Klaus: Výročí 17. listopadu 1939 a 1989 jsou propojená

Praha - Prezident Václav Klaus dnes v projevu u Hlávkovy koleje v Praze uvedl, že výročí uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 po studentské manifestaci při pohřbu Jana Opletala a studentského pochodu, který odstartoval sametovou revoluci 17. listopadu 1989, jsou propojena. Klaus také varoval, že se stále rodí nové zhoubné ideologie, které mají stejné základní charakteristiky, jako měly nacismus a komunismus.

Obě výročí označil Klaus za „dva nejdůležitější 17. listopady 20. století“. Zdůraznil, že studentský pochod v roce 1989, který smrt Opletala za nacistické okupace připomínal, přímo vedl ke konci komunistického režimu.

Klaus: Nebezpečné ideologie se mohou rodit neustále

Prezident také prohlásil, že jako hlavní poučení ze 17. listopadu 1939 si odnáší vědomí, že se neustále mohou rodit nebezpečné ideologie. Ty prý mohou být méně přímočaře agresivní než nacismus nebo komunismus, spojuje je s nimi ale víra v jedinou spásnou myšlenku a snaha za každou cenu prosadit tuto myšlenku.

U Hlávkovy koleje si události 17. listopadu 1939 připomnělo několik desítek lidí. Pražský primátor Pavel Bém (ODS) podotkl, že zástupci inteligence vždy patřili k prvním obětem totalitních režimů. Podle Klause pro každého diktátora představovali nejhoršího nepřítele.

Shromáždění se zúčastnili také místopředsedové Senátu a sněmovny Petr Pithart (KDU-ČSL) a Miroslava Němcová (ODS). Za vládu přišla ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Účastníci akce položili věnce v místech u Hlávkovy koleje, kde jsou desky Opletala a „komunisty a bojovníka“ Otakara Runy, popraveného v roce 1941. Setkání u Hlávkovy koleje je dnes jedinou akcí, která připomíná události roku 1939 za účasti vrcholných politiků.

Student medicíny Opletal byl těžce zraněn a dělník Václav Sedláček zabit německými pořádkovými jednotkami v roce 1939 při oslavách výročí 28. října. Opletalův pohřeb se stal 15. listopadu další protinacistickou demonstrací. Okupanti zareagovali o dva dny později zatýkáním studentů a uzavřením českých vysokých škol.

Projev Václava Klause u příležitosti 70. výročí studentských manifestací

Každoročně se scházíme zde, před budovou Hlávkovy koleje, abychom bránili zapomenutí události, která se stala již před dlouhými 70 lety, ale svou relevanci má i nadále, a která vedla k tomu, že se den s tímto datem stal jedním ze dvou našich významných 17. listopadů 20. století. Jsme si ostatně vědomi i zcela unikátní propojenosti těchto dvou dat - studentský pochod týkající se 50. výročí události první vedl k události druhé.

Zatímco to druhé datum, které dnes bude - nikoli zde, ale na jiných místech Prahy - oslavováno spíše v odpoledních a večerních hodinách, je připomínkou radostnou, neboť odstartovalo konec komunismu v naší zemi, to první, ranní, je připomínkou tragickou. Tragickou pro řadu konkrétních lidí, kteří na ni doplatili svým životem nebo dlouholetým vězněním v koncentračních táborech. Z nich nejvíce známe studenta Jana Opletala, ale bylo jich mnohem více. Tragickou však hlavně tím, že znamenala novou, radikálnější a tím daleko nebezpečnější fázi nacistické okupace naší země. Její vůdcové tehdy dobře pochopili, že je třeba zaútočit na českou inteligenci, a studentských demonstrací proto využili k uzavření vysokých škol. Česká společnost tím měla být zasažena na svém nejcitlivějším místě.

Tato těžká zkouška je naštěstí dávno za námi, přežili jsme ji a dnes už jde především o to, jaké poučení si z ní odnášíme pro budoucnost. Nemyslím, že se k nám vrátí hitlerovský nacismus, tato obludná, zdánlivě nepochopitelná a nijak nehajitelná ideologie, která - nicméně - ve 30. letech v Německu, ale i v některých dalších evropských zemích oslovila nemálo lidí. Tato konkrétní ideologie se jistě nevrátí, ale bylo by chybou si myslet, že máme navěky vyhráno.

Souhlasím se známým myslitelem a filozofem Isaiahem Berlinem, který kdysi řekl, že „hrůzy 20. století nebyly způsobeny negativními lidskými vlastnostmi, ale idejemi“. To je určitě pravda. Není tomu tak, že se v Německu na počátku 30. let - najednou, z ničeho nic, nějakým explozivním genetickým defektem - u lidí objevily mimořádně zlé lidské vlastnosti. Bylo to úplně jinak. Zrodily se tam zhoubné ideje a - jak se ukázalo - to stačilo.

Takové ideje se v různých podobách rodí stále. Mohou být - na první pohled - mírnější, méně agresivní a méně přímočaře brutální, než byla ideologie nacistická (nebo komunistická), ale jejich strukturální charakteristiky jsou obdobné. Opět jsme konfrontováni s vírou v jednu konkrétní spásnou ideu, opět se objevují snahy tuto ideu prosadit za každou cenu. Když se zdá, že to nejde po dobrém, pak se vyzývá k tomu, aby byly použity i metody méně mírumilovné.

Právě toto poučení si já odnáším z hrůzných 30. let a z toho, co se stalo 17. listopadu 1939. Jsem rád, že je nás stále více, kdo si tento mechanismus vzniku hrůzných ideologií uvědomují.

Zdroj: www.klaus.cz

Stoupenci Dělnické strany
Stoupenci Dělnické strany
Více fotek
  • Stoupenci Dělnické strany autor: Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1203/120217.jpg
  • Jan Opletal autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/524/52390.jpg