Jsem zoufalec. Kdo je větší?

Praha – Piju víc, než bych chtěla. Devátým rokem studuju peďák a tenhle omyl už asi dneska nevyřeším. Jsem teplej a moje máma to neví. Celkem šest sloganů představuje šest hlavních postav ve filmu Zoufalci, který je debutem režisérky Jitky Rudolfové. Snímek o bilancujících třicátnících s podtitulem „jak být spokojený, a přitom nebýt sám“ má premiéru 12. listopadu. Ještě před uvedením do kin ale tvůrci vyhlásili Soutěž o největšího zoufalce.

Inspirováni filmovými slogany mohou lidé posílat svá vlastní zoufalá videa do Mikuláše, tedy do 5. prosince. Nejoriginálnější a nejvtipnější příspěvek bude odměněn poukazem na prodloužený víkendový pobyt na statku pro skupinu lidí v hodnotě deseti tisíc korun. Vítěz tak může, i když krátce, realizovat nápad filmové šestice dávných přátel. Všichni pocházejí z Jablonce, všichni se postupně přestěhovali do Prahy a všichni vesele (zoufale) tápou, co vlastně v životě chtějí. Žít pospolitě na statku se zdá být jako dobrý nový začátek.

„Zajímalo mě, proč člověk ve svém životě dělá určité bezútěšné věci a neumí proti tomu v tu chvíli adekvátně bojovat, jejich nesmyslnost a trapnost si uvědomí až ve zpětném pohledu. Otázka tedy zněla, zda a kudy z toho vede cesta ven. Samotný titul filmu jsem proto zamýšlela spíše s nadsázkou, zoufalství jednotlivých postav mi totiž připadá velmi přirozené. Mohl by to být příběh většiny z nás,“ říká k filmu jeho režisérka Jitka Rudolfová. Koneckonců postavy v Zoufalcích mají reálný předobraz, při jejich vytváření se Rudolfová více či méně držela příběhů svých přátel.

Dagmara, 34 (Simona Babčáková). Dagmara je jediná z šestice vdaná, nikoli ovšem šťastně. Je v domácnosti, vychovává dvě děti a nenápadně despotický manžel vychovává ji, samozřejmě pro její dobro. „Dagmara bude blízká velkému množství vdaných žen. Když manžel jako chlap, ve smyslu zajištění obydlí, obživy a ochrany, funguje a děti ho mají rády, spousta žen se rozhodne obětovat své osobní štěstí v rámci zachování rodiny,“ říká o své postavě Simona Babčáková.

Tonda, 31 (Michal Kern). Tonda pracuje jako vedoucí prodejny s drahými botami v jednom obchodním komplexu. Má rád operu i Madonnu a své přátele oslovuje „ty bído“. Je melancholický, trochu labilní a taky pořád trochu zamilovaný do Otakara. Žil s ním sedm let, a i když ví, že pouštět se do stejného vztahu znovu by nemělo cenu, je přesvědčen, že nikoho jiného nenajde. Že je gay, na rozdíl od Oty netají. Stejně to na něm každý pozná.

Linda, 30 (Pavlína Štorková). Vystudovala sociologii a pracuje na svém prvním velkém sociologickém projektu, i když sama by na dobrou studii nejspíš vystačila. Žije v tak trochu bizarním vztahu s přítelem Zdeňkem (Jiří Havelka), který ji sice miluje, ale zároveň se sem tam zamilovává, někdy jen platonicky, do jiných dívek. Linda by si moc přála hnízdit, mít děti a rodinu, ale nezdá se, že by měl Zdeněk podobné plány…

Otakar, 31 (Jakub Žáček). Stavební inženýr, který pracuje v call centru. Otakar je „životní rekreant“, jeho krédem je dřít se jen do té míry, do jaké je bezpodmínečně nutné. Život je tu proto, aby si jej člověk užíval, domnívá se, ale přehoupnutím přes třicítku zjišťuje, že jen se zábavou se vystačit nedá. Je gay, ale ještě nenašel odvahu ani způsob, jak to říct své matce. Neví ani, že její syn už dávno není „pan inžinýr“.

Radim, 31 (Václav Neužil). Radim by chtěl všechno umět, vědět, dělat, ale nakonec vždycky sice dělá všechno, ale nic pořádně. Má nekonečné množství zálib, po nocích překládá z angličtiny návody na domácí spotřebiče a je věčný student pedagogické fakulty, na kterou vlastně ani nechtěl. Citově visí na své přítelkyni, která ho podvádí se svým bývalým přítelem a které odpustí všechno, protože ona je ta pravá.

Silvie, 30 (Zuzana Onufráková). Pracuje jako sekretářka v redakci časopisu Vítejte doma, ale ze všeho nejraději doma není. Práce, alkohol, kocovina, práce, kamarádi, alkohol, práce, nuda, alkohol… a tak stále dokola. Odjela do Indie, aby pomáhala v sirotčinci, ale vlastně nemá k dětem žádný vztah, navíc trpí chorobným strachem z bakterií a špíny. To ji ovšem nebrání, když se opije – a opíjí se často – usnout v baru na zemi nebo se vyspat s prvním kolemjdoucím.

.

Do kin budou Zoufalci uvedeni 12. listopadu, v předpremiéře se ale budou promítat na Palace Film Festival (5.-11. listopadu).