Pád Berlínské zdi - začátek obnovy východní ekonomiky

Berlín - Symbol železné opony - Berlínská zeď - padl přesně před dvaceti lety. První krok ke sjednocení udělalo Německo 9. listopadu 1989. Nenáviděná Berlínská zeď padla k zemi a s ní i tehdejší režim. Východní Německo mohlo začít umazávat mnohaleté hospodářské ztráty. Ekonomicky se východ a západ země vydal opačným směrem už po druhé světové válce. Berlínská zeď pak rozdíly mezi nimi ještě znásobila.

Nenáviděná stavba na celých 28 let rozdělila osudy statisíců lidí, kvůli ní se rozešly cesty mnoha rodin a přátel. Násilně ukončila nejen společné životy obyvatel Německa, ale také zemi rozdělila ekonomicky na dva světy - na vyspělý západní a východní rozvojový. Před rokem 1989 opouštělo denně socialistické východní Německo stovky lidí ze strachu o svou práci či úspory. Hromadné migraci do demokratického západního Německa bránila 155 kilometrů dlouhá a v průměru 3 a půl metru vysoká zeď.

„Krátce po pádu komunismu ve městě Nauen výrazně vzrostla nezaměstnanost. Řada velkých firem musela propouštět - bojovala totiž hlavně s nedostatkem poptávky,“ uvedl Detlef Fleischmann, starosta Nauen. Až do roku 1993 spolkové vlády intenzivně investovaly do pěti bývalých východoněmeckých zemí - Braniborska, Meklenburska, Saska, Saska - Anhaltska a Durinska. Tyto sumy se odhadují na 250 miliard až 1,2 bilionů eur.

Na východ také směřoval výnos z tzv. solidární daně - přirážky k dani z příjmu na západě. Do roku 2004 plynuly do východního Německa investice především na výstavbu nových silnic, dálnic a modernizaci. Přesto i po dvaceti letech v mnohém bývalé východní Německo zaostává. Liší se ceny, kvalita infrastruktury, platy i životní úroveň.

Pád zdi měl význam i pro řadu západních firem. Znamenal pro ně možnost snížit náklady pomocí levné pracovní síly z východu, ale i značné rozšíření řad zákazníků.

Thomas Hackert, zaměstnanec, Wirthwien

„Doufám, že dojde k tomu, že platy i všechno ostatní bude narovnáno. Pořád na to čekám. Jen už si někdy říkám, že dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby se to konečně podařilo.“

20 let po pádu zdi většina Němců doufá, že po násilném rozdělení země už brzy nezbude nic než hořká vzpomínka, která zemi do budoucna hospodářsky i morálně posílí.  

Jak vznikla „zeď hanby“?

Listopad 1958: Chruščov vyzval západní mocnosti k odchodu z Berlína. Američani by rádi odešli, ale situace ukazovala, že by Evropa byla jejich odchodem ohrožena. V roce 1961 odmítl americký prezident Kennedy udělat z Berlína svobodné město. Tyto události rozpoutali novou berlínskou krizi. Rostlo napětí a s ním i zbrojní náklady ve východním bloku. Východní Němci proto začali masově migrovat na západ a situace se pomalu stávala neudržitelnou.

13.8.1961 NDR zahájila akci pro omezení pohybu. Hraniční ulice obsadila policie, která měla nad americkými jednotkami několikanásobnou přesilu. Byla zastavena veškerá doprava a přerušeno telefonní spojení. Vojáci roztáhli první kola ostnatého drátu. Postupně byly vysídleny celé ulice, postaveny betonové sloupky, nakonec i samotná „zeď hanby“. Tak ji nazvali bezmocní Američané, kteří nemohli více jednat. Jakákoliv akce by nejspíš závažně ohrozila světový mír. Berlínská zeď rozdělovala Německo 28 let.

Mapa východního Německa
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24