Recenze: Jarmila Mucha Plocková / Vzácné dědictví

Málokterá výstava je jen prezentací objektů, některé však nesou i zajímavý příběh. I tato se svojí informační kvalitou značně liší od běžné nabídky. Vcházíme zde přímo doprostřed příběhu, který je drásavý, napínavý, možná i zdlouhavý, ale s opravdu dobrým koncem. Na jeho začátku stojí mezinárodně uznávaný gigant počátků moderního umění Alfons Mucha, ovládající zcela přelom devatenáctého a dvacátého století v celé řadě poloh, významně jsa spjatý s užitným uměleckým řemeslem. Na jeho konci, o sto let později, pak jeho vnučka představuje nejen citlivé realizace jeho návrhů, na které jaksi nikdy nezbyl čas, ale hlavně úžasná, citlivá, vtipná a tvarově dokonalá, dědečkem inspirovaná, svébytně rozvíjená díla.

Mezi oběma časovými body, tiše skryt neinformovanému návštěvníkovi, však probíhal strhující a vášnivý život řady osobností českého i francouzského kulturního a společenského života, kdy v časovém i energetickém středu celého příběhu stojí otec vystavující autorky, slavný, snad již konečně doceněný český spisovatel, bohém, milovník a sběratel umění Jiří Mucha. Ten vlastně tím, že určil své dceři Jarmile osud dědičky práv k realizaci předloh a návrhů z pozůstalosti svého otce, předurčil její zásadní tvůrčí životní etapu.

Jarmila Mucha Plocková po atraktivní první třetině svého tvůrčího života, kdy jako architektka pracovala v Katalánsku po boku světoznámých tvůrců (např. Boffil), od sklonku osmdesátých let soustředěně, s neutuchající vzornou pečlivostí, realizuje nádherné Muchovy představy a předlohy nejrůznějších drobných předmětů uměleckého řemesla z celé řady nejrůznějších materiálů.

250 exponátů - od náčrtů po příbory

Na výstavě vidíme takřka 250 uměleckořemeslných exponátů, posléze inspirovaných dílem Alfonse Muchy, zejména dekorativními motivy z plakátů a kreseb, náčrty a vzory z jeho pozůstalosti i veřejně vydaných souborů Document Decoratifs, které však nebyly za autorova života ani později realizovány. V citlivé, elegantní a křehké expozici najdeme nadčasové kolekce šperků – nejrůznější náhrdelníky, náušnice, náramky, prsteny, manžetové knoflíčky, spony do kravat.

Mucha Plocková se samozřejmou elegancí zvládá malované či leptané sklo, vrcholem výstavy z pohledu dnešního možného spotřebitele či sběratele jsou sklenice, karafy, talíře a vázy. Prvorepublikovou eleganci nám připomenou soubory stříbrného nádobí - misky na vajíčka, příbory a podobně. Výstavu vhodně doplňuje soubor hedvábných šátků.

Nahlédneme i do tvůrčího procesu, kdy autorka kresebně a pomocí precizních modelů rozpracovává muchovské motivy, postupně se v časové lince vzdalujíc přesné závislosti na původních vzorech a putujíc do říše vlastní fantazie, řízené ovšem i nadále velkým vzorem. Svojí již volnější tvorbou  potvrzuje opravdovou nadčasovost řady tvůrčích postupů i použitých prvků.

Mucha revisited

Po až nepříjemné vlně muchovského kultu u nás v sedmdesátých letech, kdy Mucha zdobil kdejakou kuchyni, předsíň či obývák ve formě jednoduše rozmnožovatelných plakátů či motivů a kdy jsme si mysleli, že bylo dosaženo vrcholu v jeho exploataci, přichází Mucha Plocková a dokazuje, že opak je pravdou. Mistrovsky vyhmátla stále nestárnoucí podstatu jeho uměleckého řemesla a postavila mosty, překonávajíc onu stoletou průrvu se samozřejmou elegancí, která vyráží dech.

Však také zájem předních světových vystavovatelů a prodejců užitého řemesla potvrzuje tyto mé závěry – ona jména a značky vytváří první ligu v oboru (Circle Fine Art Corporation v New Yorku, Galerie Honorato v Miláně,  Museum Doi v Japonsku, Christophle v Paříži, Kunstforum ve Švýcarsku, Reunion des Musées Natinaux v Paříži, v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, v Muzeu J. a M. Mládkových a v obchodě Modernista v Praze).

Pro veřejnost naprosto nečekaná prezentace je minimálně propagována. Udělejte si z návštěvy Vzácného dědictví sváteční dar. Pozor, jen do 7. února!

kde: Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 1/23, vstup z Vodičkovy ulice;, kdy: otevřeno denně mimo pondělí 10:00–18:00, výstava potrvá do 7. února 2010.