Kapitola 2 - Skřet, který prohrál válku o prsten moci

zdroj: Wikipedia.og

Richard Nixon

Proto je teď Nixon na koni: nesplnitelný úkol zbavit se mocného čaroděje se vyřešil sám, do uvolněné věže teď uvede svého dosazence a říše FBI je jeho. Jako trojského koně posílá do kafkovského zámku, kde nikdy nevládl nikdo jiný než Hoover, úředníka ministerstva spravedlnosti Patricka Graye, člověka bez zkušenosti z aparátu FBI. Ten ovládají konzervativní klony mrtvého komtura Hoovera, které moc jeho prstenu předat nehodlají - Nixon se dopustil osudné chyby. Formálně uchvátil nejvyšší křeslo FBI, trumfy ale drží křídlo muže, který zůstal ve stínu - náměstka Marka Felta. A tento Hooverův přirozený nástupce, přeskočený prezidentovým protégé Grayem, se Nixonovi stal andělem politické smrti. Právě FBI, jehož každodenní provoz dál řídil Felt, vyšetřoval Watergate. A Felt (tajný zdroj Deep Throat - viz dále) nechával informace z vyšetřování, které vedlo k prezidentovi, unikat do médií.

Křesťan, řečník, herec, sportovec, právník a podrazák z nedělní školy

Nixon pocházel z Yorba Linda v Kalifornii, z quakerské rodiny (Quakeři byli náboženskou společností, která vznikla v 17. století v Anglii, v Americe se pak zasazovala za zrušení otroctví, práva žen, angažovala se proti válce a podporovala vzdělání a humánní zacházení s vězni a duševně nemocnými). Ta neměla na to, aby mohl studovat na některé z univerzit prestižní Břečťanové ligy (Ivy League), proto se zapsal na tamní quakerskou univerzitu Whittier College. Byl impozantním diskutérem, hrál divadlo, sportoval a chodil do nedělní školy místní církve, jejímž členem zůstal po celý život. Pak studoval práva na Duke University School of Law, kde promoval v roce 1937.

Chtěl nastoupit do FBI, vrátil se ale do Kalifornie a začal pracovat jako advokát - řešil hlavně obchodní spory místních ropných společností. Podle vlastních slov by nevzal rozvod - upadal do rozpaků, když ženy přiznávaly cizoložství. Právo ho nevzrušovalo, bral jej jen jako užitečnou praxi pro budoucí politickou kariéru. 21. června 1940 si po dvouletém uhánění vzal budoucí první dámu, středoškolskou učitelku Thelmu Patricii Ryanovou -seznámili se při ochotnickém divadelničení.

Za dva roky se přestěhovali do Washingtonu, kde Nixon nastoupil do Úřadu cenové kontroly. Válka, do níž USA vstoupily po japonském útoku na Pearl Harbor (1941), se ho právě proto, že pracoval v cenové kontrole, zprvu netýkala. Z úřadu ale brzy odešel a v srpnu 1942 narukoval k námořnictvu. Výcvik absolvoval na Rhode Islandu, pak byl na sedm měsíců převelen na základnu do Iowy a potom do Tichomoří. V bitvách nebyl. Dvě vyznamenání, s nimiž se vrátil domů, si vysloužil v technické podpoře vojenských operací.

Do politiky vstoupil v šestačtyřicátém, kdy se za republikány dostal do Kongresu. Tam působil v neblaze proslulém Výboru pro neamerickou činnost (House Un-American Activities Committee). V roce 1950 porazil ve volbách do Senátu Helen Gahaganovou, kterou označil za komunistku. Ona mu na oplátku přišila doživotní přezdívku Tricky Dick (Ríša Podrazák).

První malér s tajným fondem: know-how, které se bude hodit

U prezidentského kandidáta republikánů Dwighta Eisenhowera ho jízlivé přízvisko nepoškodilo - v červnu 1952 si devětatřicetiletého Nixona vybral za kandidáta na viceprezidenta. Už v září ale deník The New York Times napsal, že mecenáši republikánské kampaně, kteří si chtěli koupit vliv na Nixona, zřídili tajný fond na jeho osobní výlohy. Nixon prohlásil, že fond nebyl tajný a nechal provést audit, aby dokázal, že veškeré útraty souvisely s jeho politickou činností. Republikáni (i Eisenhowerovi spolupracovníci v kampani) na svého prezidentského kandidáta nicméně naléhali, aby se Nixona zbavil. Eisenhower odmítl - usoudil, že bez Nixona nevyhraje. 23. září vystoupil Tricky Dick v televizi s projevem, v němž malér s fondem otočil ve svůj prospěch a s Eisenhowerem pak převálcovali demokraty Adlai Stevensona a jeho viceprezidentského kandidáta Johna Sparkmana rozdílem sedmi milionů hlasů.

Tricky Dick a jeho Moby Dick

V roce 1960 už se Nixon natahuje po prezidentství, ale těsně prohrává s Kennedym. Když pak za dva roky nemá úspěch ani jako kandidát na kalifornského guvernéra, stěhuje se s rodinou do New Yorku, stává se hlavním partnerem v advokátní kanceláři Nixon, Mudge, Rose, Guthrie & Alexander a vypadá to, že jeho politická kariéra končí. Jenže ve čtyřiašedesátém poráží Lyndon Johnson v prezidentských volbách republikána Barryho Goldwatera tak drtivě, že v tom Nixon cítí šanci na návrat. Začíná si budovat pozici umírněnějšího republikána, který by uspět mohl. Prezentuje se jako symbol stability v neklidném světě, zaměřuje se na mlčící většinu, která nesympatizuje s opoziční kulturou hippies a protiválečných demonstrantů - a v osmašedesátém poráží demokrata Huberta Humphreyho a má svou bílou velrybu - Bílý dům. Pomohla mu propaganda, že má tajný plán, jak ukončit vietnamskou válku. Ve volebním spotu řekl: "Tolik let, obětí a peněz - a konec stále není v dohledu. Nastal čas, aby si Američané zvolili nové vedení, nespjaté s politikou a chybami minulosti. Slibuji vám, že válku ve Vietnamu se ctí ukončíme."

Vietnam
Když pak úřad převzal, vedl ji dál - tváří v tvář sílícímu odporu v USA. V březnu 1969 schválil tajné bombardování Kambodže, které mělo zničit údajné centrum Národní fronty vietnamského osvobození,a konflikt vyhrotil vzdušnými útoky na Laos. Tím pohřbil své sliby. "Padlo padesát tisíc Američanů - čtyřicet procent z nich během prvních čtyř Nixonových let v úřadu," říká v dokumentu USA versus John Lennon (2006) fotograf a aktivista David Fenton. A Nixonův protikandidát z prezidentských voleb 1972, demokratický senátor (1963 - 1981) George McGovern doplňuje: "V této válce zemřely dva miliony Vietnamců. Nikomu nepřinesla lepší život, svobodu, trvalé štěstí ani blahobyt." Obraz zoufalství americké pozice ve Vietnamu dokresluje novinář a moderátor večerních zpráv CBS Walter Cronkite (komentoval například první přistání člověka na Měsíci): "Šli jsme tam chránit demokracii, která neexistovala. Jižní Vietnam byl jakousi krutou monarchií. Bojovali jsme za ztracenou věc, ještě než jsme tam vkročili." Definitivně válka skončila až za Nixonova nástupce Forda 30. dubna 1975.

Slova a činy falešného konzervativce
Nixon se prezentoval jako ortodoxní pravičák (to jsou ti, kdo - mimo jiné - trpívají nutkavým uzákoňováním vyrovnaných rozpočtů), přesto vyjma roku 1969 provozoval firmu Spojené státy ztrátově (rozpočtové schodky obhajoval nutností brzdit růst nezaměstnanosti). Na mzdy a ceny uvalil státní kontrolu, zavedl inflační indexování důchodů, podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Plánoval zavést minimální mzdu a všeobecnou zdravotní péči - nedošlo ani na jedno.

Právo musí být barvoslepé
Za Nixona zažila Amerika první rozsáhlou vlnu rasové integrace ve školách na jihu. Nixon hledal kompromis mezi segregací (oddělování bílých a barevných) a liberalismem. Jeho plán (Jižní strategie) vycházel ze zásady, že zákon musí být barvoslepý (color-blind): "Segregace ras, kterou diktují bílí podle svých zákonů, je zásadně špatná. Nucená integrace bydlišť a škol ale není o nic lepší." Výsledky: na podzim roku 1970 nastoupily do nově zřízených integrovaných škol na jihu USA dva miliony černých dětí. Jen osmnáct procent černoušků tak chodilo do škol výhradně pro Afroameričany, zatímco v první Nixonově sezóně (1968/69) jich bylo sedmdesát procent. V boji proti rasové segregaci tedy bodoval.

Čína
Nixon využil roztržky mezi Čínou a Sovětským svazem (propukla v šedesátém roce a v letech 1969/70 vyústila do napětí na hranicích). Poměr sil ve studené válce chtěl převážit ve prospěch Západu: posílil tedy vztahy s Čínou, aby získal strategickou výhodu proti Sovětům. V jedenasedmdesátém pozvali Číňané poprvé tým amerických stolních tenistů (odtud termín pingpongová diplomacie). V červenci toho roku navštívil Čínu tajně Nixonův ministr zahraničí Henry Kissinger a v únoru 1972 i prezident - oficiálně se setkal s Mao Ce-tungem. Sověty možné čínsko-americké spojenectví vyděsilo a vyšli vstříc Nixonovu zájmu o uvolnění napětí.

SSSR
V tu chvíli položil americký prezident na stůl téma jaderného odzbrojení. Při návštěvě, navazující na jeho cestu do Číny, s ním seznámil sovětského vůdce Leonida Brežněva. Společně vyhlásili éru mírového soužití (nepřátelství studené války měla vystřídat spolupráce) a podepsali dvě odzbrojovací smlouvy. Svou doktrínu, vztahující se původně na Vietnam, rozšířil technolog moci Nixon na Sovětský svaz. Byl přesvědčen, že vhodnou strategií, jak omezit sovětský vliv ve světě, je posílit Írán.

autor: ČT24, zdroj: ČT24

WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití

Více fotek

• WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img6.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1028/102741.jpg
• J. Edgar Hoover autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img6.ct24.cz/cache/140x78/article/4/330/33000.jpg
• Americký voják autor: Wikipedia, zdroj: Wikipedia http://img6.ct24.cz/cache/140x78/article/3/208/20760.jpg
• Podpis americko-sovětské odzbrojovací smlouvy v roce 1972 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img6.ct24.cz/cache/140x78/article/3/235/23473.jpg

• Vytisknout
• Poslat e-mailem
• Chyba v článku