Čas jako výtvarný prostředek k výpovědi

Praha - Fotografie, projekce a koláže dvou autorek, které vznikly časosběrnou metodou, vystavuje ode dneška Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové (VŠUP). Přehlídka prací absolventky školy Silvie Vondřejcové a Sylvy Francové, která studovala na Akademii výtvarných umění, představuje jejich projekty z několika posledních let. Potrvá do 28. listopadu.

Obě autorky studovaly odlišné obory, postupně však zjistily, že jejich tvorba má mnoho společných znaků, přestože výstupy jsou odlišné. Společným rysem jejich tvorby je časosběrnost. Obě, každá s jinou představou, opakovaně zaznamenávají místa či lidi ve svém okolí. Každá to dělá jiným způsobem a každá používá trochu jinou časovou jednotku.

Francová ukončila v roce 2004 Akademii výtvarných umění v Praze diplomovou prací v ateliéru nových médií vedeném Veronikou Bromovou; studovala malbu i grafiku. Absolvovala cyklem digitálních fotografií nazvaným Portréty žen. Velkoplošné horizontální až panoramatické tisky ukazují vždy jednu ženu několikrát zobrazenou při různých činnostech. Statické fotografické obrazy doprovodila ještě počítačovými animacemi zaznamenávající fotografované dění. Podobný princip je možný vidět i na současné výstavě.

Jednotlivé záběry žen vznikaly v rozmezí několika měsíců. Tyto záběry pak autorka včlenila do jednotného prostoru sjednoceného osvětlením, barevností i geometrickou konstrukcí. Autorka v komentáři ke svému dílu zmiňuje kubismus jako výtvarnou strategii, která rozbila renesanční obraz-okno.

V Galerii VŠUP představuje třeba svůj projekt Views z let 2005 a 2006. Portrét okolního světa v něm skládá z mnoha záběrů ze svého okna na protější panelový dům. Animovanou projekci tvoří záběry na rozsvěcující se a zhasínající okna v celém domě či snímky okolního sídliště pořízené postupně z jednotlivých pater paneláku, jejichž projekce dává pocit jízdy výtahem.

V projektu Daily Stories z roku 2008 uplatnila podobný princip jako u své absolventské práce. Opět vedle sebe řadí snímky vždy z jednoho interiéru, ve kterých se opakují záběry na jeho obyvatele při různých činnostech. „Výsledná kompozice, složená ze dvou až tří interiérem vzájemně propojených dějů bez dovršení, vytváří dohromady určitý mikropříběh - mozaiku vícerozměrného portrétu člověka nebo rodiny,“ říká autorka o svém projektu.

Vondřejcová ukazuje dokumentaci svého několikaměsíčního projektu Hmotnost, ve kterém se pokoušela přibírat na hmotnosti spolu se svou těhotnou sestrou. V projektu Cesta do práce zase deset měsíců každý den fotografovala pět míst, která míjela cestou do práce po dobu trvání svého prvního stálého zaměstnání.

Sedlacek Day
Sedlacek Day