ČT24

Technologický a především elektronický vývoj, i když mu spousta lidí nyní už ani nerozumí, je teprve na samém začátku. Jenže přišel moderní věk. Je tu a dokonce mládne rychlostí světla. Rozhlas slaví svou devadesátku, televize šedesátku. Zatím jen hloubavější futurologové a vzdělanější prognostici chápou, že elektronická budoucnost si teprve obouvá okřídlené topánky. Přitom už je i na co vzpomínat. Ještě jsou pamětníci samého začátku rozhlasového vysílání.

Zajisté bude zajímavé dozvědět se, jak bude Džochar Carnajev (pokud bude schopen komunikovat) vysvětlovat, proč chtěl se svým bratrem Tamerlánem vraždit bostonské občany a zvláště maratónce. Ti, s nimiž se stýkal a studoval, o něm mluví jako o vtipném a inteligentním mladíkovi. O to větší byl šok těch, kteří ho osobně znali, nad dlouho utajovanými záměry jeho i jeho bratra. Vždyť přece připravit výbušniny a zhotovit i nevelký arzenál, aniž by o tom nejbližší okolí mělo nejmenší tušení a jakékoli podezření, vůbec není jednoduché. V dnešním neklidném světě to ani k terorismu tíhnoucí individua nemají s utajováním lehké. Sami to známe z řady případů i u nás. Poslední překvapivou kauzou bylo odhalení německého militanta, který si myslel, že ve specifickém prostředí Karlových Varů může, lépe než kdekoli jinde, nepozorovaně vybudovat vlastní malou zbrojovku.

Ve středu 16. ledna v Moskvě za bílého dne (ve 14:40) zatím nepolapený profesionální snajpr zastřelil asi nejvlivnějšího mafiána současného Ruska. Významného "vora v zakoně" dostihla smrt na Povarské ulici, uprostřed Moskvy. Ostřelovač použil samopal s tlumičem – zbraň, jakou jsou vyzbrojeny speciální protiteroristické oddíly ruské policie. Jedna kulka zranila také ženu, která šla poblíž. Byla zaměstnankyní restaurace, kde Chasan krátce předtím dobře obědval. Vážně zraněná žena je nyní v péči lékařů Botkinské nemocnice.

Velkého a tělesně mocného herce z Francie Gérarda Depardieua mají Rusové v oblibě dlouhá léta. Ruské ženy zvlášť. Od chvíle, kdy mu Vladimir Vladimirovič osobně předal "Passport" psaný prioritně azbukou a přijal ho tím do společenství rodáků, jakoby kouzlem se inspirovali moderátoři mnohých ruských rozhlasových stanic (na Ukrajině, na Kavkaze a v Bělorusku taky), aby sáhli po písničce, cenzurou potlačované ještě i za Gorbačova. Až teď zas bujaře zní: "Oh, that Rasputin, lover of the Russian Queen…!!"

Není pochyb, že Indie brzy předčí Čínu množstvím svých občanů. Ostatně už celá desetiletí si říká, že je největší demokracií na světě. Nyní se už třetí rok potýká s něčím, co – když se podaří – bude bráno v samé Indii jako zázrak. Každý Ind a Indka by měli mít svůj vlastní nezaměnitelný doklad totožnosti, říkejme tomu po našem "občanský průkaz". To je tak obtížná věc, že plánované vyslání indické sondy na Měsíc je proti tomu relativně snadnou záležitostí.

Zemře-li někdo z blízkého okolí, zavzpomínáte na dobré i špatné, co s ním bylo a je spojeno, uděláte bilanci životní dráhy, přidáte svou kytici před jeho jmenovku v obřadní síni a tiše postojíte, než dozní hudba, kterou zřejmě měl rád.

Nejmladší z diktátorů Severní Koreje může začít udělovat medaile za vstup na nebesa, po dlouhé řadě neúspěchů raketových zkoušek. Od včerejška Kimova triumfální družice už lítá, ale dost "opile". Na orbitě je nedostatečně stabilní a z kosmických sledovacích center světa znějí názory, že dokonce může brzy shořet, i když nejvyšší bod eliptické orbity je kolem 500 km. Jenže nejnižší bod dráhy je dost nízko, takže při tření o horní zárubeň dveří do zemské atmosféry může brzy přijít o svůj skalp.