Prohlášení Zdeňka Pešata ke Kunderově kauze

Tehdy jsem byl ve třetím ročníku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a členem fakultního výboru KSČ. Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně (a budoucí žena) Iva se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti. Měl pocit, že o tom musí informovat i svou mateřskou stranickou organizaci. A protože jsme spolu studovali estetiku a ze členů fakultního výboru KSČ znal nejvíce mě, řekl to mně. Předpokládal jsem, že Dlask chtěl svou přítelkyni ochránit před postihem, ke kterému by mohlo dojít, kdyby se její styk s emigrantem nebo dokonce agentem-provokatérem z řad StB prozradil. Na jeho sdělení jsem nijak nereagoval a s nikým jsem o tom nemluvil. S Dlaskem jsem se už po studiích nesetkal a pustil jsem to z hlavy.

Jsem vážně a nevyléčitelně nemocný člověk, v podstatě ležící pacient odkázaný na kyslíkový přístroj. Vzhledem k tomu nejsem schopen se nikam dostavit a jakýkoli rozhovor musím odmítnout.

Včera, po přečtení novin, jsem o příhodě s Dlaskem řekl své ženě. Domluvili jsme se, že sepíšu všecko, co k této věci vím, a to jsem tímto učinil.

V Praze 15. října 2008

PhDr.Zdeněk Pešat, DrSc.

• Vytisknout
• Poslat e-mailem
• Chyba v článku