Madrid - pyšná metropole umění a parků

Madrid bychom mohli nazvat tak trochu opomíjeným městem. Není divu – na Španělsko, které si většina lidí spojí hlavně se slunnými plážemi, tak ideálními pro letní dovolenou u moře, má kapku nevýhodnou polohu v srdci Pyrenejského poloostrova. A tak se občas stává, že si řada Čechů Madrid spojí jen se dvěma věcmi – obrazárnou Prado, o které vám dost možná vyprávěla postarší učitelka výtvarné výchovy kdysi na základní škole, a náměstím Puerta del Sol - vyhledávaným místem protestů Španělů rozhořčených vysokou nezaměstnaností a nepopulární vládními škrty. Ani jedno na první pohled běžného turisty do města nejspíš nenaláká. Kdo by se taky chtěl proplétat mezi demonstranty? A samy obrazárny obvykle také nelákají každého, i když si bez nich člověk španělskou metropoli jen stěží dokáže představit. Zavrhnout Madrid jen kvůli této mlhavé představě by byla chyba. Madrid žije, Madrid pulzuje, Madrid má co nabídnout. Pojďte se se mnou nechat nalákat k jeho návštěvě.

Madrid zaručeně potěší všechny, kdo se mezi památkami neradi přepravují metrem či autobusy a raději dávají přednost tomu, že si obrázek o městě udělají pěkně po svých. Historické centrum Madridu je totiž vlastně takovým malým pokusem vtěsnat co nejvíce pamětihodností na maličký prostor. Není ani divu. Když se Madrid stal v roce 1561 hlavním městem Španělska, byl spíše menším městem. Dnes v něm žijí tři miliony lidí. Přesunutí královského dvora z Toleda do města v srdci Hispánie v krátké době udělalo z Madridu bouřlivé a rychle se rozrůstající město.

Pokud byste se chtěli ulicemi Starého a Bourbonského Madridu, tedy historického centra města, jen projít, stačily by vám na to pouhé dva dny. Když ale začnete navštěvovat památky, zcela jistě dospějete k názoru, že musíte v hlavním městě Španělska strávit minimálně týden. Vždyť jen prohlídka Palacia Real, který po požáru v 18. století nahradil maurskou pevnost, do té doby využívanou jako královské sídlo, přilehlých zahrad a katedrály, zabere bez nadsázky celý den.

Parky všude, kam se podíváš

K Madridu se neodlučně váží tři věci - umění a parky. Obojího ve městě najdete nepřeberné množství. A na obojí je dobré mít dost času. V madridských parcích se každý může přesvědčit, jak moc Španělé milují schůzky pod širým nebem. Do parků vyrážejí sotva vysvitne první jarní sluníčko, přestože ještě ani neodložili teplé zimní bundy, které my v Česku běžně nosíme v zimních mrazech.

Madridské parky a zahrady jsou mnohdy samy o sobě uměleckým skvostem. Při pohledu na monumentální pomník Alfonse XII. v parku Retiro se vám zcela jistě bude tajit dech. Park v minulosti sloužil jako zahrady královského paláce Filipa IV. Z paláce se toho do dnešních dnů moc nezachovalo, procházka parkem ale zcela jistě potěší. V parném létě tu najdete příjemný stín, zajezdit si tu můžete na kolečkových bruslích anebo můžete jen posedět v jednom z nesčetných barů. U baru i na lavičce v srdci parku dost možná natrefíte na místního muzikanta, který vám rád zpříjemní volné chvíle hrou na kytaru nebo třeba saxofon. Nouze není ani o malíře a u jezírka, do jehož vln se můžete vydat na lodičce, se také čas od času hraje divadlo.

Za bylinkami i bonsajemi do botanické zahrady

Vydáte-li se od parku Retiro směrem k Pradu, zhruba po pěti minutách chůze dojdete k dalšímu skvostu španělských zahradníků. Tou je Real Jardín Botánico, kterou v roce 1781 na přání Karla III. navrhli botanik Gómez Ortega a architekt Prada Juan de Villanueva. V zahradě dnes najdete množství stromů a keřů, květin i léčivých bylin. Nechybí samozřejmě ani tropicky vyhlížející palmy. Ve skleníku roste vedle kaktusů i papyrus.

Real Jardín Botánico je vhodná především k relaxaci po náročné návštěvě Prada. Najdete tu řadu tajemných i romantických zákoutí. A co byste možná nečakali, jednu terasu zdobí i prastaré bonsaje.

Maurský park i park s nefalšovaným egyptským chrámem

Zatímco park Retiro a botanická zahrada jsou od sebe vzdálené co by kamenem dohodil, další významý park leží na opačném konci městského centra - u královského paláce. I on v minulosti býval podobně jako park Retiro velkým soukromým hřištěm královských dětí. Dnes je především rájem fotografů. Z tohoto parku, který prý vznikl na místě, kde v roce 1109 tábořila maurská armáda, se nabízí jedny z nejúchvatnějších pohledů na královský palác. V parku je také velmi příjemné ztratit se v parných dnech madridského jara a léta. Anglický styl, do kterého byl Campo del Moro renovován někdy v 19. století, mu propůjčuje tajuplný charakter a nabízí spoustu příjemně stinných míst. 

Další park, který byste při své návštěvě Madridu rozhodně neměli minout, je park de Debod. Ten se rozprostírá nedaleko rušného náměstí Plaza de Espaňa, kde za Francova režimu vyrostly obří betonové kolosy. Jeden z nich - budova zvaná Žirafa - dokonce jednu dobu byl i nejvyšší betonovou stabou v Madridu. Ale pojďme raději zpět do zákoutí parku de Debod. Největší atrakcí tu zdaleka není výhled na katedrálu Almudena a královský palác, ale nefalšovaný egyptksý chrám. Debodův chrám, který dal parku jméno, byl vyrván vodám Asuánské přehrady. Španělsko ho za pomoci svých inženýrů při stavbě přehrady posléze dostalo darem.

Debodův chrám
Zdroj: ČT24/Alžběta Vejvodová

Madrid – město umělců

Z bujné zeleně, které je po celém Madridu plno, teď ovšem zamíříme spíše do konzervovaného chladu obrazáren. Díla dávných slavných mistrů jsou k vidění v Pradu. Na jeho návštěvu si ale vezměte pohodlné boty. I v případě, že půjdete cíleně jen po nejznámějších obrazech, zabere vám návštěva několik hodin.

A co v Pradu všechno naleznete? Mezi jeho chladnými zdmi můžete obdivovat třeba Rubensovy obtloustlé, ale přesto nesmírně dynamické Tři grácie. „Svléknout“ si zde můžete Goyovu Maju, obdivovat můžete i jeho monumentální malby rodiny Karla IV. V suterénních sálech se pak můžete přesvědčit i o tom, že Goya neproslul jen realistickými malbami, ale i výrazně expresionistickými díly jako Saturn hltající svého syna nebo až hrůzostrašně vyhlížejícím obrazem Dvou starců při jídle. Expresionismus jako takový se sice zrodil až o mnoho let později, toto slovo však zcela jistě bude to první, co vás při pohledu na tato Goyova díla napadne.

Svou dobu předběhl i další z velkých umělců, jejichž obrazy zdobí stěny Prada - Domenikos Theotocopoulos – známějšího pod pseudonymem El Greco. Jeho obrazy uchvátí fascinující hrou světla a stínu a mnohdy až překvapivě živými barvami. Zdá se mi to, nebo se v El Grecově tvorbě začínají objevovat podobné tvary, jaké o tři století později dovedl k dokonalosti Pablo Picasso?

I Picassovu tvorbu mohou návštěvníci Madridu obdivovat. Jen musí změnit obrazárnu. Místo Prada musí zamířit do Centra del Arte královny Sofie. Zajít byste sem měli alespoň na chvíli i přesto, že třeba zrovna nepatříte k milovníkům moderního umění. Právě v útrobách této obrazárny se totiž ukrývá Picassova Guernica i skici, které vytvoření slavného díla předcházely. Své místo zde má také například Salvator Dalí nebo José Gutiérrez Solona.

A pokud chcete vidět živé umělce, vyražte do parku Retiro - to už jsme si řekli. Natrefit na ně můžete ale také ve Starém Madridu - třeba na Plaza Mayor. Toto náměstí bylo tak trošku uměle vetknuto v roce 1617 doprostřed města na místo chudinských domů. A bylo předurčeno k tomu, aby se zde docházelo k důležitým událostem. Odehrávaly se zde inkviziční procesy i býčí zápasy. Dnes se tu předhánějí artisté, lidé v podivných kostýmech a své obrazy tu nabízí i malíři. Turisty tu láká i spousta restaurací, které však zdaleka nepatří k nejlepším v Madridu. Platíte v nich zkrátka za kulisu známého náměstí.

Výčet, který jen tak neskončí…

Ve výčtu pamětihodností a zajímavostí Madridu bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Navštívit zde turisté mohou starobylé kláštery, archeologická muzea včetně muzea Ameriky, kam Španělé zavřeli poklady dovezené z Nového světa, a třeba i dům spisovatele Lope de Vegy. Fascinujícím zážitkem je také návštěva královské opery. Zamířit sem přitom nemusíte jen za divadlem, neméně působivá je také samotná prohlídka, během které navštívíte hlavní sál opery, reprezentační prostory a z 9. patra budovy, která se z venku na první pohled nezdá nijak majestátní, se budete moci pokochat i úžasným pohledem na královský palác pěkně seshora. A propos, pořád kroužíme kolem Palacia Real a pořád jsme si toho o něm moc neřekli. Nebojte se, nepřijdete o něj. Podrobněji vás jeho přezdobenými útrobami provedu v jednom z dalších článků věnovaném nejslavnějším španělským královským palácům.

A když vás prohlídka Madridu unaví, nezapomeňte zajít na nějakou ze specialit španělské kuchyně, která staví především na rybách a litrech olivového oleje. Pokud se chcete v hlavním městě Španělska dobře najíst a třeba se ještě pokochat pohledem na zajímavou architekturu, poodejděte jen pár kroků od Plaza Mayor na Mercado de San Miguel. Těm, kteří znají alespoň základy španělštiny, název zcela jistě napoví, že jde o tržiště. V secesní budově postavené mezi lety 1913 a 1916 ze železa a ze skla po vzoru franouzské Las Halles najdete spoustu stánků s rozličnými chuťovkami. Jen stěží se jim dá odolat.

Při procházkách Madridu zcela jistě narazíte také na množství různých hospůdek a tapérií. Mě osobně nejvíce zaujaly ty ukryté v úzkých uličkách kolem Puerta del Sol. V řadě z nich ještě stále po starém španělském zvyku servírují tapas, tedy typické chuťovky, k pití bezplatně, což už na turisty přeplněných španělských pobřeží nebývá tak úplně běžné. Tak neváhejte a místo k moři se letos vydejte za krásami Madridu. Třeba tím Španělsku pomůžete z osidel dluhové krize.