Ucho Oty Svobody: Staré Ucho nestačí mladým

Nejde jen o to, že stárnoucí ucho, stejně jako další orgány, fatálně ztrácí schopnosti. Znáte ten zvuk na mobilu, který se pohybuje někde v oblasti vysokých tonů, při kterém si mladí zoufale ucpávají uši a starší zůstávají v klidu, protože jejich bubínky to už neberou? Nebo postesk některých muzikantů, naposled Michala Pavlíčka, kteří byli vystaveni v mládí neustálému rachotu a teď jim v uších nepřetržitě píská a bzučí? K zešílení, určitě.

Ale k zešílení mladých, rozevlátých a o své jediné možné vybavenosti přesvědčených převážně kluků, stačí jen číst nebo zaslechnout názory těch starších. Nic proti tomu, revolta byla a bude. Jen by jí neměla dávat prostor zavedená média.

Včera večer jsem si vlastně náhodou pouštěl svou nejoblíbenější rockovou desku - nahrávku britské kapely King Crimson z roku 1973. Jmenuje se Lark´s Tongues In Aspic, Skřivánčí jazýčky v aspiku. Jde podle mně o vrchol tvorby téhle art-rockové sestavy. Předtím i potom připravili vynikající desky, ale tahle je něco navíc. Bachův Dobře temperovaný klavír, Mozartovo Requiem, Beethovenova 9. či Mahlerova 8. Close To The Edge od Yes, Abraxas Santany, dvojka Chicaga nebo Led Zeppelin, Aqualung, Pearl, Electric Ladyland, Bitches Brew, you name it, jak říká angličtina - doplňte sami.

Od samotného názvu dokonale vypiplané Jazýčky si pohrály s obalem, s trojjediným sluncem, a především desku neskutečně vystavěli. Ani jeden zbytečný záchvěv, neustálé narůstání, smysl pro kontrast, zjevení a zmizení nádherné melodie, přesně včas, aby se nestačila oposlouchat. Naprosto přesná práce všech muzikantů, především Brufforda na bicí, Frippa s jeho mellotronem a samozřejmě Wettonova zpěvu. Ve vypjatých pasážích málem vyzývají repráky, aby vystoupily z beden a přitom nejde o nekalý řev, jaký třeba teď slyším z nových Linkin Park.

A zkusme si vzpomenout, kdo ještě dnes točí takové desky, kdo by je byl vůbec ochoten koupit, ocenit ten komponovaný celek, přesně uvozený představou jemné delikatesy v nepevném formátu. Kdo by v letu odněkud někam zachytil všechny finesy nahrávky.

Ano, myslím si, že nejlepší doba kultury už vesměs minula. V současnosti se více méně chová jako kuchař v průměrné hospodě, jen rozmělňuje omáčky a maso dává daleko dál od sebe, samozřejmě v malých porcích.

Neznamená to, že nemá cenu se novými přírůstky zabývat. Jen nám pomalu a jistě klesá náročnost. Aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Jde o to se v tom průměru neuvařit, jako ta pověstná žába v postupně ohřívaném hrnci.

Nebudu tedy proti této desce pro dnešek stavět žádnou současnou, o to víc se jimi budu zabývat příště. Ale vyznění určitě neublíží malé politické zamyšlení.

V novinách jsem zahlédl zprávu, že vstup do nové politické strany, která se údajně chystá rozštěpit ODS, tedy napravo ve spektru, že tedy vstup do této strany zvažuje Jana Bobošíková. Ta, pokud se nemýlím, naposled kandidovala na post prezidenta za KSČM.Velmi důvěryhodná strana velmi důvěryhodných osobností.

Vydáno pod