ČT24

Velký evropský myslitel David Hume formuloval v 18. století tři fundamentální přirozené zákony. Bylo to v úžasné době posedlé touhou po řádu a kráse. Adam Smith založil ekonomii jako vědu o řádu trhu, zemřel v roce 1790, o rok dříve než W. A. Mozart, v jehož nepřekonatelné hudbě můžeme řádu naslouchat. Prvním ze tří fundamentálních přirozených zákonů Davida Huma je zákon stability vlastnictví, druhým je zákon jeho dobrovolného převodu a tím třetím je zákon dodržování slibů.

Mám po ruce svou odpověď na otázku, kterou mi kdosi položil v říjnu 2005, totiž jestli souhlasím s přistoupením Turecka do EU. Zde je: "Kdybych si přál, aby se Evropská unie co nejdříve rozpadla, jak si to někteří špičkoví politici přejí nahlas a ostatní se bojí nedržet s nimi basu, stejně jako oni bych v přijetí Turecka do EU viděl ideální nástroj, jak toho dosáhnout, a byl bych, stejně jako oni, horlivým zastáncem jeho přijetí. Jenomže já si přeji, aby se Evropské unii dařilo. Možná, že Turecko bude vzácnou vyjímkou mezi muslimskými státy a nebude považovat vstup do EU za příležitost pro vítězství islámu nad křesťanským Západem. Tomu však nevěřím. Každopádně bych Turecku uložil předvstupní karanténu, ne však čtyřicet dní, jak by vyplývalo z tohoto francouzského slova, nýbrž čtyřicet let, aby činy a praktickými postoji svých občanů dokázalo svůj úmysl přijmout za své hodnoty společenství, kam má být přijato. To vše stojí samozřejmě na předpokladu, že sami Evropané si základů své civilizace váží, jsou ochotni je bránit, podle nich žít a nedopustit jejich rozpad."

Určitě jsem o tom už mnohokrát psal a mluvil, ale nezbývá než znovu opakovat: osudová křižovatka, na níž Evropská unie nyní stojí, má svůj původ v obrovské disproporci mezi úsilím věnovaným až doposud budování společného trhu se společnou měnou a úsilím věnovaným budování Evropské unie jako organizace. Budování Evropské unie jako společného trhu pokročilo velmi daleko, 17 států ze 27 má společnou měnu, všichni se těší svobodě pohybu osob, zboží, informací i kapitálu, ale Evropská unie jako politická entita, jako organizace je velmi slabá, v rozpočtové oblasti je totálně decentralizovaná, rozdrobená.

Václav Havel se mi zaseknul do paměti už dávno, počátkem 60. let jsem v divadle Na zábradlí viděl nejprve jeho Zahradní slavnost a pak zejména Vyrozumění. Tato hra mě ohromila svou analytickou přesností a hloubkou, s jakou vystihla degeneraci jazyka v prostředí totalitního režimu. Celá 70. a 80. léta jsme s kolegy ekonomy vedli spor, jestli je vůbec možné popisovat jevy socialistického plánovaného hospodářství jazykem vyrostlým v prostředí tržního hospodářství, nebo je nutné použít při jeho popisu "ptidepe" plánovačů.

Každé povolání asi má svou nemoc. Ta se v čisté podobě projeví záhy poté, co člověk odejde do penze nebo musí ve svém povolání nějak skončit. Starý češtinář bude stále v duchu opravovat chyby v textech, které mu přijdou do ruky, starého policajta svrbí dlaně, když musí bezmocně pozorovat, jak se krade v samoobsluze a starý předseda rozpočtového výboru parlamentu musí kroutit hlavou nad tím, jak bezstarostně poslanci hlasují o rozpočtových výdajích, aby si koupili hlasy voličů ze své vesnice. Jenomže dnešní texty jsou skutečně plné gramatických a syntaktických chyb, v samoobsluhách se skutečně krade až hanba a většina poslaneckých sněmoven států Evropské unie skutečně rozumí suverenitě a demokracii tak, že pro ně žádná rozpočtová omezení nesmí platit.

S velkou opatrností by se mi chtělo říci, že ano. Všechny praktické kroky, které vyplynou z rámcové dohody, k níž vedoucí politici eurozóny ve středu 26. října dospěli, se však musí teprve podniknout. Za prvé několikanásobně navýšit úvěrovou kapacitu záchranného fondu ESFS. Za druhé zvýšit vlastní kapitál bank na nově stanovenou úroveň přes 9 % celkového kapitálu a za třetí umazat Řecku mnohem větší část jeho dluhu, než jak se až dosud stalo.

Všechno zlé je k něčemu dobré: problémy, které eurozóně nadělaly řecké veřejné finance svou neschopností zdravě hospodařit a nedělat nezvládnutelné dluhy, ukázaly na vážné mezery v institucionální výbavě eurozóny. Je pravda, že tyto mezery bylo možné identifikovat předem a že nebylo nutné, aby se projevily až jako reálná kalamita. Podobně, jako lze předvídat a spočítat nosnost střechy, aby nebylo nutné čekat na nápor sněhu a praskání krovů.