Náhody Zdeňka Sýkory na nenáhodné výstavě

Praha – Retrospektivní přehlídka děl Zdeňka Sýkory zaplnila výstavní prostory Městské knihovny v Praze naposledy před patnácti lety. U příležitosti letošních devadesátin tohoto malíře linií a struktur otevřela Galerie hlavního města Prahy opět retrospektivní výstavu ve stejných prostorách. Její autoři představují to nejlepší ze Sýkorovy více než padesátileté tvorby. Na rozdíl od výstavy v roce 1995 se ale ta současná podle kurátora Pavla Kappela chce více ptát „proč“ než „jak“.

„Věřil vždycky tomu, co dělá, dělal to po svém, nikoho nekopíroval a ukázalo se, že to je dobře zvolená cesta,“ uvedl Kappel k Sýkorovu úspěchu, který překročil česká humna. Začínal realistickými obrazy lounské krajiny, kterou objížděl na kole s plátnem v podpaží. Prošel surrealismem i kubismem, opravdový průlom ale přišel v 60. letech. Tehdy Sýkora jako jeden z prvních zapojil do tvorby počítač a krajinu převedl na abstraktní struktury.

Od 70. let vytváří na principu náhody liniové obrazy – počet čar, jejich šířku, barvu nebo průběh určuje třeba podle hodu kostkami. Sýkora je označován za průkopníka počítačové malby a používání náhodných čísel při generování podoby výtvarného díla. Výstava v Městské knihovně v Praze jej ale představuje především jako malíře, který se více než padesát let systematicky věnuje zkoumání jazyka výtvarného umění.

Video Z. Sýkora téma Událostí, komentářů
video

Z. Sýkora téma Událostí, komentářů

Nejlepší Sýkorovy obrazy má paní Sýkorová

Autoři expozice se přitom zaměřili na některá základní témata a objasnění klíčových pojmů jako například struktura nebo náhodnost. Ukazují Sýkoru také jako malíře, který bez ohledu na momentálně používaný systém nebo výtvarnou metodu vyjadřuje totéž – úžas z přírody a radost ze života. „Když koukám na ty své smyčky a linie a pak se podívám z okna, je tu určitá blízkost, určité bratrství… něco vytvoří člověk, něco příroda,“ potvrzuje kořeny své tvorby i sám Sýkora.

Ve výběru necelé stovky prací jsou zařazeny rané abstraktní práce z konce padesátých let, struktury z let šedesátých i na principu náhodnosti založené liniové obrazy z období posledních třiceti let. Kurátoři díla shromáždili z českých i zahraničních sbírek. „Ty nejlepší mám ale u sebe ve své pracovně,“ přiznává Lenka Sýkorová, která na vytváření liniových obrazů spolupracuje od 80. let se svým manželem. „Pro mě je každý obraz jako deník, vím, co se dělo, když jsme ho dělali,“ dodává.

Sýkorovy obrazy se na aukcích prodávají za miliony, do soukromých sbírek i prestižních galerií. Po Františku Kupkovi je například druhým českým výtvarníkem, jehož obraz je zastoupen v pařížském Centre Pompidou. Slavná Linie č. 24 – Poslední soud, obraz o rozměrech tři krát tři metry, je v Česku vystaven teprve potřetí.

Sýkora mimo městskou

Výstava v Městské knihovně v Praze je přístupná do 2. května. Zároveň jako poctu k malířovým devadesátinám připravila výstavu i Galerie Zdeněk Sklenář. Do 27. března je zde pod názvem Extrémy představován soubor osmi grafických listů, serigrafií – Černo-bílá struktura 1967/2009. 

Za tvorbou Zdeňka Sýkory ale nemusí lidé zamířit jen do galerií. Dvě jeho realizace ze 60. let si mohou prohlédnout i při procházce Prahou – obklad větracích komínů u Letenského tunelu a keramickou stěnu u Václavského náměstí, která je dnes součástí Café Emporio.