Čeština před kamerou (97)

Češtině chybí genderová vyváženost, jako jazyk v oblasti rodu užívá mužský rod jako základní, neutrální, bezpříznakový. Ve zpravodajství se snažíme velmi důsledně přechylovat, zejména pak vytvářet ženské profesní protějšky k těm mužským, a to i v těch případech, kdy dotyčná má sama na vizitce napsáno třeba přednosta chirurgické kliniky namísto přednostka. A dokonce bych byl i pro tvar slova hostka (ten nám však Ústav pro jazyk český zatím nedoporučuje), a vůbec mně nevadí podoba lídryně.

Od jedné kosmetické firmy mi chodí letáky, které mě oslovují vážená paní Vybírale. Vůbec mně to nevadí, nepobuřuje mě to; spíš naopak oceňuju to, že v hybridním spojení paní Vybírale dodržují tu správnou podobu pátého pádu Vybírale, která dnes u mužských příjmení zhusta ustupuje (pane Vybíral). Vadit by mi to asi mělo, přinejmenším bych tím mohl argumentovat všem těm, kteří prosadili (které prosadily) to, že se máme snažit o rodově korektnější vyjadřování. Vždy budu zastáncem toho, aby se přechylovalo, aby se vytvářely rodové protějšky – dvojice tam, kde to jde a kde to je podepřeno mluvním územ. V návrzích, kterých se chopilo ministerstvo školství, mi ale tenhle základní předpoklad chybí.

V Hospodářských novinách ze čtvrtka 18. 2. k tomu napsal výborný komentář přední český biolog a nepravidelný přispivatel do časopisu Vesmír Vojtěch Novotný. Svůj život prožívá částečně i na Papui-Nové Guineji, a proto i velmi trefně poukazuje na to, jak novoguinejská pidžinizovaná podoba angličtiny zbavila zájmen heshe a nahradila je hermafroditním -em.

Když ženám jazyk ubližuje

Asi před dvěma lety jsem byl v Praze na jakémsi setkání podporovaném z Evropských strukturálních fondů. Tématem byly právě ožehavé otázky vyjadřování rodu v češtině. Tolik hloupostí a zcela povrchních naprosto nesmyslných tvrzení jsem ještě neviděl. To setkání nebylo vůbec odborné, byť tak bylo traktováno. Na bohemistických fakultách se za takovéto diletantství/diletantizmus ne že vyhazuje od zkoušky, za tohle by studenti ani k té zkoušce snad jít nemohli. Pamatuju si, že mě zcela dostala věta, kdy jedna z řečnic prohlásila, že lze stále hledat nové způsoby, jak v češtině vyjadřovat rod. Jenže rod se v češtině dá vyjádřit třemi způsoby:

a) lexikálně: muž – žena, ségra – brácha

b) slovotvorně: medvěd – medvědice, zajíc – zaječice

(V některých případech, kdy se vytvářejí názvy zvířat, je jméno označující ženské pohlaví základní pro odvozování podob mužských: srna – srnec, koza – kozel.)

c) shodou: husy kejhaly, houseři odpočívali, housata se tetelila

(Proto jde o shodu přísudku s rodem podmětu. Nikoli tedy jak se pořád ještě učí o shodu podmětu s přísudkem. Shoduje se přísudek s podmětem.)

A snad jen dodám, že některé profese rodové dvojice vůbec nevytvářejí (hosteska, švadlena, montér, lodník).

Čeština navíc disponuje i tzv. jmény vespolnými (kazisvět, lakomec, lenoch, snaživec, opilec). Řečeno názorně: vespolek jeden tvar pro všechny rody: on je opilec, ona je opilec (ne opilka, ne opilkyně). A vedle toho máme i jména tzv. obourodá (Míla, Jára, Stáňa aj.). Ta využívají hlavně ti, kteří procházejí změnou své sexuální identity.

Kromě výše uvedených způsobů už další cesta sloužící pro vyjádření rodu zkrátka není. Co chtějí dotyčné vymýšlet? O co jim šlo? O ty peníze z evropských fondů? Nevím. Každopádně jsem tam dostal lekci. Byl jsem osočen z toho, že svými dotazy narušuju jejich sezení, a bylo mi sděleno, že slovo, o které jsem se vždy přihlásil, už nedostanu.

Pokračování v dalším dílu Češtiny před kamerou.