V měsíčních kráterech se skrývá velké množství ledu

Washington - Nedaleko severního pólu Měsíce jsou velká ledová pole. Objevil je radar amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír na palubě indické družice Čandrájan 1. Pokrývají 40 malých kráterů na straně trvale odvrácené od Slunce, kde se teploty drží skoro na minus 250 stupních Celsia. Výsledky byly představeny na planetární vědecké konferenci v Texasu.

Velikost kráterů se pohybuje od dvou do patnácti kilometrů. Kolik je v nich ledu, závisí na velikosti vrstvy v každém z nich. Odborníci z NASA upozorňují, že led musí mít tloušťku nejméně dva metry, aby mohl být rozpoznán družicí Čandrájan.

Paul Spudis z Měsíčního a Planetárního institutu v Houstonu odhaduje, že se v kráterech skrývá až 600 milionů tun vody ve formě ledu. „Je to většinou čistý vodní led. Mohl by být pár desítek centimetrů pod regolitem (měsíční půdou),“ uvedl Spudis. Tato ochranná vrstva zeminy by mohla zabránit blokům čistého ledu vypařit se i v oblastech, které jsou vystaveny slunečnímu záření, vysvětlil.

Paul Spudis:

„Nový nález dokazuje, že Měsíc je ještě zajímavější a přitažlivější, než jsme si dříve mysleli. Jako místo pro vědecké výzkumy a expedice i jako operativní základna.“

„Nyní můžeme s přiměřenou jistotou říci, že udržitelná přítomnost člověka na Měsíci je možná. Můžeme využít zdroje, které zde najdeme,“ prohlásil Spudis. „Výsledky z těchto misí, které jsme viděli v posledních několika měsících, jsou naprosto převratné v našem pohledu na Měsíc,“ upozornil.

Radarová sonda Mini-SAR mapovala odvrácenou severní stranu Měsíce za použití polarizace a pomocí rádiových vln. Nález tak může poskytnout podklady pro další zkoumání oblasti. Závěry výzkumu doplňují dřívější zjištění mapující výskyt vody na Měsíci. Sonda Mini-SAR je jedním z 11 zařízení, které NASA k těmto výzkumům využívá. Jedním z posledních známých pokusů byl řízený dopad rakety a sondy LCROSS, při kterém sonda zkoumala částice prachu vymrštěné pádem nosné rakety na povrch Měsíce.