ČT24

Tohle ti koupím hned, ale tamto zase až příště. Taková slova slýchají děti od svých rodičů vcelku běžně. Dokonce i dnes, v dobách všeobecného blahobytu, je to totiž výchovné. Není asi pochyb o tom, že i malého Martina Dvořáka a Martina Kocourka vychovávali tak, že podvádět a krást se nemá. Když měli příliš nerealistická přání, někdo je možná upozornil, že na tuhle či onu věc se musí dlouho vydělávat. Peníze dostávají tví rodiče jen za práci, hošíčku, jednou to sám poznáš! Kluci možná chvíli vztekle dupali, pak ale vrazili ruce hlouběji do kapes u kraťasů a šli dál.

Pevně doufám, že už jste všichni vystřízlivěli. Tak vesele do nového roku. Možná to letos na Silvestra byla větší jízda než loni nebo předloni – přece jen bylo toho hodně, co potřebovalo spláchnout. A možná se na přelomu roku kdekdo nechal zblbnout a rozhodl se bilancovat, jak těch minulých dvanáct měsíců využil, přelstil nebo naopak promarnil. Základní chyba. Na radu už je teď pozdě, ale to jste dělat neměli. Kdo je zodpovědný, hodnotí své činy a aktualizuje scénáře průběžně a nemusí si pak Silvestr a Nový rok ztrpčovat vzpomínkami na staré přešlapy. A kdo to loni mastil hlava nehlava, pojede letos zase ve starých kolejích. Prostě loňský rok byl, jaký byl, a přestože se začala psát v datu místo jedničky dvojka, je 1. leden jen dalším dnem v kalendáři.

Nejhlubší krize od druhé světové války, tak označil před členy jednoho z výborů Evropského parlamentu současnou situaci v Evropě šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. A média roznesla zprávu okamžitě po celém světě. Ve skutečnosti ale takové sdělení v tuhle chvíli nemá žádný význam. Že se Evropská unie dostala do velkých problémů, o tom už nikdo nepochybuje. Dodejme ale, že dobře na tom nejsou ani Spojené státy a očekávají se otřesy i v Asii. Takže nějakého evropského sebemrskačství netřeba.

Pro většinu lidí kdekoliv na světě to byl úplně obyčejný den. Do doby, než to uviděli nebo o tom aspoň uslyšeli. 11. září 2001 zůstane v každém, kdo v té době už rozum bral, něčím naprosto mimořádným. Nikdo asi nezapomene, co dělal právě v tu chvíli, kdy k němu informace o zřícení dvou obřích budov v New Yorku dorazila. Přesto a nebo možná právě proto, že šlo o tragédii, která zasáhla celý svět, každý k tomu má svůj osobní postoj a třeba i vlastní prožitek. A nemusel být přímo na Manhattanu nebo tam mít své blízké.

Tak pro tuto chvíli je jasno: stravenky ve své současné podobě končí, investiční pobídky - pro někoho možná překvapivě - zůstávají. Že je český daňový systém složitý a kvůli více než stovce výjimek nepřehledný i pro samotné úředníky, o tom se ví už dlouho. A současný ministr financí Miroslav Kalousek není první, kdo na to upozorňuje. Je ale rozhodně první, kdo se opravdu pustil do boje s cílem tento stav změnit. Zrušení zhruba čtvrtiny z dnes platných daňových výjimek má nejen ztransparentnit daňovou soustavu a vyloučit potenciální nespravedlnosti, ale také přinést další prostředky do státního rozpočtu. Že to bude tažení těžké s nejasným výsledkem, muselo být všem jasné už dávno.

Mám rád jádro, nemám rád jádro… Mohl by to být třeba jazykolam pro logopedy, ale ve skutečnosti je to současné dělení světa. Na jednu stranu by se mohly dát země, které chtějí výstavbu, či dokonce provozování současných jaderných elektráren po katastrofě v japonské elektrárně Fukušima zmrazit – sem patří především Německo, které by mělo, schválí-li to parlament, do roku 2022 odstavit všech svých 17 atomových reaktorů. Na druhou stranu pak patří ty země, které hodlají stavět elektrárny dál – a sem patří i Česko.

Před nedávnem rozebral Karel Steigerwald s vtipem sobě vlastním v komentáři MF Dnes dvě na první pohled antagonistické stránky české současnosti - na jedné straně beznaděj z politiky minulé, současné a nejspíš i budoucí, korupci a prorůstání zločinu tam i onam, na straně druhé nebývalou pohodu a blahobyt, v jakém Češi dnes žijí a jaký nikdy dřív nepoznali. Autor nakonec konstatuje, že jak teorie o spálené zemi, tak i ta o šťastných a veselých časech mohou platit současně. A že je to tak vlastně v pořádku: jen si představme, jaké by to asi bylo, kdyby se bok po boku zločinců a zkažených, rozumné akce neschopných politiků měli i lidi špatně – to by bylo na mašli, píše autor jinými slovy. A kdyby nám vládla osvícená politická garnitura a my se měli ještě lépe, to bychom se z toho asi zbláznili taky. Nicméně není od věci podívat se, jak to s tím českým blahobytem vlastně je.