ČT24

Když jsme minulý rok natáčeli reportáž o tom, jak Ředitelství silnic a dálnic umístilo své kanceláře do soukromé budovy a platí za ně předražený nájem, napsal mi výkonný ředitel ŘSD Michal Hala (ČSSD) dopis a stěžoval si na mizerné platové poměry na svém úřadu. Toto postesknutí mělo ukrytý vtip, ale docenil jsem ho teprve letos, když vyšlo najevo, že Michal Hala zorganizoval na své třicáté narozeniny megapárty, která stála přes osm set tisíc korun. Jestliže mladý státní úředník takto slaví, jakou skutečnou hotovostí disponuje? A odkud tyto peníze pocházejí? To jsou jen některé otázky, které jsme položili v pořadu Reportéři ČT. Mimo jiné jsme v něm informovali, že Michal Hala jezdil v letech 2005-2007 motoristické závody. Tento velice nákladný koníček provozoval pod křídly stavební firmy Edikt, která dostává od Ředitelství silnic a dálnic zakázky v hodnotě, která v úplném součtu přesahuje miliardu. Aby se na nic nepřišlo, pan Hala závodil pod pseudonymem Michal Michael. Střet zájmů? Etika? Zákon? To jsou slova, které na ŘSD, či ministerstvu dopravy vůbec nevyslovujme, bylo by to zbytečné.

Ostrá bitka na sídlišti Janov mezi neonacisty a policisty by měla všechny varovat. Myslím tím úřady, politiky, občany. Měla by vést k urychlenému jednání nejen místní radnice, ale i vlády. Tentokrát totiž nácky vítal potlesk místních a majitelé bytů pomáhali holohlavým borcům během krvavého střetu utíkat před policajty. Něco se změnilo.

S mrazením v zádech čtu stanovisko ministerstva kultury, že nové mrakodrapy na Pankráci neohrozí zápis Prahy mezi památky UNESCO. Jsem doslova rozpolcený. Jako Pražák si myslím, že mrakodrapy město nijak nepoškodí. To je jedna strana: názor laika. Na druhou stranu ale nemám jediný důvod, proč bych měl úředníkům ministerstva věřit. Hned to vysvětlím. Znervóznilo mě zdůvodnění, které tlumočila mluvčí ministerstva: "Nemohli jsme rozhodnout jinak, než stavbu povolit. Stavba nenaruší hodnoty památkové rezervace."

Zíral jsem na herce Jaroslava Duška, jak diktuje do oficiálního protokolu něco jako: „Je mi líto, že svět, který jsme si vytvořili, abychom se dorozuměli, je tak komplikovaný a vyčerpávající, že nevede k možnosti se dorozumět.“ Nebyl jsem sám, kdo fascinovaně naslouchal.

Masakr na technické univerzitě ve Virginii znovu rozproudí debatu o volném režimu nošení zbraní v některých státech USA. Nemělo by zůstat stranou pozornosti, že také v ČR je právo na zbraň uplatňováno ve velmi liberální podobě. Pistoli, nebo revolver si může u nás, pro vlastní obranu, pořídit téměř každý.

Švédští kolegové z veřejnoprávní televize pracovali rok na tom, aby odhalili korupci spojenou s nabídkou stíhaček Gripen. Rozpoutali slušnou aféru, o které se bude ještě dlouho psát a točit, ale svoje české kolegy tak úplně neuspokojili. Kde máte důkazy?, ptali se čeští novináři. Otázka je samozřejmě na místě, ale v našich poměrech vyznívá dost naivně. Důkazy nejsou a nebudou.

Policista Aleš z Kostelce měl teda pěknou smůlu. To vám povím. Možná plánoval, že to v sobotu na diskotéce s holkama pěkně rozbalí. Zrovna dokázal ze své kariéry vytěžit deset táců, a to už je nějaký balík na takového balíka. Když k tomu přidáte uniformu a zbraň, měl našlápnuto na skutečně veliký mejdan, o kterém by se nad Černými lesy mluvilo ještě dlouho. Jenže se to celé nějak vymklo a teď nemá ani frčky, ani peníze, naopak na krku má paragraf.