Divadlo DISK a jeho bizarní počin. Seznamte se s Pixym

Praha - Spojení obrázkových příběhů a filmu dalo vzniknout řadě úspěšných filmů. O podobné propojení žánrů se na scéně divadla DISK pokusili studenti DAMU. Jejich tragikomické vystoupení se inspirovalo kultovním švédským komiksem Pixy od Maxe Anderssona. Podle herečky Štěpánky Glogarové vznikla hra především díky improvizaci.

Hlavními hrdiny jsou máma, táta a Pixy, na první pohled běžná rodina. Jenže Pixy je potracený plod původně bezpečného sexu, který matku terorizuje telefonáty ze záhrobí. Pixy má rád Kafku, Dostojevského i pohádku o Zlatovlásce a předčítat chce 18 hodin v kuse. Proto máma vidí jediné řešení, zabít jej. Úkol ovšem předá otci, jelikož ona už ho jednou usmrtila. Jenomže kromě toho, že Pixy miluje alkohol a zbraně, je také nesmrtelný. Navíc si s tátou padnou do noty.

Bizarní příběh, ve kterém domy napadené graffiti musí být utraceny a embrya pořádají maškarní, vznikl ze spolupráce studentů DAMU a režiséra souboru Buchty a loutky Radka Berana.

Herci o hře

Štěpánka Glogarová: „Důležitá byla improvizace. Hodně jsme se nasmáli, když jsme situace vymýšleli.“
Tomáš Běhal: „Nejvíc mě bavila nelogičnost obrazů a absurdita.“

 

Autor Pixyho, komiksový postpunker Max Andersson, se v Praze ukázal na listopadovém Komiksfestu, aby představil svůj další počin, Bosenského plackopsa. Tehdy se s ním setkali i tvůrci inscenace, jak přibližuje Beran: „Ptal se nás, kolik bude repríz, jestli z toho budou nějaké peníze… Tak to jsme se museli smát.“