ČT24

Už jdeme do finále a poslední tóny zní. Citace části písně z televizního pořadu Možná přijde i kouzelník má trochu zlověstný podtext. Olympiáda ve Vancouveru jde sice do úspěšného finále a pro Českou republiku bez ohledu na poslední dva dny dokonce nejúspěšnějšího v historii, ale to neznamená, že není nad čím se zamýšlet.

Na ostrůvek Bowen Island se dostanete z přístavu Horseshoe Bay v Západním Vancouveru. Plavba trajektem na přibližně 6 km široký a 12 km dlouhý ostrov trvá asi dvacet minut. Kousek nad přístavem leží opravdové centrum vesnice, kde najdete školu tance, fitness centrum, ale i třeba i právnickou kancelář. A taky hospůdku kam chodí přátelé Peter Frinton a Rudy Kovanik.

Seznámili se až na ostrově Bowen Island v prodejně knih, která patřila Rudymu, ale jejich kořeny pochází z Prahy a Ostravy. Peterův otec se narodil ve Slezsku, a když mu bylo dvacet, dal mu jeho otec kabát na cestu a poslal jej stopem do Prahy, aby se tam pokusil studovat. Psal se ovšem rok 1939 a on byl Žid. Jediná možnost, jak z Prahy před Němci utéct, se naskytla ve vlaku, který z Hlavního nádraží vypravil do Londýna Nicolas Winton. V tom vlaku seděl i tehdy tříletý Rudy Kovanik.

Tomáše Krause jsem potkal osobně vůbec poprvé v cíli skicrossové trati v Cypress Mountain po jeho vypadnutí ve čtvrtfinále premiéry této disciplíny na Hrách. Není divu, že jsem byl tedy v nepoměrně příjemnější roli, než měl on. Mým úkolem bylo jej vyzpovídat pro Olympijské studio České televize, on byl v tu chvíli pár minut po vyřazení z dalšího průběhu závodu ve sportu, pro který tolik udělal.

Tomáš začal závodit v osmi letech ve sjezdovém lyžování, později se stal republikovým šampiónem a moc nescházelo, aby jel jako slalomář na památnou olympiádu do Nagana. Jenže pak se objevila nová disciplína skricross a ten pak objevil Tomáše Krause.

O Vancouveru je vcelku známo, že je třetí největší kanadské město. Méně už se ví, že v jeho samém srdci leží nejen největší městský park v zemi, ale dokonce po parcích v San Franciscu a Mexico City třetí největší v Severní Americe vůbec. A už prakticky vůbec se nezdůrazňuje, že jde o území na rozloze 405 hektarů patřící původně indiánům kmenů Musqueam and Squamish. Je pravda, že většinu z více než 20 tisíc návštěvníků denně zajímá kromě přírody a akvária s 34 tisíci rybami ještě Lion´s Gate Bridge, téměř dva kilometry dlouhý most, který spojuje centrum a Stanley Park se severní částí města. Jak jsme se s kameramanem Jiřím Bakalou přesvědčili, běžců a cyklistů se pohybuje po tomhle parku každou minutu neuvěřitelné množství.

Možná si ti starší z vás na ni vzpomenou. Hlasatelka Libuše Vantuchová, nyní Libuse Axel Postrehovsky začínala v tehdejší Československé televizi takzvaně od píky. Od roku 1960 pracovala jako písařka na stroji, pak se přihlásila do konkurzu a četla texty mimo obraz. Postupně se dostala na pozici inspektorky v uváděcím oddělení a přes práci hlasatelky se vypracovala na pozici moderátorky tehdejší hlavní zpravodajské relace, kterou byly Televizní noviny.

Opakuje se to každé dva roky. Každý pořadatel olympijských her, ať už letních nebo zimních, opakuje dvě mantry. Jedna je o nákladech a druhá o bezpečnosti Her. V té první se dokola říká, že olympiáda bude zisková a druhá se zaklíná navýšeným počtem policistů, vojáků a bezpečnostních složek, tudíž jakousi jistotou pro návštěvníky a fanoušky. Obě mají trochu pravdu a trochu lžou zároveň.

Profesorovi University of British Columbia a hostujícímu profesorovi Univerzity Karlovy Josefu Skálovi bude v létě 69 let. Jeho rod žil čtyři staletí na Malé Straně a přežil leccos. Tedy až komunistickou perzekuci, kvůli které on sám v roce 1968 emigroval nejdříve do Švédska a potom do Kanady. Nyní žije ve Vancouveru, pár metrů od břehu English Bay a jako spokojený důchodce čerpá výhody vyspělé demokracie (jak sám říká). Přidává k tomu, že mu nic neschází, kromě toho, že mu před týdnem zemřel 17 let starý kocour a jemu samotnému velmi pozdě diagnostikovali boreliózu, takže má teď zavedenou hadičku na pravidelný přísun antibiotik.