Kníže a hajný

Nad Orlíkem zapadá slunce. Jeho Jasnost Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, 12. kníže ze Schwarzenbergu, hrabě ze Sultzu a vévoda v Českém Krumlově, hajný a hostinský, právě jako vždy v tuto hodinu potáhl z dýmky a hluboce se zamyslel. Tíha odpovědnosti za rodové panství a životy poddaných ovládla mysl starého pána.

O třicet minut později ho z bytostně konzervativních myšlenek vytrhl příchod komořího Drábka.

„Račte odpustit, Vaše knížecí Jasnosti, ale přišel za vámi hajný Kalousek z Bechyně.“

„Už zase? Proč mi sem ty lidi pouštíte? Dejte mu pár grošů a ať táhne. Vždycky to byl pytlák a najednou sem chodí jak domů…“

„Vaše knížecí Jasnost ráčila ve své nekonečné dobrotě, ehm, zapomenout, že z pytláka, ehm, omlouvám se, hajného Kalouska ráčila učinit svého vrchního účetního.“

„To jsme opravdu udělali? Něco vám řeknu, Drábku, na tuhle dobrotu jednou my Schwarzenbergové šeredně doplatíme. Ale zas umí počítati a drží u huby ty sedláky a starosty. To jsou s odpuštěním magoři, já je znám. Nedonesl mi posel spíše psaní od paní Condie? Moc šarmantní dáma. Už jsem vám, Drábku, vyprávěl, jak jsem s ní podepisoval ten glejt…“

„…mockrát, Jasnosti…“

„No tak sem pusťte toho pobudu. Je s ním aspoň sranda.“

„Zdravíčko, předsedo,“ hartusí si to už hajný ode dveří.

„Taky jste si mohl aspoň očistit boty, Kalousku. Proč mi sem pořád taháte tu špínu?“

„To je pomluva, předsedo. Jsem nejočištěnější hajný z celého panství.“

„Ale páchnete, Kalousku. Vy jste pil!“

„Mám jen laryngitidu, předsedo.“

„Ach tak. Nechť vám Pánbůh zdraví zachová. Řekněte mi, jak to vypadá v našem lese?“

„Ztrácí se nám dříví, předsedo. Ale je to docela v normě, maximálně třetina. Dovolil bych si najmout nového pomocníka. Chalupníka Šustra, opravdu dobrý křesťan. Ten to dokáže ohlídat.“

„To je na vás, Kalousku. Já vám věřím. I když mi o vás občas chodí nepěkná psaní. Na rovinu: Když přijdou financové a obrátěj vám chalupu vzhůru nohama, co najdou pod senem?“

„Co by asi tak našli? Mám jen laryngitidu.“

„A jaká je nálada mezi poddanými?“

„Můžete být naprosto spokojen, předsedo. Devadesát devět celých čtyři ze sta vás miluje.“

„Dobrá, Kalousku. Tak jděte a nehřešte více.“

„Děkuji, předsedo. Jsem šťastný, že vás mám.“