Píseň o velké pouti za Anežkou

Praha/Řím – Desetitisíce poutníků se vypravily před dvaceti lety do Říma, aby byli přítomni kanonizaci Anežky České. Mezi nimi byl i Jindřich Suchánek se svým bratrem Vladimírem, kteří o pouti do Říma i svatořečení Anežky natočili dokument s názvem Píseň o velké pouti. Podařilo se jim dostat přes pohraniční kontrolu s kufrem auta plným videotechniky a díky zahraničním přátelům pak v Římě do blízkosti papeže Jana Pavla II. „Bylo to dramatické i humorné,“ říká o dobrodružné pouti do Vatikánu Jindřich Suchánek.

Kromě samotného svatořečení Anežky v bazilice sv. Petra zachycuje dokument i dění v Římě spojené s kanonizací a zmiňuje se také o historii, například o dopisování Anežky Přemyslovny se sv. Klárou. „Dokument je jakousi duchovní reflexí na tu úžasnou událost,“ dodává Suchánek.

Na přípravy a především cestu do Říma se dnes prý dívá trochu s úsměvem. „Pro naše mladé je to dost nepředstavitelné, ale my jsme tenkrát poprvé vyjeli na Západ. Byl to nádech svobody,“ vysvětluje. Na natáčení se s bratrem pečlivě připravovali. Videotechniku, která v předrevolučním Československu nebyla snadno k sehnání, si různě popůjčovali. Část ze Studia Velehrad Olomouc, kde Vladimír Suchánek v samizdatu natáčel filmy s křesťanskou tématikou.

Se svačinou v sáčku kousek od papeže

„Vše jsme naložili do auta a vyrazili k československo-rakouským hranicím. Když celníci otevřeli kufr plný videotechniky, nemohli uvěřit. Měli jsme pochopitelně strach, ale přesto jsem přiznal barvu, kam jedeme a proč. Když to i po čtyřech hodinách vypadalo, že nás celníci nepustí, řekl jsem jim: 'Pánové, víte co, zavolejte do Říma nebo na prezidentskou kancelář, my máme oficiální akreditaci, tak nás tam musíte pustit.' A oni jen pokrčili rameny a mávli rukou,“ vzpomíná na dramatické chvíle Jindřich Suchánek.

Se zajištěním natáčení ve Vatikánu jim velmi pomohli exiloví přátelé. „Hraběnka Daisy Waldsteinová nám sehnala peníze z německé organizace podporující církev v nouzi,“ prozradil Suchánek. „Přátelé nám také zařídili akreditaci, díky které jsme při natáčení v bazilice stáli vedle italské televize. My v ošuntělých bundách a se svačinou v sáčku.“

Píseň o velké pouti byla dokončena až po roce 1989, protože videokazety s originálním záznamem putovaly z Vatikánu do Československa velmi složitou diplomatickou cestou, aby nebyly na hranicích zabaveny a zničeny.