Dělník revoluce Miller - z kováře ministrem

Praha – První revoluční týden listopadu 1989 přivedl na Václavské náměstí tisíce dělníků. Jedním z nich byl i revoluční předák z ČKD Petr Miller, který téměř čtyřicet let ve fabrice vyměnil za křeslo ministra práce a sociálních věcí, ve vládě Mariána Čalfy setrval až do roku 1992. Právě on nakonec za OF navrhl premiéru Adamcovi, aby podal demisi. Že to bude zrovna Petr Miller se rozhodlo spontánně, nic dopředu nebylo připravené.

Na pražské Letné a na balkonu Melantrichu Miller vystoupil a ukázal se jako věrohodný řečník, který uměl oslovit shromážděné masy lidí. „Generální stávku jsme se snažili zorganizovat pro budoucnost, ne jen pro konkrétní okamžik. První zakládající proud byl ten stávkový výbor, který začal už 25., v pondělí. Vysočanská větev a elektrotechnika začala až v úterý ráno,“ podotkl Miller. Vzhledem k tomu, že si názorově rozuměl s Václavem Havlem, účastnil se jednání s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem či generálním tajemníkem ÚV KSČ Karlem Urbánkem.

„Generální stávka nebyla zdaleka taková, jak se dneska prezentuje. Stávkové výbory, které oslavují odbory, to jsou lidi, které já vůbec neznal, vyjma asi tří. Proto si myslím, že je lepší se na tyto věci podívat z jiného pohledu,“ vysvětlil tehdejší ministr Miller.

Miller rád vzpomíná na den po generální stávce, tedy na 28. listopadu. „Že mými ústy navrhneme Adamcovi, aby podal demisi, to se rozhodlo až na místě samém. K rozhodnutí došlo na pánských záchodcích během pětiminutové přestávky. Bylo to velice spontánní rychlé rozhodnutí, s nikým nebylo konzultované,“ vzpomíná tehdejší člen Občanského fóra.