Kapitola 12 - Amerika volí Nixona: Gangster prezidentem všech
Richard Nixon, namočený po krk do skandálu Watergate, dosahuje 7. listopadu 1972 zdánlivě paradoxně životního triumfu: své volební vítězství z roku 1968 obhajuje naprosto suverénně. "Podle toho, jak dopadne sčítání v Minnesotě a na Aljašce, může Nixon buď vyrovnat, nebo i překonat rekord z roku 1936, kdy Franklin Roosevelt vyhrál ve všech státech vyjma dvou," píše Post druhý den.
George Stanley McGovern
19. 6. 1922

Kapitán Yossarian americké levice šedesátých a sedmdesátých let. Veterán vyznamenaný ve druhé světové válce za pětatřicet misí nad nepřátelské území ze základen v severní Africe a Itálii – měl tedy stejnou válečnou zkušenost jako hrdinové Hellerovy Hlavy 22 (Catch XXII, 1961) – byl Nixonův demokratický protikandidát v prezidentských volbách v roce 1972 a také dlouholetý bojovník proti hladu a chudobě s mandátem OSN. Vystudoval teologii a historii, působil v metodistické církvi a přednášel na Dakota Wesleyan University. V roce 1962 se stal senátorem za Jižní Dakotu. V osmašedesátém se mu nepodařilo získat demokratickou nominaci pro souboj o prezidentský úřad – už tehdy – s republikánem Nixonem. Za čtyři roky pak uspěl, ale byl to danajský dar. S Nixonem usilujícím o znovuzvolení prohrál tak drtivě, že se McGovernovo jméno začalo používat jako synonymum pro směšnou kampaň, která voliče vůbec nezasáhne. McGovern nicméně rozhýbal změny v systému Demokratické strany, na které se navazuje dodnes. Byl leaderem levice v době, kdy Spojené státy rozdělovaly pohledy na vietnamskou válku a nixonovskou korupci. V posledních letech zaujal paralelami mezi Nixonovou a Bushovou administrativou a vietnamskou a iráckou válkou. S bývalým republikánským senátorem Bobem Dolem z Kansasu (v době Watergate stáli proti sobě) spustil program zásobování škol v rozvojových zemích výživnou stravou (The George McGovern-Robert Dole International Food for Education and Child Nutrition Program) - v roce 2008 za to dostali World Food Prize (cenu, kterou v roce 1986 založil nobelovský laureát Norman Borlaug).
Watergate cti netratí
Nixon zvítězil i v Arkansasu, kde republikán neuspěl od roku 1868. Důvěru získal v devětačtyřiceti státech z padesáti. Podle analýz získal většinu hlasů od katolíků, dělníků, odborářů i Italoameričanů, kteří v předcházejících volbách házeli lístky demokratovi. Tři čtvrtiny voličů, kteří v roce 1968 podporovali Wallaceho, teď daly hlasy Nixonovi. Ukázalo se také, že prvovoliči – na něž především mířil Nixonův soupeř, demokrat George McGovern – rozdělili své hlasy rovnoměrně, a že Nixon uspěl jak u Židů, tak u Afroameričanů, přestože ti jinak zůstali příznivci Demokratické strany (tedy v jiných než prezidentských volbách).
5P: Primitivní podstata přitažlivosti podlých politiků
Bývalý ministr financí John Connally řekl, že volební výsledek "odráží velkou důvěru amerického lidu v prezidenta." Nixon neměl problémy ani uvnitř své strany. Dva politici z republikánského opozičního křídla – liberál Paul McCloskey z Kalifornie a konzervativec John Ashbrook z Ohia – ho sice vyzvali na souboj, Nixon je ale ignoroval a jejich hozené rukavice smetl úspěchy svých pragmatických jednání v Pekingu a Moskvě. Podle předpokladů mohlo v těchto volbách, prvních, kterých se směli účastnit už osmnáctiletí, hlasovat až pětaosmdesát ze sto čtyřiceti milionů oprávněných voličů (šedesátiprocentní účast).
Jak bylo takové Nixonovo vítězství možné pět měsíců poté, co byli v ústředí demokratů zatčeni lupiči při špionážní operaci, jejíž stopy zřetelně vedly právě k prezidentovi? Pro novináře, kteří na kauze pracují, je to konec světa, paradox je to ale jen zdánlivý. Volební triumf politika, namočeného do žumpy, je běžný, skoro typický. Přesněji: když politik někoho zastřelí, je to jeho univerzální konec. Vyfotí-li paparazzi politika s milenkou, dopadne to s ním jak kdy a jak kde. Ale má-li politik prsty v miliardovém tunelu, ohrožení demokracie či národní bezpečnosti, nestane se mu zpravidla buď nic, nebo mu to – přinejmenším v krátkodobé až střednědobé perspektivě – i pomůže. A to tím spíš, čím je kauza složitější – což právě Watergate splňovala absolutně.
Volby ukázaly, že většina Ameriky o tom, co vyšetřuje FBI a píší noviny, buď neví, anebo to bere jako štěkání pisálků z východního pobřeží, kteří jdou na ruku demokratům, zatímco karavana republikánského prezidenta-pracanta jde dál. Politik se ani nemusí hájit a vysvětlovat: skandální informace, kterých jsou plné noviny, prohlásí za zaplacenou dehonestační kampaň, která ho má poškodit ve volbách a vyrazí mezi lid. Na ropných polích v Texasu si vyhrne rukávy, chlapy v montérkách poplácá po zádech – a kamery to přeloží tak, že byste si od něj koupili Bibli a svěřili mu své děti i úspory. A to je také jeden z odkazů Watergate, který kdejaký politik kdekoliv na světě co chvíli vytáhne z ledničky: vymanit se zpod tlaku médií, která mu předkládají jeho nekryté směnky, případně situaci dokonce obrátit ve svůj prospěch, bývá snadné. Jedinou šancí spravedlnosti v takových případech je, že politika-gangstera, vysmívajícího se médiím a veřejnosti, po zásluze usmaží policie a justice. To ovšem platí jen v zemích, kde v systému politika-byznys-média-policie-žalobci-soudy nezvítězil watergateský plán propojení–zneužití–krytí.
Nixonův triumf v roce 1972 přišel deset let po jeho poslední tiskové konferenci po neúspěšném pokusu o úřad kalifornského guvernéra. Právě tehdy prorocky řekl novinářům, že "už si do Richarda Nixona nezakopou". Uvážíme-li, že v roce 1974 musel jako první prezident USA předčasně opustit úřad coby ústřední padouch v největší mediální kauze světové historie, nelze říci než: pan prezident neměl dobrý odhad. Teď je ale 7. listopadu 1972, Nixon slaví životní triumf a do výbuchu zbývá 640 dnů. (Odpočítáváme:)
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
- WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití http://img9.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1028/102741.jpg zdroj: ČT24
- George McGovern http://img9.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1076/107578.jpg zdroj: http://blog.nola.com
- Nixon po vítězství v prezidentských volbách http://img9.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1076/107582.jpg zdroj: http://www.english.ucla.edu
Hlavní zprávy
-
Kruté mrazy vzaly život 23 lidem vydáno před 2 hodinami Praha – Silné mrazy, které panovaly v Česku od konce ledna, si podle dostupných informací vyžádaly 23 obětí. Na nepříznivé počasí doplatili zejména lidé bez domova, nejvíce ... -
VideoZ Concordie se začala odčerpávat nafta aktualizováno před 58 minutami Florencie – Vrak lodi Costa Concordia, který po lednové havárii stále leží na boku u italského ostrova Giglio, se kvůli špatnému počasí a rozbouřenému moři posunul více k mořskému ... -
VideoRychetský kritizoval schválený návrh přímé volby aktualizováno před 3 hodinami Praha – Šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský by pro přímou volbu prezidenta, tak jak ji ve středu schválil Senát, nehlasoval. Řekl to v Otázkách Václava Moravce. Rychetskému ... -
LAS došla se Sýrií trpělivost, požádá o mírové síly aktualizováno před 3 hodinami Káhira – Arabské státy se shodly na nutnosti vyslat do Sýrie mezinárodní mírové síly, které mají zajistit ukončení násilností v zemi. Vyplývá to z návrhu rezoluce po dnešním ...
Michael Fiala
Michael Fiala se ve své knize, která v elektronické podobě vyšla na zpravodajském webu ČT24, věnuje největší politické aféře moderních dějin. Před pětatřiceti lety, 9. srpna 1974, vynuceně rezignoval prezident Spojených států Richard Nixon. Poprvé a zatím naposledy v americké historii opustil první muž USA úřad předčasně kvůli vážnému podezření z účasti v politicko-kriminálním spiknutí. Tohle je první tuzemská revize případu Watergate po oficiálním odkrytí identity klíčového zdroje informací, s nimiž v letech 1972 - 1974 pracoval tisk. Dnes definitivně víme, že ty rozhodující k novinářům směřovaly z instituce (FBI), která případ Watergate vyšetřovala. Její vedení, zejména náměstek Mark Felt (tajný zdroj novinářů krytý přezdívkou Deep Throat), bylo přitom s Nixonem, kterého právě vyšetřování Watergate politicky zničilo, současně ve válce o svou nezávislost na Bílém domě. Proto je rozumné podívat se na tento případ bez zkreslujících brýlí legendy o neohrožených investigativních novinářích, kteří rozkryli pavučinu politického zločinu století. V realističtějším nasvícení se Watergate i odlišně odráží v zrcadlech srovnání s jinými zásadními případy v Americe i jinde ve světě, Česko nevyjímaje.
Prolog
Příběh prezidenta-gangstera, který naslouchal andělům
Horší než zločin: Chyba
1. Vloupání s prezidentskou pečetí
Richard Nixon
2. Skřet, který prohrál válku o prsten moci
Zatčení lupiči
3. Profesionálové se spojením na Castra, CIA a Nixona
Bob Woodward & Carl Bernstein
4. Falešný (a prázdný) pomník investigativní žurnalistiky
FBI a Watergate
5. Fidelity Bravery Integrity nebo Garážmistr versus Kotelník?
Politické písně k poslechu i odposlechu
6. Nebezpečné známosti Johna Lennona
Daniel Ellsberg
7. Ellsbergate
Howard Hunt
8. Nutkavý špion mezi Bondem a Cimrmanem
Kenneth Dahlberg
9. Mexický šek: Přímá linka od lupičů k prezidentovi
John Mitchell
10. Ministr spravedlnosti, který financoval zločin
Nabídka, která se dá odmítnout
11. Don Segretti: Což takhle dát si špionáž?
Watergate cti netratí
12. Amerika volí Nixona: Gangster prezidentem všech
Zločin a trest
13. Velké ryby před soudem: Největší vyklouzla
Gordon Liddy
14. Veselá kopa, která žádnou korupci nezkazí
Ještě 130 tisíc dolarů a mlčím jako hrob
15. Ohrožený král obětuje figury: Černý den v Bílém domě
H. R. Haldeman
16. Přítel a nejbližší spolupachatel pana prezidenta
John Ehrlichman
17. Skaut po amputaci svědomí
John Dean
18. Mr. Dean jde k soudu
Bitva o Pandořinu skříňku
19. Gestapácká mentalita, masakr sobotní noci a kauza Pauza
John Sirica
20. A teď vám povím, kolik lidí bude bručet
Katharine Grahamová
21. Vydavatelka ve ždímačce
Epilog
Nesnesitelná lehkost krytí


