Podívejme se na situaci na začátku roku 2013. "Ukrajina chce nastolit takový model spolupráce, který nepřekročí rámec mezinárodních závazků Ukrajiny," prohlásil prezident Viktor Janukovyč na konto účasti Ukrajiny v projektu Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Evropská komise ale kontrovala. "Není možné, aby Ukrajina harmonizovala svou legislativu zároveň se zónou volného obchodu nabízenou EU a Celní unií vedenou Ruskem. Ukrajina si musí vybrat. Tyto integrační projekty nejsou kompatibilní." A Rusko rozhodně nebylo ve vytváření tlaku na Ukrajinu pozadu. "Formát 3+1 je nepřijatelný, takový formát spolupráce Celní unie nepředpokládá. Jen plné členství."
Ukrajinci mají oproti mnoha národům jednu velkou výhodu, přežijí a adaptují se téměř na všechno. Je to ale zároveň i jejich velký problém – někdy je potřeba, aby už ta poslední kapka přetekla. Opozice se sice snaží probudit národ k jakémusi politickému jaru, organizuje celostátní akci "Povstaň Ukrajino!" a naposledy svolala z čistě kyjevských důvodů Kyjevany k demonstraci před budovu parlamentu a žádala vypsání voleb kyjevského primátora.
Castro, Putin, Lukašenko, Janukovyč … každý z nich se méně nebo častěji obrací ke svému národu a každý jinak. Ukrajinský prezident Janukovyč nemá na rozdíl od svých kolegů veřejné rozmluvy v lásce, možná proto, že mu to nejde, a proto se je snaží omezovat na minimum. Každý správný otec národa ale musí se svými poddanými občas pohovořit, a tak i Janukovyč se někdy obětuje a rozdá přes televizní obrazovku trochu lásky.
Přestože si s ním původně nikdo nechtěl potřást rukou, prezident Janukovyč se stal hvězdou letošního davoského ekonomického fóra. Z izolace ho vysvobodilo uzavření dohody mezi společnostmi Shell a ukrajinskou Nadra Juzivska o těžbě břidlicového plynu v Charkovské a Doněcké oblasti. Jedná se totiž o zatím největší kontrakt na těžbu břidlicového plynu v Evropě a zároveň i o historicky největší zahraniční investici na Ukrajině. Smlouva vyvolala ve švýcarském Davosu nadšení a Ukrajina se těší na energetickou revoluci. Ne všichni se ale s prezidentem radují.
Chtěla jsem být pozitivní a napsat konečně nějaký blog dobrých zpráv. Moc mi to nešlo, ale hledala jsem, až jsem našla. Chtěla jsem psát o tom, že na rozdíl od Putina ukrajinský prezident Janukovyč navrhuje zjednodušit proceduru adopce ukrajinských dětí a chtěla jsem kritizovat opoziční nacionalistickou Svobodu, která se postavila výrazně proti, za její falešný nacionalismus. A chtěla jsem mluvit i o zbytku opozice a o její neschopnosti se od takového jednání distancovat. Ale bohužel opozice se dokonce podílí na některých šílených návrzích jako například na testování úředníků z ukrajinštiny. Opozice křičela, když Strana regionů tlačila parlamentem zákon o regionálních jazycích, ale teď dělá totéž. Zbytečně rozeštvávají Ukrajince.
Gérard Depardieu emigroval. Prý kvůli zlým francouzským médiím a ponížení ze strany premiéra Jeana Marca Ayraulta, který označil Depardieua za ubožáka. A podle většiny prostě proto, že nechce platit vysoké daně. Neadekvátní reakce na ještě neadekvátnější politiku francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Bohužel kombinovaná s tradiční francouzskou naivní rusofilií a romantickým vnímáním Ruska.







