ČT24

V době, kdy (nejen motoristická) veřejnost s napětím sledovala aféru crashgate, odehrálo se u nás – prakticky bez povšimnutí – něco hodně podobného. Jen velmi stručně si shrňme, co se stalo v té "opravdové" crashgate: Tým formule 1 Renault nechal loni v Singapuru schválně havarovat Nelsona Piqueta juniora, díky čemuž druhý jezdec Fernando Alonso nakonec závod vyhrál, ačkoliv za normálních okolností by byl z 15. místa na startu zcela bez šance. Kvůli skandálu se nakonec odporoučeli dva muži z nejvyššího vedení stáje a tým z toho s odřenýma ušima vyvázl s podmínkou.

Minulý týden mě při návratu domů čekalo milé překvapení a tak trochu i návrat v čase. Tam, kde na silnici už několik měsíců zely rozorané smutné brázdy po vyfrézovaném přechodu pro chodce, se najednou objevila zase zebra. A ne ledajaká! Lepší než dřív, hezčí než dřív a dokonce vyzdobená krásnými žlutými nápisy, že tam jezdí tramvaj – kdyby třeba náhodou někdo přehlédl koleje a troleje, neřkuli tramvaje samotné. Návdavkem je před přechodem betonová barikáda vyzdobená žlutočerným pruhováním à la vosa, která má – zřejmě – zabránit tomu, aby si auta zkracovala cestu přes nástupní ostrůvek. Ale vlastně je to spíš jen opičárna.

Zní to logicky, ale tak jednoduché to není. Není žádný med kodrcat se metrovými přískoky ve třicetistupňovém vedru ucpanou Prahou, kde obnažené nervy šoférů vystavuje zatěžkávací zkoušce dopravní kolaps způsobený tu vyteklými polskými malinami, jindy olejovou skvrnou, druhdy zavřeným lanovým mostem a nakonec třeba i policejním zátahem šikovně, vtipně a moudře naplánovaným na dobu bouřkové kalamity.

Úvodem bych se rád omluvil, že jsem si jako nadpis vypůjčil právě název Skácelovy sbírky. Ta sice s obsahem následujících řádek absolutně nesouvisí, ale nic lepšího mě nenapadlo. Vlastně to ani není moc o víně, spíše mě inspiroval nový průzkum, který udělali v Británii ke Světovému dni knihy. Podle něj asi 65 procent respondentů svému okolí tvrdí, že četli knihy, které přitom ani neotevřeli, ba dokonce ani neměli v ruce. Nejčastěji se dotázaní přiznávají, že v tomto směru lhali o Orwellově 1984, Tolstého Vojně a míru, Bibli, Joyceově Odysseovi nebo Proustově Hledání ztraceného času.