Marešová v Domácím biografu překračovala hranice vysokého a nízkého umění

Praha – Galerie Školská 28, u příležitosti vydání knihy Milady Marešové Domácí biograf (nakl. Arbor Vitae ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze), otevřela stejnojmennou výstavu. Marešová patří k nejzajímavějším, byť do nedávné doby téměř neznámým osobnostem na české meziválečné umělecké scéně. V době, kdy studovala na pražské Akademii výtvarných umění, se v jejím ateliéru zrodil unikátní projekt domácího biografu.

Malířka a ilustrátorka, mezi lety 1920 – 1921 začínající autorka, vytvořila pracnou technikou malby na sklo nebo na plastovou fólii čtyři rozsáhlé cykly diapozitivů určených pro projekci v rodinném kruhu: Chimerini – Mrtvá pelargónie, Ritandando – Pohádka o strašlivém rytíři, Dům smůly a Logr. Marešová kreslila a malovala na průsvitky a vystříhávala z barevných papírů a fólií postavy i prostředí svých příběhů. Využívala transparentnosti vybraných materiálů, vykrývala je a vrstvila přes sebe, mezi jednotlivé vrstvy vkládala nejroztodivnější materiály a dosahovala tak působivých vizuálních efektů, včetně pohybu.

V těchto „podivuhodných světelných obrázcích“, jak je později nazval Václav Tille, se Marešová vrátila k odkazu miniaturního malířství (původní rozměry každého políčka diapozitivu jsou 4,5 x 4,5 cm, v případě panoramatických diapozitivů jsou jejich násobkem), ale zároveň se přiblížila jak rodícímu se žánru komiksu, tak avantgardním snahám o nové umění," uvedla kurátorka výstavy Martina Pachmanová.

Podle ní propojením minuciózní, titěrné rukodělné práce a optické techniky projekčního aparátu se autorka ocitla blízko avantgardnímu obrazovému experimentu, který teprve o několik let později formulovala devětsilská generace. „Při výběru témat pro svá obrazová vyprávění se Marešová inspirovala brakovou literaturou, detektivními příběhy, červenou knihovnou, ale také dětskými pohádkami, jež během celé své následující umělecké kariéry ilustrovala. V Domácím biografu Marešová odvážně překračovala hranice “vysokého„ a “nízkého„ umění a skvěle uplatnila svůj smysl pro ironii a grotesku. Domácí biograf Milady Marešové, který se promítal na dřevěné laterně magice, zůstává ojedinělým příkladem využití diaprojekce v českém meziválečném umění, a to i přesto, že jej autorka spíše než jako umělecké dílo chápala jako spontánní hru a prostředek zábavy pro své nejbližší,“ doplnila Pachmanová.

O autorce

Milada Marešová (1901 – 1987) byla mezi prvními ženami, jimž se po založení Československa otevřely brány akademického uměleckého vzdělávání. Před rokem 1918 studovala na Kreslířské a malířské škole pro dámy na pražské Uměleckoprůmyslové škole, posléze přešla do malířského ateliéru prof. Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii výtvarných umění. Svá studia završila v roce 1923 stáží u Františka Kupky v Paříži. Marešová měla svou první samostatnou výstavu v Topičově salonu v Praze (1925) a o pět let později vystavovala v prestižní galerii Aventinská mansarda; další autorské výstavy následovaly během 30. let. Mezi válkami ilustrovala řadu knih a bibliofilií a jako kreslířka a ilustrátorka spolupracovala s řadou dobových periodik. Na sklonku 30. let se Marešová zabývala rovněž divadelní scénografií. V roce 1940 byla zatčena gestapem za spolupráci s ilegálním časopisem V boj a odsouzena ke dvanácti letům káznice a deseti letům ztráty cti. Po druhé světové válce se Marešová věnovala především dětské ilustraci a k malbě se vrátila až na začátku šedesátých let.

Milada Marešová / Dům smůly
Milada Marešová / Dům smůly
Více fotek
  • Milada Marešová / Dům smůly zdroj: Galerie Školská 28 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121957.jpg
  • Milada Marešová / Domácí biograf zdroj: VŠUP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121960.jpg
  • Milada Marešová / Domácí biograf zdroj: Galerie Školská 28 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121959.jpg