Všichni mluví - a nikdo neřekne ani slovo/Všichni milují - a nikdo se o nikoho nestará/Pořád se něco děje - a nikam to nevede/Pořád se něco vaří - a v hrnci není nic/Všichni běží - a nikdo se nehýbe z místa/Všichni létají - a nikdo se neodpoutává od země/UFO nad New Yorkem - a mě to nepřekvapuje
John Lennon Nobody Told Me (Milk And Honey) vydáno 1984
Bob Dylan se mýlil i nemýlil, když věštil řád se rychle hroutí (the order is rapidly fadin‘). To, co přinesla 60. léta, zatřáslo světem víc, než později internet. Ovšem jinak, než předpokládali Dylan či Lennon. Před padesáti lety, na prahu revolty, byl patronem i drábem stát. Střídání epoch a systémů s ním nehnulo, základní konflikt - zájem státu (silnějšího, i když není v právu) versus zájem jednotlivce (slabšího, i když v právu je) - se neměnil. Pohled lennonovských 60. let: stát, to je zvůle politiky (lže nám a obírá nás o peníze), policie (špehuje nás a zatýká za to, že se chceme vznášet), armády (posílá nás na smrt), školy (mrzačí individualitu, dusí tvořivost). Střet státní mašinérie s jednotlivcem takhle zobrazil i Miloš Forman ve filmech Vlasy (armáda) a Přelet nad kukaččím hnízdem (psychiatrie). Radikálové chtěli takovou moc odstranit, umírněnější reformátoři oslabit.
Nevěřím v magii/Nevěřím v Knihu proměn/Nevěřím v Bibli/Nevěřím v tarotové karty/Nevěřím v Hitlera/Nevěřím v Ježíše/Nevěřím v Kennedyho/Nevěřím v Buddhu/Nevěřím v mantru/Nevěřím v Bhagavad-gítu/Nevěřím v jógu/Nevěřím v krále/Nevěřím v Elvise/Nevěřím v Dylana/Nevěřím v Beatles/.../Sen skončil/A vy musíte jít dál
John Lennon God (John Lennon/Plastic Ono Band) 1970
Vražda Johna Kennedyho na prahu nové éry se snad ještě dala chápat jako pokus konzervativců udržet starý řád (hlavně ekonomicky). Reformátoři ale doufali, že otevírání oken a budování mostů se už zastavit nedá - a zdálo se, že čas jim dává za pravdu. Rok 1968 - vraždy Martina Luthera Kinga (duben) a Roberta Kennedyho (červen) a okupace Československa (srpen) - ale ukázal, že naděje byly iluze.
Když Lennon a McCartney zpívali She’s Leaving Home o dívce, jež utekla z domova, jejich velkolepé sbory (údiv a zklamání rodičů, kteří jí přece obětovali všechno) promlouvaly ke každému z nás: jádrem střetu generací je ono cosi uvnitř, které jsme tolik let museli zapírat.
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Přichází kreativní exploze. Měříme-li druhou polovinu 60. let tím, co z její popkultury přežilo dodnes, stěží to vyjádřit střízlivěji. Atmosféru doby nejadekvátněji vyjadřuje a posouvá hudba. Rolling Stones vydávají Aftermath, Bob Dylan Blonde On Blonde, Byrds Fifth Dimension, Beach Boys Pet Sounds, Doors Break On Through (To The Other Side), Mothers Of Invention Freak Out, Jimi Hendrix Are You Experienced?, Janis Joplin Big Brother And The Holding Company, Pink Floyd The Piper At The Gates Of Dawn. Půl milionu diváků pak sleduje v americkém Woodstocku dvaatřicet mší nové víry - rocku (podle časopisu Rolling Stone jedna z padesáti klíčových událostí v historii rockové hudby).
Británie na rozhraní 50. a 60. let nebyla světem, za který by se někomu chtělo bojovat. Dusivé bezvětří, změna nutná. Naši rodiče vyznávali pořádek, rutinu, jednotvárnost. My, jejich děti, jsme tuhle víru už nesdílely.
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Rok 1960. Od konce války uplynulo patnáct let - doba, po které se smiřují epochy. Vyprchává mezigenerační solidarita, která držela společnost pohromadě během katastrofy. Lze pochopit, že po válce lidé chtěli udělat pořádek ve všem: na koni tohoto puzení ostatně až do střední Evropy dorazil komunismus. Po předválečné krizi a válečné mizérii těžko odolat náladě, že bychom teď, když jsme setřásli Hitlera, neměli nastolit i sociální spravedlnost a vůbec - vybudovat nový svět (cokoli méně by bylo zklamání). To, co přišlo, nebylo tak komplexní: postavily a opravily se domy, lidé se vrátili do továren, škol a pohraničí - to ale není ono: schází tomu energie, riziko, sexappeal, je to svět na setrvačník. A poptávka po změně přichází z východu i západu: lidé z komunistického bloku mají pádnější důvody, ale omezenější možnosti, obyvatelé svobodnějších končin snad méně osudové motivy, ale větší praktickou šanci změnit svět na prahu 60. let.
Vždycky jsem si představoval, že v šedesáti budu psát knížky pro děti. - Doufám, že s Yoko budeme milej starej pár, usadíme se někde na pobřeží, třeba v Irsku, a budeme si prohlížet výstřižky z dob našeho šílenství.
John Lennon červen 1975 + 1970 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Možná to bylo ve hvězdách a v kalendáři. Pondělí je den, kterýmu se nedá věřit, víme z klasiky Monday Monday od The Mamas & The Papas. Každej jinej den je fajn, ale pondělí... V pondělí 29. října 1980 vychází v USA singl (Just Like) Starting Over. John Lennon jím prolamuje pětiletou odmlku a avizuje album Double Fantasy. A téhož dne vchází do obchodu se zbraněmi v havajském Honolulu pětadvacetiletý, aktuálně nezaměstnaný pracovník nemocniční ochranky - Mark David Chapman. Za 169 dolarů si kupuje pětiranný revolver Charter Arms Special (ráže osmatřicet, krátká hlaveň): dámská zbraň, svou misi však zastane.
Michael Fiala
Když Fidel Castro a Che Guevara sestoupili z lesů v horách a svrhli diktátora Fulgencia Batistu, začalo se Kubě říkat ostrov svobody. Když Václav Havel sdělil z balkonu Československu, co zvítězí nad čím, říkalo se tomu sametová revoluce. Kubánská svoboda se zvrhla do totalitního násilí, československá do korupce, klientelismu a mafiánství.
A něčím podobným prošel za poslední půlstoletí celý svět.
John Lennon kdysi promítal na zeď budoucnosti fatu morganu humanistických nadějí Imagine a svět na útěku z Alcatrazu nesvobodných a pokryteckých 50. let rušil hranice mezi státy i lidmi, nebe i peklo, stvořil novou, bezbariérovou planetu a staré se zbavil včetně jejích ctností. Kdysi se psalo, že kdyby se Lennon sešel s americkým prezidentem Richardem Nixonem, bylo by to pro svět prospěšnější, než oficiální jednání mezi USA a SSSR. Nesešli se, Nixon musel z Bílého domu zadním vchodem a Lennona zastřelil pomatenec.
A my žijeme ve vytunelovaném světě, kde neplatí dané slovo ani podpis na smlouvě, ve světě, kde z mocných států, proti nimž se bouřila 60. léta, jsou loutky na provázcích soukromého byznysu, ve světě, který neví, co dál.
Pověst praví, že lennonovská 60. léta přinesla svobodu, naději a vzrušení, na něž nostalgicky vzpomínáme a nechápeme, kam to zmizelo a kdo za to může. Je čas přiznat si, že s dobrým džinem vypustila právě ona doba ze stejné láhve i zlého (a my můžeme hádat, který vyhrál). Že nesvoboda dnešního světa, kde chudí, nemocní a staří nehrajou a jede jen kdo maže, vzešla - zdánlivě paradoxně - z omamné vůně svobody 60. let. Nepřistáli tu mimozemšťané, kteří zničili dobré a zaseli špatné. My, pozemšťané, jsme si výzvu Imagine vyložili nehjůř, jak jsme mohli a převrhli svět. Enigami.
Naše planeta je lennonless právě třicet let.
1. Lekce Chapman: Vloupání do historie
2. Něco se musí stát I.
3. Vzestup. Vrchol. Virus
4. Rozklad
5. Něco se musí stát II.









