ČT24

Turci mají své jarní svátky. Tím rozšířenějším je Hızırellez. Každý rok na začátku května jím vítají jaro. Někteří zdědili tradici v rámci vlastní rodiny. Jiní se účastní oslav organizovaných úřady, hotely a různými organizacemi s cílem zachovat zvyky ohrožené zánikem. Turci obecně velmi rádi tráví volný čas za hezkého počasí venku a rádi oslavují v širší společnosti, proto není nijak těžké je právě na jaře nalákat na staronovinku - vítání produktivní sezóny, slunce, života.

Někdo by si mohl myslet, že je Turecko s nepřeberným množstvím památek na svém území rájem pro archeology. Není. Nejen kvůli byrokratickým komplikacím a formálním omezením všeho druhu – ty platí spíše pro archeology zahraniční -, ale i kvůli skutečnosti, že velmi záleží na tom, kde se památka nachází, nakolik se lokalita dá komerčně využít a – světe div se! – kdo o povoleních a financování rozhoduje.

Pravoslavní křesťané dnes slaví Velikonoce. Příprava na ně začala sedmitýdenním Velkým půstem, kterému předcházela Masopustní neděle a ji Masopustní dušičky! Nespletla jsem se. Podle pravoslavného kalendáře jsou dušičky celkem troje a vždy v sobotu, která je církví určena jako den vzpomínky na zesnulé. Každé jsou trochu odlišné od ostatních. Bývají nejen příležitostí zavzpomínat a uctít památku těch, co už nejsou mezi živými, ale trochu se sejít i s příbuznými či sousedy v kostele, na hřbitově, nebo když se jim domů odnesou drobné zákusky, aby si vzpomněli a řekli "Bog da prosti..." ("Bůh odpusť zesnulému").

Ta zpráva se objevila ve společenských rubrikách světových médií na začátku týdne – zemřela vnučka posledního osmanského sultána, poslední pravá princezna impéria, které už na mapách nenajdete, poslední potomek, zapsaný do dobových spisů osmanské dynastie. Měla život pohnutý a zajímavý.

V červenci 1993 se v sivaském hotelu Madimak konalo setkání k uctění památky alevitského básníka Pira Sultana Abdala. Během druhého dne, pátku 2. července, se po modlitbě před hotelem srotil agresivně se chovající několikatisícový dav. Protestoval nejen proti konání akce samotné, ale i proti přítomnosti některých jejích účastníků. Jedním z nich byl spisovatel Aziz Nesin, překladatel Satanských veršů Salmana Rushdieho do turečtiny.

Před třemi lety připravila Česká beseda v Záhřebu pro své členy řadu tématických večerů s multimediálními prezentacemi, věnovanými České republice, jejím dějinám a současnosti, vědě, umění, sportu atd. To vše v době našeho předsednictví v radě EU. Z velké části byly založeny na informacích o českých prvenstvích a unikátech, o tom, co činí naši zemi jedinečnou, za co jí zbytek světa vděčí a na co mohou být krajané pyšní. Na tom byla ostatně z velké části založena i oficiální PR kampaň (vzpomeňme si např. na kostku cukru v mediálním klipu).

“Předčasná smrt zpěvačky Whitney Houston a dalších popových hvězd Západu je varováním, důkazem, proč by se Turci neměli shlížet v nemorálně se chovajících dekadentních ikonách, ale pevně setrvávat v lůně islámu. Mnohé celebrity, které byly pro lidi ze Západu vzorem, zemřely samy a opuštěné. Stejně jako Marilyn Monroe, Elvis Presley, Michael Jackson a Amy Winehouse, i Houston vydechla naposledy s alkoholem a drogami. Pro nás je nejlepší držet se vlastní víry a hodnot své civilizace, to je jediný způsob, jak můžeme světu přinést mír a blahobyt.”