Rodící se demokracii pomáhali budovat nejen studenti, ale i disidenti a herci

Praha – Kromě studentů sametová revoluce vynesla na výsluní i disidenty, politiky pražského jara 1968 nebo také duchovní či herce a hudebníky. Neformální lídr opozice Václav Havel se dokonce dostal až na Pražský hrad. Herec Milan Kňažko a hudebník Michael Kocáb skončili ve vládě a spousta dalších populárních osobností z kulturní oblasti zasedla v parlamentních lavicích. Dnes už většina z nich není politicky činná, nicméně jejich charisma v revolučním období znamenalo pro vznikající demokracii obrovský přínos.

Ke studentským vůdcům se řadí zejména Martin Mejstřík a Šimon Pánek, hlavní představitelé stávkového výboru. Mejstřík je od roku 1998 v zastupitelstvu Prahy 1 (v současnosti za SNK ED) a v letech 2002 až 2008 byl senátorem (zvolený na kandidátce Cesty změny). Šimon Pánek krátce po zvolení do FS ČSFR v červnu 1990 (za OF) na svůj mandát rezignoval. V roce 1992 spoluzaložil tiskovou agenturu Epicentrum zaměřenou na krizové oblasti. V letech 1992 až 1993 pracoval jako redaktor Lidových novin. V roce 1994 zakládal nadaci Člověk v tísni, jejímž je ředitelem.

Neformální lídr opozice Václav Havel, který strávil pět let ve vězení, stál nejen u zrodu OF, ale nakonec v prosinci 1989 skončil na skoro 14 let na Pražském hradě. Na výsluní se dostal i hlavní symbol pražského jara 1968 Alexander Dubček. Již 28. prosince 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění, kde vytrval až do voleb v červnu 1992. Poté byl federálním poslancem. Jeho kariéru ukončila až autonehoda v listopadu 1992.

Zpět do politiky se vrátil i Jiří Dienstbier, jeden z prvních signatářů Charty 77, který byl po roce 1968 propuštěn ze zaměstnání v ČRo a nakonec i vyloučen z KSČ. V politice se hned po revoluci uchytil na postu ministra zahraničí, nicméně po rozpadu OF v roce 1991 se postupně z vysoké politiky vytratil. Až na konci 90. let dostal příležitost jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. Od loňska je i senátorem za ČSSD. 

Významná postava katolického disentu a signatář Charty 77 Václav Malý sice patřil k hlavním členům OF, nicméně brzy se však vrátil ke své kněžské činnosti. V listopadu 1996 se stal sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly sv. Víta na Pražském hradě a o měsíc později jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem Arcibiskupství pražského.

Herec Milan Kňažko, který se jako organizátor a moderátor zapojil do pořádání diskusí a mítinků. Na protest proti perzekucím vrátil již na podzim 1989 titul zasloužilého umělce. Patřil dokonce k zakladatelům hnutí Veřejnost proti násilí (VPN) a politiku neopustil až do konce 90. let. Byl poslancem, ministrem zahraničních věcí a spolu s Vladimírem Mečiarem se podílel na vzniku HZDS. Nakonec skončil i v křesle ministra kultury, odkud odchází až v roce 2002. Od ledna 2003 do února 2007 stál v čele televize Joj.

Advokát a disident Ján Čarnogurský, který byl v roce 1981 za obhajobu v politickém procesu vyloučen z advokacie, se zapojil do činnosti nezávislých katolíků a vydával samizdatový časopis Bratislavské listy. V roce 1989 byl zatčen a souzen za podvracení republiky. Po listopadu 1989 se podílel na založení KDH a stal se jeho předsedou. V politice se dostal až do křesla slovenského premiéra. Naposledy byl ministrem spravedlnosti, kde skončil až v roce 2002.

Michael Kocáb a Michal Horáček společně založili iniciativu MOSTY, která zprostředkovala dialog mezi OF a vládou. Kocáb byl do listopadu 1989 známý především jako skladatel a hudebník skupiny Pražský výběr. Po listopadu se stal poslancem a předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk. Od letošního ledna je ministrem vlády pro lidská práva. Horáček listopadový převrat zažil jako redaktor Mladého světa. V březnu 1990 založil spolu se třemi partnery sázkovou kancelář Fortuna, kterou v roce 2004 prodal. Kromě publicistiky píše písňové texty.

    
Mezi nejvýraznější kritiky socialistické ekonomiky patřil ředitel Prognostického ústavu ČSAV Valtr Komárek. Komárek v 60. letech působil i jako poradce tehdejšího kubánského ministra průmyslu Che Guevary. Z komunistické strany vystoupil v lednu 1990, do června 1990 byl místopředsedou vlády ČSFR. Od roku 1991 je členem ČSSD. Je v důchodu, v roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu. 

Petr Uhl, který byl během normalizace několikrát vězněn a podílel se vzniku Charty 77. V listopadu 1989 se po propuštění z vazby, kde byl za rozšíření zprávy o smrti studenta při zásahu na Národní třídě. V 1990 až 1992 byl ředitelem ČTK. Poté byl mj. komentátorem Práva, předsedou rady vlády pro lidská práva a v letech 2003 až 2009 členem Rady ČT. Také se politicky angažoval – pět let byl ve Straně zelených.

Jedna z hlavních postav Pražského jara Alexander Dubček po roce 1989
Jedna z hlavních postav Pražského jara Alexander Dubček po roce 1989
Více fotek
  • Jedna z hlavních postav Pražského jara Alexander Dubček po roce 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/353/35213.jpg
  • Exprezident Václav havel autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121929.jpg
  • Ján Čarnogurský autor: ČT24, zdroj: ČT25 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/25/2495.jpg
  • Textař Michal Horáček zdroj: www.michalhoracek.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/513/51255.jpg