ČT24

Je obtížné pokusit se napsat trefně o něčem, co se opravdu revolučně mění, kdy každou hodinou nastává nová situace – a autor si musí být vědom, že při uveřejnění úvahy už to bude nejspíše dost jiné, než když o těch záležitostech uvažoval a psal… A přece se chci dotknout toho, co jistě na mezinárodním poli poutá naší pozornost, a co by mohlo mít ještě větší vliv, než se nám nyní zdá.

Od posledních lednových dnů jsme sledovali, jak v arabských zemích dochází k demonstracím, protestům, pokusům o svrhnutí vlád. Dochází i k ozbrojeným střetům, střelbě, zraněným, mrtvým, v ulicích jsou tanky. Šíří se obavy, jak se to teď aktuálně dotkne např. turistů, zda je pro ně v těchto oblíbených destinacích bezpečno či nikoliv. Tunis, Egypt, Jemen, Alžír…

Letos v červenci jsme si připomínali (i na portálu ČT 24) pěkně kulaté 600. výročí snad největšího středověkého ozbrojeného střetu, který známe jako "Bitvu u Grunwaldu". Byla mezi Poláky a Litevci na jedné straně – a proti nim stál řád německých rytířů. To byly tedy ty dvě fronty, které měly spolu spor až tak veliký, že se zhmotnil v nebývalé řeži. Nutno připomenout, že obě strany si najímaly žoldnéře, tedy placené vojáky, a tak tam bojovali i Maďaři, Španělé, Tataři – ale také Češi – a to na obou stranách. A mezi nimi byl i Jan Žižka, pozdější vůdce husitského vojska. Asi jsme si většinou představovali, že bojoval po boku Poláků (čímž by byla hezky podtržena slovanská vzájemnost), popřípadě že už tam byl zárodek jeho pozdějších bitev s křižáky, kteří k nám přicházeli zvláště z německých zemí. Poněkud nás znejistil názor, že mohl bojovat na straně německých rytířů, dokonce se objevila zpráva, že na to jsou důkazy. S těmi jsme však dosud seznámeni nebyli…

K náramnému uspokojení většiny české pracující veřejnosti je vděčně přijímáno, že dochází k příjemné kumulaci dvou státních svátků, zvláště když se povede, jako letos, že se přivinou k víkendu. A hle, jsou tu na počátku léta čtyři volné dny! A když se náležitě vydaří i počasí, pak je spokojenost v národě veliká. A asi leckomu uniká, co si těmito obzvláštními dny připomínáme…

Radostné a nadějné poselství velikonoční neděle má poměrně dlouhou a zevrubně popisovanou předehru, která se rozprostírá od Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma (Květné neděle), přes jeho zrazení, zajetí, souzení, až po jeho ukřižování. Mezi tím se odehrává řada výslechů a soudů, mučení a ponižování. Nejvýznačnější autorita, která má v jeho případě rozhodující slovo, je římský prokurátor Pontský Pilát. Jedině on má právo propustit nebo odsoudit na smrt. Ačkoliv je z historie znám jako nesentimentální pragmatik a navíc kruťas (prof. Josef Obr jej charakterizuje: "Povahy byl neústupné, tvrdé, proti židům zaujat; náboženských citů židovských nešetřil"), rozpakuje se Ježíše odsoudit. Neshledává na něm žádnou vinu, kvůli které by měl zemřít. Ovšem žalobci jsou jiného mínění. Podle jejich přesvědčení ten rabbi z Nazaréta má netolerovatelné ambice – královské i božské. A tak tvrdě vyžadují Ježíšovu krev.

Přiznám se, že jsem opět po několikáté zaváhal, zda jsem se neocitl omylem na zcela jiných internetových stránkách, když jsem na webu ČT24  narazil 3. 3. 2010  na zprávu "Obscénnost za obscénnost", která vychází z happeningu v texaském San Antoniu, kde na tamní univerzitě několik studentů nabízí věřícím, že jim výměnou za jejich bible dají svoji literaturu – totiž pornografii. Než se budu zabývat obsahem oné studentské akce a její přiměřenosti, musím konstatovat, že na portál ČT24 chodím s očekáváním, že se tam setkám s těmi nejzákladnějšími a užitečnými zprávami a potřebnými informacemi. Možná že za pomoci takovýchto článků o neobyčejných příhodách stoupá sledovanost těchto stránek, nicméně totéž se nedá říci o jejich potřebnosti a užitečnosti. A vlastně ani vyváženosti. Dnes a denně např. v celém světě rozdávají členové Mezinárodního svazu Gedeonů na školách bible a Nové zákony, aby tak pomáhali při šíření známosti Kristova evangelia. Podnikají tuto činnost s vědomím, že nabízejí něco, co může mladým lidem opravdu v životě pomoci, ovšem to není mediálně úderné téma. Takže raději "Obscénnost za obscénnost".

Nelze tvrdit, že by návštěvníky výstav, galerií a nejrůznějších instalací občas nepřekvapily obrazy, sochy a jiné artefakty jak svými neobvyklými tématy, tak neotřelými způsoby zpracování a experimentálními technikami. Do jisté míry je potřeba dopředu s tím počítat a být připraven, že na nás vybafne něco, co je buď slepým výstřelkem, nebo zatím nezažitou předzvěstí nového výtvarného vyjadřování.

Jeví se proto nepřiměřené, používám-li označení "zvláštní podívání" pro expozici, která se věnuje dávné minulosti a vystavované předměty pocházejí z let 1380 – 1620. Přece si však stojím za tvrzením, že dojem z připravené expozice byl opravdu mimořádný – a rád bych svůj postoj také vysvětlil.

Letošní Vánoce odvanuly jako namodralý dým neduživě dohořívajících svíček, pomalu začnou opadávat jehličky přírodních stromků, jiskřivý mráz i očistný sníh to stačily zabalit ještě před Štědrým dnem, a nad krajinou, která byla svědkem velice rušných a hektických dní, se rozhostí posváteční klid a mír… Nákupní běsnění se zhroutilo do otupělé nečinnosti, nadměrečnými porcemi krutě prověřované lidské útroby si již nežádají dalších kulinářských zážitků, napjaté očekávání, zda dárky naplní představy, se již dočkalo vyřešení.