Czech Internet Forum 2009

Nemine rok, aby se ve světě internetu nestalo něco převratného. Pamatuji si, jak jsem byl před třemi lety na mediální konferenci v Bonnu a jeden z vystupujících tam s údivem říkal: „Tohle je doba, ve které nejde předvídat médiím budoucnost. Ve chvíli, kdy portál s domácím videem, k němuž téměř nepotřebujete zaměstnance, protože lidé jej plní dobrovolně, stojí miliardy dolarů, přestává legrace.“

Už dlouho se skutečně nikdo nesměje. Naučili jsme se chápat, že ve světě internetu se nedá podnikat podle klasických receptů a také internetová média se nebudou chovat tak, jak jsme zvyklí u klasických médií. Řídit internetové médium a hledat pro něj zákazníky je neprobádaná trnitá cesta. Platí zásada, že pravé internetové médium je nepřenosné do hmotného světa papíru, vysílacích vln. Na druhé straně víme, že není pravděpodobné, aby se televize a tisk v dohledné době zcela přesunuly na internet a zanikly v podobě, kterou jim dalo XX. století. Tyto sny jsou iluzí.  

Na této konferenci zastupuji, ač se to nezdá, poměrně mladé médium. Televize vznikla až po novinách, filmu, rozhlasu. Je posledním článkem mediální revoluce moderní doby, než přišla éra počítačů. Navíc zastupuji velmi specifickou televizi: médium veřejné služby, Českou televizi, respektive její zpravodajství. Televize veřejné služby vznikaly z původně státních televizí jako garant objektivních nestranných informací.

Evropská unie, jejímž členem je Česká republika, věří, že každý člověk ve svobodném a právním státě má právo na objektivní informace a ty musí garantovat nezávislá instituce. Také v soukromé sféře platí, že nejlepším obchodním artiklem je zpráva, která se dá označit za objektivní, ale zároveň se nikde neříká, že pokud bude tvorba zpráv nevýnosná, pokud nebude přinášet investorovi zisk a prestiž, bude v ní pokračovat. Soukromá média jsou byznys.    

Zpravodajství České televize nehledí na nějakou výnosnost, jeho smyslem je nabízet pravdivé zprávy, které by umožnily lidem chápat život v demokracii a pomohly jim rozumět okolnímu světu. Veřejná služba slouží hodnotám, na kterých je založen stát. Šíří komplexní povědomí o dění v české společnosti a ve světě. Měla by bourat nevědomost o jiných kulturách, předsudky, otevírat veřejné debaty o palčivých tématech. Veřejná televize je tady jako médium, které se stará o informace tak, aby stát a jeho občané měli z jeho aktivit prospěch. Veřejná televize je o hodnotách, které chceme ve své zemi kultivovat, nabízí prostor pro formování názorů. K tomu v posledních čtyřech letech přispívá velkou měrou i zpravodajský program ČT24. 

Můžete namítnout: Internet zcela změnil mediální prostor. Veřejnost má možnost svobodně se pohybovat v nekonečných vodách webu a stejně jako deníkům ubývají čtenáři, lidé si stahují filmy do počítače a málokoho napadne napsat dopis na papír, když může poslat mail – zpravodajství veřejné služby bude ztrácet víc a víc pozice a nakonec se ukáže, že internet může instituci, jakou je veřejné médium, možná nahradit. Pro svobodnou tvorbu názorů existují stovky portálů se zprávami a zadarmo, pro diskuse stovky stránek s blogy a následnými komentáři. Máme internetové televize. Na webu najdete všechno, co si lze představit. 

Najdete tam ale také úpadek a slepé cesty, které málokdo čekal. Pamatuji si, jak mě před čtyřmi lety oslovilo nově vzniklé aktuálně.cz, zda bych jim nepsal blog, jakýsi deník. Za rok moji exkluzivitu zrušili, dnes má tento portál desítky blogů, a když se podíváte na idnes a další zpravodajské weby – blogy jen na nich jdou do tisíců.

Před týdnem jsem si přečetl zajímavý názor jednoho bloggera, který si stěžoval, že lidé přestávají blogy číst. Hořekoval ve stylu: Když už, lidi, nečtete knížky, čtěte aspoň blogy! Kdo může za úpadek blogů? Prý Facebook. Facebook roste, nabírá uživatele, blogům ubývají. Facebook totiž umožnil mnohem efektivnější sociální kontakt a možnost vyjádřit se, sdělit osobní názory na aktuální dění. Psát dlouhý blog se chce menšímu počtu lidí, číst jej také. Informace na Facebooku se dá zhustit do statusu a následně probíhá diskuse, navíc – na rozdíl od diskusí pod blogy – s vlastním jménem a příjmením a navíc s lidmi, které si zařadíme do rodiny svých přátel. 

Proto soudím za prvé: 

ve světě takových nejistot se zatím nelze obejít bez institucí, jakými je médium veřejné služby. Svobodný svět internetu je prostě moc svobodný a tím i nevypočitatelný. Demokratické státy potřebují svobodné nezávislé instituce a žádné médium na internetu je nemůže plně nahradit. 

A za druhé:

Internet rozvíjí možnosti klasického média, jakým je televize veřejné služby, a dokonce může zefektivnit jeho výkon a umožnit mu lépe plnit zadání, které společnost dává. Může tak dojít k oboustranně výhodnému ideovému propojení. Zpravodajství veřejné služby, v tomto případě ČT24, nabídne divákovi agendu, kterou stanoví jako důležitou pro onen den, nabídne profesionalitu novinářskou, obrazovou a dramaturgickou – která je drahá a funguje jako záruka spolehlivosti a odpovědného výběru i zpracování informací. Internet má zase živé aktivní lidi, novináře amatéry, nadšence, lidi toužící angažovat se a zapojit se do veřejných debat. 

Aby zpravodajství České televize mohlo účinně plnit svoji veřejnou roli, potřebuje nejen peníze a zadání, ale také nadšené lidi, kteří si budou smysl veřejné televize uvědomovat. Toto uvědomění je do budoucna přímo úměrné tomu, jak se televize dokáže vypořádat s novinkami, které na internetu vznikají, především se sociálními sítěmi. Právě tyto sítě totiž přivádějí televizi veřejné služby k její podstatě – rozvíjet veřejnou debatu o společnosti, podobě státu, kvalitě života, fungování demokracie a právního státu. Právě tyto sítě dokáží spojit dosud nespojitelné: pasivní účinek televize s aktivním člověkem u počítače.

Počínaje volbou prezidenta republiky v roce 2008 portál ct24.cz vytváří pojítko mezi dramaturgií vysílání a divákem. Divák už několikrát dostal prostřednictvím chatu možnost spolumoderovat speciální vysílání. Letos v září v předvolebních Otázkách Václava Moravce „speciál“ získali diváci a zároveň uživatelé videoportálu Youtube možnost natočit video s dotazem a poslat jej přes portál do vysílání. Na síti Facebook zase vznikly stránky Otázek Václava Moravce čítající nyní přes 10.000 členů, kde Moravec osobně nebo jeho spolupracovníci komunikují s lidmi, nechávají se inspirovat pro další pořady nebo čerpají zajímavé dotazy. Internet, respektive reakce na sociálních sítích, mailové vzkazy, dávají dramaturgům vysílání zpětnou vazbu, umožní jim reagovat na překvapivé dotazy diváků.

Televize, zpravodajská ČT24, tím otevřela novou kapitolu existence. Zatímco v první etapě v letech 2005 až 2007 přinášela hlavně přehledy zpráv, v posledních dvou letech se změnila v zážitkovou stanici, která nabízí přímé přenosy, živé vstupy a okamžitou analýzu a reakci, dá se nyní mluvit o třetí etapě ve vývoji zpravodajské veřejné služby, kterou dává občanům ČR Česká televize. A tato třetí etapa úzce souvisí s internetem, s novými portály a novými způsoby komunikace. Třetí etapu ČT24 založenou na provázání vysílání s aktivním uživatelem internetu nazývám etapou interaktivního zpravodajství, kdy je koncový uživatel zpráv vtažen do jejich tvorby, respektive do vytváření podoby živého vysílání. První vlaštovkou byl kdysi chat na ct24.cz, nyní do hry vstoupil fenomén youtube, facebook, twitter, víceúčelový mobil.

Televize se otevřela divákům a změnila svůj přístup k tvorbě vysílání. Divák už není jen pasivním příjemcem. Pokud využije nové technologie, stane se aktivním článkem zpravodajství. Pokud někdo mluvil o propojování televize a internetu a médií, tato chvíle nastala. Někteří lidé soudili, že nejdříve musí přijít spojení televize a počítače do jedné „krabice“, aby se generace internetu spojila s televizí, zpravodajství ČT24 dokazuje, že stačí navnadit diváka ke komunikaci a on si cestu najde sám. Notebook a mobil si můžete vzít už dnes k televizi a ovlivňovat její vysílání, pokud je k tomu ona dost akční a otevřená.

Je to pouhá móda, nebo trend? Je interaktivita televizního zpravodajství na specializovaných programech, jakým je ČT24, pouhá zajímavost, jako byl rozmach dnes už místy skomírajících blogů, nebo předznamenává budoucnost? Je jasné, že když člověk může vstoupit do vysílání videonahrávkou nebo mailovým dotazem, baví jej televize víc. Když jeho připomínka nebo námět na hosta je vyslyšen, určitě má k vysílání hlubší vztah. Už nyní se dá říct, že ČT24 takto plní veřejnou službu novým způsobem. A oslovuje tolik žádaného „mladého“ diváka. Pro ČT24 tak začíná nová etapa, v níž vedle zkvalitňování vysílání bude v mnohem větší míře dávat prostor občanům, divákům. Všechny technologické cesty, především na internetu, umožní zpravodajství ČT ještě lépe naplňovat vizi veřejné služby.

Možná nemá cenu spekulovat, zda televize přežije a spolkne jednou internet, nebo naopak internet pohltí televizi. Lepší je sledovat, jak si mohou oba virtuální prostory pomoct a spojit se, abychom lépe rozuměli okolnímu světu. Abychom využili možnost jej víc ovlivňovat. 

Každé médium řeší v současnosti kardinální otázku: Odkud budou v budoucnu lidé získávat informace? A občas se manažeři médií bojí odpovědět. Bojí se odpovědět svým investorům, zda věří v budoucnost deníků, týdeníků, rozhlasu a televize v jejich současné podobě a do čeho by se tedy mělo investovat. Nejistota ohledně budoucnosti médií je všudypřítomná. Přitom: Internetu a jeho zpravodajských portálů, blogů, sociálních sítí se není třeba bát jako konkurence, která zahubí mediální svět, jak jej známe. Ani není třeba vytvářet jakési alter ega konkrétních novin, rádií nebo televizí na webu, aby se tam dalo v nejhorším přeskočit. Lepší je čerpat z originálních mediálních projektů, jakými je Facebook nebo Youtube a spousty dalších.

Sociální sítě mění média a mění způsob komunikace v naší společnosti. Navíc: tato média, internet, demokratizují zpravodajskou agendu, protože berou úzké skupině vyvolených šéfů médií možnost, aby jen oni určovali témata, kterým se ve veřejné debatě bude dávat dominantní prostor. Aby jen oni tvořili médium mezi událostmi a uživatelem. 

Stojíme na počátku nového interaktivního věku, kde se budou mísit profesionální zprávy z klasických mediálních domů a osobní výpovědi, blogy, polemiky a otázky ze sociálních sítí. Všichni v tomto prostoru si jsme a budeme rovni.  Pro ČT24 tak přináší nová doba skvělou příležitost získat diváka, který se zajímá o věci veřejné. Bude kritický, nespokojený, otevřený a aktivní. ČT24 novou dobu vítá. Médium veřejné služby se v ní totiž lépe dostává ke své podstatě, ke svým divákům. 

(příspěvek pro letošní konferenci Czech internet Forum 2009)

Internet Explorer
Internet Explorer
Více fotek
  • Internet Explorer autor: Microsoft, zdroj: Microsoft http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/581/58059.jpg
  • Facebook autor: ČT24, zdroj: firstfriday.worldpress.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/307/30619.jpg
  • Blogger.com autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/62/6145.jpg
  • ČT24 autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/18/1746.jpg
  • Olympijský web ČT24 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/369/36820.jpg
  • YouTube logo autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1089/108874.jpg