Anežka Česká byla nablízku těm, kteří pomoc potřebovali

Praha - Neděle 12. listopadu 1989 - téměř 10 tisíc poutníků z Československa a 8 tisíc z Polska se sešlo v chrámu sv. Petra ve Vatikánu, kde bylo svědky historické události, významné nejen pro věřící v tehdejším Československu. Právě tehdy, necelý týden před začátkem pádu komunismu v Československu, prohlásil papež Jan Pavel II. za svatou Anežku Přemyslovnu. Byla první českou světicí od roku 1720, kdy byl kanonizován sv. Jan Nepomucký. Za svatého byl spolu s ní prohlášen také bratr Albert, vlastním jménem Adam Chmielowski, který v 19. století v Krakowě vyvíjel podobnou charitativní činnost jako 600 let před ním Anežka Přemyslovna.

O její svatořečení usilovala už Eliška Přemyslovna a Karel IV., jenže neúspěšně. Až v roce 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou a o století později ji papež Jan Pavel II. svatořečil. Slavnostního ceremoniálu se za tehdejší komunistický režim zúčastnil ministr kultury ČSR Milan Kymlička. Obřad v chrámu sv. Petra začal přesně v půl desáté příchodem papeže Jana Pavla II. doprovázeného četnými kardinály a biskupy. Mezi těmi, kteří s nimi koncelebrovali mši svatou, nechyběl ani kardinál František Tomášek, arcibiskup pražský a primas český. Z polské strany se zúčastnil primas polský Jozef Glemp.

Kanonizační obřad uvedl kardinál Angelo Felici, který tehdy stál v čele kongregace pro svatořečení. Přečetl krátké životopisy obou budoucích svatých a požádal papeže o jejich kanonizaci. V 10:05 přednesl papež Jan Pavel II. kanonizační formuli, čímž byli Anežka Přemyslovna a bratr Albert vyhlášeni za svaté. Zazněl dlouhý potlesk přítomných, kteří pak společně zapěli Sláva na výsostech Bohu. Jeden z českých bohoslovců přednesl v češtině čtení z 1. listu svatého apoštola Petra, v polštině byl přečten úryvek z knihy proroka Izaiáše. 

Video Reportáž Jiřího Svobody
video

Reportáž Jiřího Svobody

„Celou ceremonii a mši, která se týkala svatořečení Anežky, jsme v Římě vysílali živě pro rádio Svobodná Evropa. Z těch lidí ve Vatikánu bylo cítit to, jak chtějí jít cestou svobody a změny. Netýkalo se to jenom věřících, ale kdekoho,“ podotkl bývalý ředitel rádia Svobodná Evropa Pavel Pecháček.

0Jan Pavel II. promluvil k poutníkům z Československa v češtině: „Anežka Česká, kterou dnes s radostí vzýváme jako svatou, i když žila tak dávno před námi, měla význačný podíl na občanském a kulturním vývoji svého národa a zůstává i nám blízkou pro svou křesťanskou víru a svou lásku.“ Dále hovořil o životě Anežky Přemyslovny, o její korespondenci se sv. Klárou z Assisi a zdůraznil, že „ve svém dlouhém životě, uprostřed nemocí a strastí, konala svatá Anežka svou službu opravdu hrdinsky.“

Kardinál František Tomášek ke kanonizaci tehdy řekl: „Život Anežky Přemyslovny má i po 700 letech mnoho co říci dnešní době. Příkladu královské dcery, která se cele věnovala všem potřebným, zvláště nemocným, by měli v nynější době, jež klade někdy příliš velký důraz na konzumní život, následovat všichni z nás. Nevidět jenom sebe, ale také toho druhého a být nablízku těm, kteří potřebují pomoc.“


Kdo byla Anežka Česká
 

Anežka Přemyslovna, též Anežka Česká, se narodila zřejmě 20. ledna 1211 jako nejmladší dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Jako královská dcera měla být výhodně politicky provdána. Anežka se ale obrátila na samotného papeže Řehoře IX., aby sňatku zabránil a ona se mohla stát řeholnicí. Příkladem jí bylo učení sv. Františka z Assisi. 

Ze svého věna pak založila v Praze špitál a útulek sv. Františka a klášter pro chudé sestry, do kterého o svatodušních svátcích roku 1234 sama vstoupila. Ve špitále Na Františku vzniklo bratrstvo, které na její žádost roku 1237 změnil papež v samostatný řád - rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území. 

V roce 1234 složila Anežka řeholní sliby a jako první královská dcera vstoupila do chudého řádu sv. Kláry. Několik měsíců poté se Anežka stala z rozhodnutí papeže abatyší kláštera Na Františku, jíž byla až do své smrti 2. března 1282.

„Až se najdou ostatky, nastane štěstí, vzájemná láska a blahobyt“

Anežka byla pohřbena v klášterním chrámu Na Františku. Její ostatky byly později přemístěny neznámo kam, údajně je odnesly řádové sestry prchající před husitským běsněním. Zatím se ví jen o zbytku spodní čelisti, která je v El Escorialu u Madridu, ale její pravost není potvrzena. Naposledy se 10. listopadu objevila informace, že památkáři prý v pražském kostele sv. Haštala našli její hrob, zatím však nelze říci, zda jde jen o fámu. Kardinál a pražský arcibiskup Miloslav Vlk oficiálně povolil prozkoumat prostor v kostele, archeologický průzkum by podle odhadů správce haštalské farnosti Vladimíra Kelnara mohl začít nejdříve po Novém roce. Nicméně v této souvislosti je třeba připomenout rčení, které říká, že až se tato relikvie najde, nastane v Čechách doba štěstí, vzájemné lásky a blahobytu.

Anežka byla za své milosrdenství už za života označována lidmi za svatou a časem vznikaly legendy o zázracích, na nichž se podílela. O její kanonizaci začala usilovat už její praneteř Eliška v roce 1328. Proces brzdilo i podle některých zdrojů ne zcela legitimní manželství jejích rodičů v době Anežčina narození. Hlavním důvodem průtahů byla ale nemožnost objevit její ostatky. Dnes už existence ostatků není nutná, lze udělit generální pardon, který dostala i Anežka.

U příležitosti 20. výročí svatořečení Sv. Anežky otevřelo Muzeum Karlova mostu dočasnou expozici, která českou světici připomíná. Její osobnost přiblíží také série přednášek, které povedou odborníci z řad historiků, historiků umění a duchovenstva.  

„Vlastní pokusy o svatořečení začaly již krátce po Anežčině smrti. Dokazuje to nejstarší legenda Vita Agnetis, která byla pravděpodobně sepsána jako první podklad pro toto svatořečení. Doklady jsou i z doby Karla IV., který o její svatořečení usiloval. Všechny tyto snahy ale byly zmařeny dobovými okolnostmi. V 17. století byly pokusy obnoveny a byly dokonce znovu nalezeny Anežčiny ostatky,“ vysvětlil vedoucí katedry církevních dějin Jihočeské univerzity Martin Weis.

Anežka Česká je patronkou nemocných, chudých a trpících. Bývá znázorňována s modelem kostela v ruce a v řeholních šatech s korunkou. Často je také zobrazována s trpícími u nohou, jako například na sousoší v zadní části svatovítské katedrály. Díky řazení mezi české zemské patrony se stala její socha součástí Myslbekova sousoší kolem sv. Václava na Václavském náměstí. Svátek sv. Anežky se slaví 13. listopadu.

K 20. výročí svatořečení Anežky České vysílala ČT24 speciální pořad v rámci cyklu 20 let svobody.