Švédské předsednictví bylo víceméně úspěšné

Brusel - Švédské předsednictví Evropské unii po půl roce končí. Šest měsíců od července do prosince se neslo ve znamení dvou témat: Lisabonská smlouva a ekologický summit v Kodani. Zatímco první se podařilo dotáhnout do konce, celosvětová schůzka v Dánsku se úplné blamáži vyhnula na poslední chvíli nezávaznou dohodou.

Švédští představitelé mají před sebou poslední oficiální fotografování, a tím jejich předsednictví končí. Stručně lze říci, že šlo hladce a bez emocí. Do historie si berou jeden velký úspěch. Pracovali na něm mnozí předtím, oni ale nakonec udělali z Lisabonské smlouvy realitu.

„Bylo to předsednictví komunikativní a řekl bych dobře vyjednávající, neměli jsme problém. Švédská značka přinesla unii stabilitu a posunula ji dopředu,“ říká český premiér Jan Fischer. Ministr zahraničí Jan Kohout se domnívá, že Švédové měli jedno velké štěstí, protože „během toho předsednictví nedošlo k žádné významné krizi ve světě, kterou jsme měli s Gazou, nebo plynové krizi“.

Priorita číslo 1: Lisabon

Švédské předsednictví se tak mohlo soustředit v klidu na své priority, kterým dominovala Lisabonská smlouva. „Nejvíc času a největší politický výkon pro mě byla Lisabonská smlouva a nominace prezidenta unie a ministryně zahraničí,“ uvádí švédský premiér Fredrik Reinfeldt.

Právě obsazování dvou nových funkcí ale působí jako největší vada na kráse severského úspěchu. Švédský premiér nejdřív šéfy států obvolával a pak se s nimi v Bruselu zavřel. A nikdo nic nevěděl. „Když Reinfeldt volal do 26 zemí, neměl se ptát, koho by chtěli, ale jaký by ten člověk měl mít profil, zkušenosti a co od něj očekávat. To by zúžilo dlouhý seznam potenciálních prezidentů,“ míní Piotr Maciej Kaczyński z Centra pro studium evropské politiky.

Ještě pár dnů a švédské předsednictví se všemi svými úspěchy a neúspěchy odchází do dějin. Na přelomu roku přijde střídání stráží. Švédsko ve vedení vystřídá Španělsko.