsou 17–26 %.