ČT24

Sicílie tančí v barokním kostýmu

Nejrozšířenějším architektonickým stylem na Sicílii je baroko. Má to na svědomí zemětřesení, které v 17. století ostrov postihlo takovou silou, že bylo zničeno mnoho měst. V té době se však Sicílie těšila značnému zájmu bohatých šlechtických i královských rodů. A tak se hojně začalo s novou a grandiózní výstavbou. Byli povoláni věhlasní architekti, kteří navrhli celá města i jednotlivé stavby, jako paláce a kostely. Variant tohoto bujného slohu je zde nepřeberné množství, od poměrně strohého pojetí až po přemrštěnou zdobnost. Snad z každého města či vesnice na vás z nejvyššího vrcholu kopce hledí majestátní kopule místního kostela, a vejdete-li do uliček, vykroucené a bohatě zdobené portály, balkonové podpěry, rámy oken i celé fasády budov vás zahltí a přesvědčí o bývalé bohaté honosnosti sicilských měst.

Jednou z možností, jak se dopravit na ostrov Sicílie, je použít trajekt, který vyjíždí z Janova, Civitavecchii (což je přístav u Říma) nebo z Neapole. Moje letošní volba padla na Civitavecchiu a v sedm jsem v pohodě vyplula z přístavu i se svým autem. Kromě jiných pasažérů včetně mnoha tiráků bylo na palubě asi padesát motorkářů ze severských zemí, kteří si cestu zjevně užívali. V obrovské lodi, jež v červnu ještě zdaleka nebyla plně obsazena, vládl klid a líná atmosféra, kterou se marně pokoušel narušit italský umělec u kláves. Ovšem musím konstatovat, že bavit italské turisty je přeci jen o něco jednodušší než třeba české publikum. Italové jsou přirozeně hraví a k zábavě je nikdo nemusí nutit. A tak i na lodním parketu vytáčeli kolečka a vděčně přijímali umělcovy vtipy, nad kterými by našinec ohrnoval nos.

Punta Bianca  - bílý sicilský sen

Jednou jsem stála na skále u jižního pobřeží a všimla jsem si, že v dálce po levé straně vykukuje jakýsi osamocený dům stojící na cípu bílé skály, která se rychle ztrácí v moři. Rozhodla jsem se, že to musím vidět zblízka. Osamocený dům na skále, omývaný vlnami moře, to stojí za prozkoumání. I vydali jsme se autem tím směrem a odhadovali, kde asi tak by se mělo ze státní silnice odbočit k pobřeží, abychom našli tu pravou cestu k domu. Přestože jsem vlastníkem celkem podrobné mapy, žádné značení, byť i polní cesty, tam zaznamenáno nebylo.

Podivné město Gibelina

Supermoderní město postavené na "zelené louce", ve velkolepém urbanistickém rozmachu, za účasti architektů a výtvarníků z celého světa, má tuto historii: v roce 1968 postihlo pohoří, kde se nacházelo i staré město Gibelina, ničivé zemětřesení. Nářky přeživších občanů poté, co zjistili, že město už nikdy z trosek nepozvednou, došly sluchu státních, a dokonce i evropských činitelů, a zrodil se plán na výstavbu nové, moderní Gibeliny.

Corleone,  město mafie (bývalé)

Řekne-li se Sicílie, první, co se každému vybaví, je mafie. Budete-li se po této organizaci pídit, zjistíte, že je a není. Ačkoli vám místní lidé s velkým nasazením a přesvědčivostí budou tvrdit, že mafie na Sicílii už neexistuje, podíváte-li se na titulky novin, zjistíte, že mafie na Sicílie byla, je a bohužel bude. Je ale také pravdou, že během poválečných let a zvláště v posledních třiceti letech prošla obrovskou transformací a z převážně vesnické organizace, kdy sehrávala jakousi roli prostředníka mezi státem a nespokojeným, zbídačelým občanem, se změnila na aktivní zločinecký spolek zabývající se pašováním drog, hazardem či prostitucí. Prorostla i do státní správy a bohatne ze státních zakázek ve stavebnictví, obchodu s nemovitostmi, v odvozu odpadků a podobně.

Sicílie je velký a rozmanitý ostrov. Pokud si nezasvěcenec myslí, že ji stihne projet třeba za týden, velmi se plete. Jezdím tam již deset let a ještě jsem toho spoustu neviděla. Svá místa jsem si však už našla. Některá jsou všeobecně známá, jiná méně, a pár z nich považuji za svůj osobní a srdeční objev. Vzhledem k množství míst, o kterých mám potřebu povyprávět, je nutné tuto kapitolu rozdělit do čtyř částí, jež budou postupně vydávány.

Nedostatek pitné vody na naší planetě začíná být velkým problémem, třebaže ne novým. Všichni víme o tom, že se o vodu přetahují v zemích okolo rovníku, ale když nastane vodní krize v Evropě, jako se to například stalo letos Španělsku, má to alarmující účinek. Přitom boj o životodárnou vodu se i v evropských zemích vede od nepaměti. Například na evropských ostrovech, jako jsou Sardinie, Capri, Elba či Sicílie, se voda řeší každý den.