ODS je v pasti (a nejen ona)

Kdekdo volá, aby se ODS změnila. Včetně jí samé. Řada krajských představitelů občanských demokratů vede otevřený boj proti Mirku Topolánkovi, jemuž přičítají každý neúspěch, který stranu potká. To propuklo už po trapně prohraných krajských volbách. Tehdy „venkované“ svalili všechno na bedra centra. V mnohém nespravedlivě. Vždyť to, co občany odpuzovalo, byly v řadě případů především místní neprůhledné, až mafiánské manýry oblastních funkcionářů ODS, cynicky navázaných na bráchy-podnikatele.

A připočtěme k tomu i nechutné politické čachry. Od černých kšeftů k černým duším, dalo by se říci. A těch černot dalo by se najít jistě ještě více. Včetně takových případů, jako je kauza Milan Jančík v Praze 5. Pohrdání straníky i voliči. Také tendence k vytváření krajských koalic s ČSSD nejsou přesvědčivé. Důvody k jejich vzniku jsou nečitelné, stačí uvést příklad podivného manévru druhých partnerů v těchto uskupeních: sociálních demokratů v Ústeckém kraji. Proč byl vyautován sociální demokrat uhlířské víry, Jaroslav Foldyna, muž, který měl zásadní zásluhy o všechny poslední oranžové úspěchy v oblasti? Připomíná to snahu o rozporcování země s nemalým ziskem pro samotné partaje s vydatnou porcí „drobtů pod stolem“ pro jednotlivce. Tak vše slavnostně zahájila opoziční smlouva. Dnes je to jen poněkud otevřenější; neomalenost politiků a strmý pokles jejich výchovy ke slušným mravům jsou v průběhu času přece zřejmé. Tvrzení, že podobné smluvní kšefty jsou činěny pro blaho státu a zlepšení politické kultury, jsou pokrytecká.

Kdyby na jedné straně stál Mirek Topolánek, který usilovně přibouchává dveře pootevírající se skříně a hulvátskými slovy i gesty přesvědčuje obecenstvo, že kostra, která uvnitř chrastí, se nejmenuje Dalík, a druhou frontu by tvořili ctní krajští rytíři bez bázně a hany, bojující za čest země i práva panen a sirotků, nebylo by o čem mluvit. Jenomže tak tomu není: v každém místě zemí Koruny české jsou malá Toskánska, u jejichž bazénů jeden před druhým předvádějí politici velikosti a tvary svých mužství (ženství), aby pak uzavírali místní opoziční i koaliční smlouvy jistěže ku blahu všech.

A tihle chtějí cokoliv měnit?

Dostali nyní od Topolánka nasekáno jako malé děti, které vřískají, že chtějí zmrzlinu před obědem. Ne proto, že by on byl lepší než oni, ale proto, že oni jsou horší. Pokud se někomu nedaří seřadit si předchozí větu do logické souvztažnosti, nechť se rozhlédne kolem sebe. Stejné pozice vůči ODS zaujímá ostatně sociální demokracie, vedená a svedená nedůvěryhodnou Paroubkovou partou. Ta během krátké chvíle prošustrovala jasně vítěznou karetní sestavu, kterou jí modří ptáci sebevražedně namíchali, téměř v list „mrtvé ruky“.

Proč by se mělo ve zdejší politické manéži cokoliv měnit k lepšímu? Ta varietní šmíra na sebe stále navzájem jakž takž stačí. Jednou zvítězí o kousíček tenhle, jindy tamten. A pak se domluví, že společně prodají medvěda, aby cirkus mohl popojet dál. A obecenstvo? To už je tak utrmácené, zpitomělé a zburanštělé, že i kdyby se objevil někdo doopravdy na kvalitativně vyšší úrovni, hlas mu nedá. Uzavřelo už dávno se současnými politickými komedianty opoziční (či koaliční?) smlouvu: vy budete žrát a mlaskat a my na vás budeme nadávat.

Mirek Topolánek
Mirek Topolánek