ČT24

"Vítejte v ráji," říká nám při seznámení na základně Lékařů bez hranic (MSF) v somálském hlavním městě Mogadišu s úsměvem zhruba pětačtyřicetiletý Brian, vedoucí malé humanitární mise. Je to vytáhlý humanitární veterán, jehož afghánská čapka na hlavě prozrazuje pobyt na řadě dalších rizikových míst. Brianovo přivítání je trochu ironické, ale má reálný základ. Nic kolem ve zničeném Mogadišu ráj nepřipomíná, místo samo ale bylo před 30 lety Riviérou východní Afriky a jeho pískové pláže na pobřeží Indického oceánu přitahovaly davy turistů. Ráj se jmenoval i bývalý Hotel Paradise, v jehož polorozpadlé budově nyní mise MSF v somálském hlavním městě sídlí.

"Byl život do 21. srpna, a po 21. srpnu 1968. To je rok našeho sebeurčení. Ten den přímo nebo zprostředkovaně zpečetil velkému množství lidí jejich další osud. Někteří zamířili definitivně do disidentského hnutí, někoho to dostalo dokonce přímo do vězení, někdo naopak couvl a naprosto uvědoměle zaparkoval v komunistické kariéře." Slova ruského disidenta a historika Arsenije Roginského z textu právě vyšlé publikace Invaze 1968 jsou možná pro českého čtenáře překvapivá. Takovou míru empatie do českých a slovenských emocí spojených s traumatickým zážitkem invaze ze srpna 1968 by mnozí z ruských kruhů nečekali. Čechům a Slovákům připomínají důležitou skutečnost – totiž, že se svým Pražským jarem zdaleka nebyli sami. I Rusové měli vlastní "jaro". Bylo starší, komplikovanější a tomu pražskému de facto otevřelo dveře, když odstartovalo vlnu uvolnění v totalitním východním bloku během první poloviny šedesátých let. Právě tahle sovětská ottěpel se ve svém závěru nečekaně intenzívně propojila s děním v Praze a tragicky uzavřela ozbrojenou invazí 21. srpna 1968. Pro české čtenáře je to možná neznámý příběh. Pro část ruské liberální inteligence skutečnost, na kterou i po letech vzpomíná s nebývalou silou.

"Jsme blízko odhalení pachatelů vraždy Natálie Estěmirovové," prohlásil tuto středu nejmenovaný zdroj z bezpečnostních složek ruského Jižního federálního okruhu. Ruské orgány podle něj zadržely skupinu podezřelých, kteří padesátiletou ruskou aktivistku a ředitelku grozněnské kanceláře lidskoprávního hnutí Memoriál 15. července 2009 unesli a brutálně zavraždili. "Shromažďujeme důkazy a očekáváme konkrétní výsledky velmi brzy," dodal zdroj ruské agentury RIA Novosti. Konec smutného příběhu další nájemné vraždy spojené s neklidným Čečenskem? Naopak, jen první obláčky známé kouřové clony, která v podobných případech zakrývá skutečné pachatele.