Svět podle Zdeňka Velíška (156)

Často dostávám otázku, zda by ve Francii nebo jinde v západní Evropě bylo možné to, co se zrovna děje u nás. Ať už je to získávání akademických titulů bez řádně absolvovaného studia, vzájemné obviňování špiček protilehlých politických stran ze styků s mafií nebo z korupce, či jiné nekalé průvodní jevy českého „politického“ života. Ty uvozovky jsou v minulé větě proto, že místo slušného výrazu „politický“, mi jako příhodnější přišel na mysl výraz „politikářský“. Ale nechci házet celou českou politickou garnituru do jednoho pytle, a tak se mírním.

Quod licet bovi, non licet Jovi

Latiníci si jistě všimli, že jsem dal opačný smysl úsloví známému už ve starém Římě: „Co je dovoleno Bohovi není dovoleno volovi“. Snad dokážu třemi příklady z francouzské současnosti ospravedlnit, proč by političtí bohové nikdy a nikde neměli počítat s beztrestností. Ve Francii se v posledních čtyřech, pěti týdnech skoro denně objevovala na prvních stránkách deníků jména tří někdejších politických božstev: bývalého ministra vnitra, Charlese Pasquy, bývalého premiéra Dominiqua de Villepina a v posledních dnech i bývalého prezidenta, Jacquese Chiraca. Všichni tři mají co do činění se soudy. V roli obviněných, obžalovaných, vyšetřovaných, a v případě Charlese Pasquy už v roli odsouzeného viníka. A to tvrdě odsouzeného: dvaaosmdesátiletý, kdysi velmi neúprosný ministr vnitra, dostal rok nepodmíněně a dva další roky s podmínkou. Začněme jeho případem:

Není to poprvé, co se justice pokusila Charlese Pasquu odsoudit za prokázanou účast v aféře známé ve Francii jako „Angolagate“. Je to ale poprvé, kdy se jí to za dlouhé roky podařilo. Aféra spočívala v ilegálním prodeji značného množství zbraní do Angoly v devadesátých letech, kdy tato africká země krvácela vysilující občanskou válkou (trvala celkem 27 let!). Francouzský ministr se provinil zneužitím své pravomoci, nebo spíš jejím nevyužitím proti ilegálnímu obchodu se zbraněmi, o němž věděl, a přijetím sumy 1,5 milionu franků od přímého účastníka nezákonné zbrojařské transakce, obchodníka Pierra Falconeho. Po vynesení rozsudku zaútočil Pasqua na celou politickou garnituru, v které byl kdysi téměř na špičce. Žádal zrušení státního tajemství, které kryje další obchody se zbraněmi, aby tak vyšlo najevo, zda z nich (také) plynuly provize a do čí kapsy. Pasqua se proti rozsudku odvolává a skeptici ve Francii stále ještě pochybují o tom, že tentokrát už opravdu půjde za mříže. Ale byl odsouzen! A to je první krok francouzské justice k vítězství ve válce, kterou poměrně otevřeně svádí s politickou mocí.

Pár dní před vynesením rozsudku nad bývalým ministrem vnitra Chiracovy strany (tehdy RPR, přejmenované na dnešní UMP), navrhl jiný soud trest odnětí svobody na 18 měsíců podmíněně bývalému premiéru  Dominiku de Villepinovi (příslušníku stejné strany a kdysi Chiracovu chráněnci) za účast v aféře „Clearstream“. Rozsudek má být vynesen v lednu. De Villepin, který byl v r. 2004 ministrem zahraničí, je obviněn z ošklivé politické intriky: z pokusu očernit svého soka z téže strany (UMP), Nicolase Sarkozyho. Oba dva se tehdy měli střetnout jako rivalové v blízkých prezidentských volbách. Oba dva chtěli v Elysejském paláci vystřídat Chiraca. De Villepin se dozvěděl, že seznam kont a jmen, který unikl z finanční instituce Clearstream a který mohl Sarkozyho zkompromitovat, je zfalšovaný, ale neudělal nic proto, aby se vyšetřování případné viny osob z dotyčného seznamu zastavilo, naopak, zřejmě ho podněcoval!  Na jménech ze seznamu lpělo podezření z přijímání úplatků a jejich ukládání na tajných kontech. To mohlo Sarkozyho  fatálně zkompromitovat jako prezidentského kandidáta.

Když se  Sarkozy už jako prezident, dozvěděl, že byl v r. 2004 prověřován, a to na základě zfalšovaných dokumentů, prohlásil prý s bezprostředností jemu vlastní: „Toho, kdo za tímhle stojí, pověsím na řeznický hák“. De Villepin tuto větu u soudu použil k tomu, aby otřásl důvěrou veřejnosti v objektivitu soudců. Pokusil se naznačit, že rozsudek nad ním bude jen splněním prezidentovy vůle. Sarkozy nepopřel, že ta slova pronesl.

Francouzská justice prosazuje svou nezávislou moc!

V obou předchozích případech byla soudní moc pod tlakem moci politické, o tom není pochyb. Rozhodně největšímu tlaku – nejen politickému ale i prostě humánnímu tlaku, tlaku veřejnosti – bude ale justice vystavena v souvislosti se zcela čerstvým rozhodnutím vyšetřující soudkyně Xavière Simeoniové pohnat před soud i samotného ex-prezidenta Jacquese Chiraca. Je mu sedmasedmdesát a teď, když je mimo politickou praxi, prokazují mu Francouzi úctu, jako nikdy předtím. Aktivní politici jsou v průzkumech veřejného mínění daleko za ním, co do obliby u národa.

Instituci vyšetřujících soudců Francie z podnětu dnešního prezidenta republiky ruší. Justice je proti tomu. Tisk teď Sarkozyho voluntaristické rozhodnutí připomíná v souvislosti s tím, že právě vyšetřující soudkyně obvinila Sarkozyho předchůdce v prezidentském úřadu, Chiraca, a žádá o zahájení soudního řízení s ním. Proces se Chirakem by pro instituci vyšetřujících soudců byl jakousi důstojnou labutí písní.

Jacques Chirac se měl ve funkci primátora Paříže dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale když se v r. 1995 stal prezidentem, byl chráněn imunitou. Využil jí i k tomu, že v kauzách, které se týkaly pařížské radnice, odmítl poskytnout soudu dokonce i svědeckou výpověď. Už tehdy na něho padlo podezření, že v dotyčných kauzách by mohl klidně sedět i na lavici obžalovaných. Tato okolnost silně ovlivnila prezidentské volby v r. 2002, v nichž byl Chirac zvolen podruhé. V prvním kole dopadl příšerně: necelých 20% hlasů! Jen o dvě procenta víc než pravicový extremista Le Pen, který vyřadil socialistu Jospina. Chirakem část voličů v té chvíli opovrhovala právě pro vážná podezření z účasti na nepravostech, které se provalily na pařížskou radnici. Ve druhém kole se pak nehlasovalo pro něho, ale „pro Republiku“, jejíž demokratické základy Le Pen ohrožoval. Se skřípěním zubů hlasovali tehdy pro Chiraca i ti, co ho označovali za podvodníka. Bránili Francii před antidemokratem Le Penem.

Po odchodu z Elysejského paláce měl Chirac dva roky pokoj.
V atmosféře významných soudních procesů s politiky, má teď ale i on čelit obvinění ze zneužití moci. Konkrétně jde o jeho podíl na dlouholetém udržování jednadvaceti fiktivních pracovních míst na pařížské radnici ve prospěch řady osobností spjatých s francouzským politickým životem nebo přímo s politickou stranou či osobou starosty Chiraca.

Francie tedy v současné době prožívá období, kdy se možná rozhoduje o tom, jaké místo si soudní moc vybojuje vůči moci výkonné a zákonodárné. Na ty tři případy, které jsem tu velmi stručně popsal, nemůže být Francie hrdá. A neprosadí-li se při jejich dořešení spravedlnost, těžko bude moci tato kolébka lidských práv sloužit za příklad těm evropským zemím, které se zmítají v nerovném zápasu morálky s vynalézavou zločinností, se sklony ke korupci a k podvodu. Pokud ale Francie světu ukáže, že její justice je nezávislou mocí a nepodléhá vlivům a tlakům ostatních dvou „mocí“ Republiky, obstojí se ctí ve srovnání se státy, v nichž se odložené či nevyřešené kauzy týkající se politické scény vrší v archivech soudů, nebo k soudu vůbec nedojdou.

Ale všeho do času. V zemích, kterým v západní Evropě říkají „mladé demokracie“ a k nimž asi patříme, jak  dosvědčuje neutěšená česká realita, může demokracie také dozrát (když o to budeme usilovat) a justice rovněž může dosáhnout takového postavení vůči moci výkonné a zákonodárné, a takové zralosti, že k ní aktéři politického, hospodářského a třeba i akademického života získají respekt a budou se podle toho chovat.

Charles Pasqua
Charles Pasqua
Více fotek
  • Charles Pasqua autor: ČT24, zdroj: Blogspot http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1213/121244.jpg
  • Dominique de Villepin autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1127/112638.jpg
  • Palais de justice autor: ČT24, zdroj: Raingod http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1213/121237.jpg
  • Jacques Chirac zdroj: ttp://msnbcmedia2.msn.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/283/28272.jpg
  • Paříž - Elysejský palác http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/35/3436.jpg