Až deset tisíc dětí může být ve zvláštních školách neprávem

Praha/Bohumín - Zvláštní škola - zařízení, kam si česká společnost zvykla odkládat nejen děti skutečně postižené, ale i ty, které mají problémy s kázní nebo se sociálním zázemím. Ministerstvo školství teď přiznalo, že do zvláštních škol chodí neprávem asi 10 000 romských dětí. Jedním z příkladů je devětadvacetiletá Edita Pišojová, dnes Stejskalová, která vystudovala politologii. Na základní školu chodila v Bohumíně a jen o vlásek unikla přeřazení do zvláštní školy.

„Máma tehdy řekla učitelce, že s tím nebude souhlasit v žádném případě, jen pod podmínkou, že se nechá i vedení školy vyšetřit, zda není mentálně retardované,“ vzpomíná mladá žena. Tím to ale zdaleka neskončilo. Třídní učitelka jí hrozila propadnutím. Rozhodovala se mezi ní a druhým romským spolužákem. Stejskalová nemůže zapomenout moment, jak měli u tabule vypočítat nějaký příklad a děti je měly, různě podle sympatií, povzbuzovat. „Já jsem nebyla ta povzbuzovaná…,“ dodává. Nepropadla. Bez vědomí rodičů ji prý přesto vyšetřili pracovníci psychologicko-pedagogické poradny.

„Míru podpory přechodu dítěte na základní školu praktickou skutečně někteří učitelé vnímají etnicky,“ komentuje případ Zdeněk Svoboda z Ústavu pro informace ve vzdělávání při ministerstvu školství.

Edita Stejskalová ztratila blok ze školy, učení a kolektivu až příchodem Dagmar Tomášové, třídní učitelky na druhém stupni ZŠ. Ta objevila, že školou zanedbávaná Edita se učit chce, jen sama neví jak. Začala jí tedy po dohodě s maminkou individuálně pomáhat. „Dokonce jsem si oblíbila český jazyk,“ se smíchem komentuje Edita Stejskalová úspěch přístupu pozorné učitelky. Připadá jí to vtipné, protože bývá častým argumentem, proč romské děti nemají prospěchově zvládat základní školu, právě to, že neumí česky. „Otázka je, jestli skutečně nemluví, nebo se jim jen nechce s tím kolektivem mluvit,“ upozorňuje Stejskalová z vlastní zkušenosti.

Zvláštní škola není určena pro neposedné děti

Až v dospělosti zjistila, že ve zdravotní kartě měla napsáno, že je mentálně opožděná. Přitom ale absolvovala gymnázium a vystudovala politologii na Masarykově univerzitě v Brně. Podobně uspěšných dětí mohlo být až deset tisíc. Až tolik jich prý může být v praktických školách neoprávněně. „Já bych to označila i za jakousi kulturní genocidu…,“ nebojí se ostrých slov mladá žena. Zdeněk Svoboda upozorňuje, že rodičům je potřeba jednoznačně říci, že „zvláštní škola“ není určena pro děti neposedné, pomalejší ani romské. Je to škola pro děti mentálně postižené. A pokud oni sami pro svoje dítě tuto pozici přijmou, tak s ním bude jednáno jako s mentálně postiženým.

Edita Stejskalová se teď ve svém sdružení Z§vůle práva snaží spolu s dalšími organizacemi takovým případům zamezit. Cestu nabízí v projektu Společně do školy. I ministerstvo školství teď přichází s řešením. Od nového roku se školy a pedagogické poradny mají řídit novým metodickým plánem. Navíc školy budou moci čerpat daleko víc peněz (například na asistenty pedagogů) z evropského fondu.