Na „el prado“ vzniklo Prado

Madrid – Španělské Národní muzeum Prado se dnes řadí mezi nejvýznamnější světové galerie. Otevřeno bylo přesně před 190 lety, 19. listopadu 1819, v tichosti a bez ceremonií. Jeho sbírka tehdy čítala půldruhého tisíce děl. Název Prado pochází ze španělského el prado, tedy louka. S výstavbou budovy, v níž byla galerie později vybudována, se totiž začalo v roce 1785 na louce, která byla oblíbeným cílem procházek Madriďanů.

Karel III. tehdy pověřil architekta Juana de Villanuevu, aby vypracoval projekt Muzea přírodních věd, jehož součástí měla být i botanická zahrada a nejrůznější laboratoře. Výstavba pokračovala i za Karla IV. Za napoleonských válek si francouzští vojáci v rozestavěném komplexu zřídili kasárna a stáje.

Zřídit galerii místo plánovaného vědeckého projektu se rozhodl Ferdinand VII., údajně po naléhání své manželky Isabely. V listopadu 1819 tak bylo otevřeno pro veřejnost Královské muzeum malířství a sochařství, jehož sbírka zahrnovala zhruba 1500 děl. Významně se rozrostla v roce 1971 po sloučení instituce s Muzeem moderního umění.

Před dvěma lety se rozšířila i původní budova – podle projektu španělského architekta Rafaela Moneoa bylo vystavěno nové křídlo, které rozšířilo vystavovací plochu muzea o více než polovinu.

Bosh, Velázquez nebo Tizian na louce

Základy sbírky galerie Prado se začaly tvořit o dvě století dříve, než byl na madridské louce položen základní kámen budovy, a to díky sbírce obrazů, kterou v polovině 16. století shromáždil císař Karel V. Rozšiřovali ji i další španělští panovníci, zejména Filip IV., který mimo jiné po smrti Rubense zakoupil osmnáct jeho obrazů či koupil část děl ze sbírky popraveného anglického krále Karla I.

Filipovým dvorním malířem byl Diego Velázquez, který nejen portrétoval královu rodinu, ale i nakupoval pro krále v zahraničí obrazy a sochy. V Itálii například získal Veronesův obraz Venuše a Adonis či sedm Tintorettových obrazů s výjevy ze Starého zákona.

Dnes Prado vlastní 7600 obrazů (nejčetnější jsou ve sbírce španělští malíři – asi 4600 obrazů), tisícovku soch, tři tisíce rytin, 6400 kreseb a řadu dalších uměleckých předmětů. Součástí muzea je i knihovna, která čítá na 60 tisíc uměleckých monografií.

K největším skvostům Prada patří několik triptychů Hieronyma Bosche včetně nejznámějšího - Zahrady pozemských rozkoší, dále Rafaelova Svatá rodina s beránkem, Tizianova Danae a zlatý déšť, Rubensovy Tři Grácie, Velázquezovy Las Meninas či Goyova plátna Rodina Karla IV., Nahá Maja a Oblečená Maja.