Jenže přišel rok 1977 a paní Libuše tehdy musela vyřešit zásadní dilema, které před ni postavili televizní komunističtí šéfové. Buď se vzdej vztahu s chartistou, nebo odejdi. Jedna z nejpopulárnějších hlasatelek té doby se moc nerozmýšlela. Po osmnácti letech opustila práci, kterou milovala kvůli muži, kterého milovala ještě víc. Věděla, co ji čeká, a tak neváhala ani s odchodem z Československa. Asi dobře udělala. Přes Švýcarsko, kde strávila několik let a kde se jí narodila dvojčata Patrick a Philipp, se dostala až do Vancouveru.
Tady bydlí v západní části města. Chlapci vystudovali vysoké školy, podnikají ve finančním sektoru a obrovsky fandí olympijských hrám a pochopitelně kanadskému týmu. Oba dva se rozhodli stát se dobrovolníky a přispět tak úspěchu největšího sportovního svátku. Patrick dokonce běžel štafetu s olympijským ohněm, z čehož se maminka – jak pravil Philipp – mohla zbláznit, v pozitivním slova smyslu.
Když bratři přijedou do Prahy, jsou stejně nadšení, Philipp se tam může „ufotografovat“ a oba prohlásili, že kdyby Praha ještě jednou kandidovala na pořádání olympijských her a uspěla, určitě přijedou pomáhat.
Zdá se tedy, že paní Vantuchové-Postrehovsky v krásném domě s výhledem na oceán nemůže nic scházet. Ona ovšem říká, že je určitě škoda, že musela opustit spoustu dobrých přátel, které si vytvářela půlku života. Ti, co za to můžou, pokud jsou ještě na živu, se tomu bohužel jenom smějí…
