Szabó tvrdí, že jen v Maďarsku se na jeho nadaci obrátily už stovky rodin, které nemají žádného prarodiče. Nabídka je podle něho výhodná pro obě strany: „Situace na venkově je stále zoufalejší. Díky nám se ale osamělí starší lidé mohou zase jednou cítit užiteční. Nabízíme jim možnost o někoho pečovat, což je nejen práce, ale svým způsobem i sociální poslání.“
„Tradiční velké rodiny se rozpadly. Jen pomyšlení, kolik dětí nemá babičku nebo dědečka, je hrozné. Mnoho lidí žije uzavřeně a nikam nejezdí,“ dává mu za pravdu jedna z adoptivních babiček Irma Visokaiová.
Každá rodina má s adoptivní babičkou nebo dědečkem smlouvu, která vymezuje podmínky „adopce“. Někteří prarodiče si za hlídání vnoučat nechávají vyplácet mzdu, někteří ale raději požadují jakýsi výměnný obchod – hlídání za práci okolo domu nebo v zahradě.