Barvy polského mezivolebního léta

Čekalo se, že hned po prezidentských volbách nastoupí v Polsku kampaň před volbami parlamentními, které proběhnou v říjnu. Nečekalo se ale, že díky vítězství opozičního Andrzeje Dudy v prezidentském „předkole“ nabere souboj takovou dynamiku. Jak si stojí hlavní politické strany a kdo má dnes šanci vést Polsko?

Padlý plán Platformy

Občanská platforma si na jaře v předvolebních průzkumech nevedla špatně. Zdálo se, že odposlechová aféra z loňského léta, ve které se zesměšnila řada vrcholných politiků hlavní vládní strany, je zapomenutá a že nová vláda smířlivé Ewy Kopaczové si získává důvěru. Navíc se blížily prezidentské volby, ve kterých měl – možná i v prvním kole – zvítězit Platformou podporovaný Bronisław Komorowski. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ho Poláci nezvolili. Prezidentská funkce se těšila všeobecnému kreditu, netáhl za sebou vážnější aféry a jeho hlavním konkurentem měl být nevýrazný Andrzej Duda.

Nový polský prezident Andrzej Duda
Zdroj: ČTK/AP/Czarek Sokolowski

Po vyhraných prezidentských volbách se čekalo, že opoziční Právo a spravedlnost zabředne do vzájemného obviňování. Lídrem pro parlamentní volby se měl stát pro značnou část Poláků neakceptovatelný Jarosław Kaczyński, jenž jediný mohl zdisciplinovat alespoň stranu samotnou. Platforma doufala, že si pod heslem stability dojde k pohodlnému třetímu vítězství ve všeobecných volbách v řadě. Vše bylo ale trochu jinak.

Komorowski prohrál v prvním kole, zazmatkoval a začal najednou slibovat věci, se kterými dříve nehnul. Po prohraném finále prezidentských voleb začala zmatkovat Kopaczová. Vyhodila aktéry (a domnělé aktéry) odposlechové aféry, Platforma ztratila v průzkumech veřejného mínění a hledá nové tváře pro kampaň.

Právu a spravedlnost se naopak daří. Sázka na neznámého a rychle se učícího druhořadého politika v prezidentské volbě skvěle vyšla. Strana pochopila, že bez Kaczyńského v čele to jde snadněji a jako kandidátku na premiéra nasadili Beatu Szydło. Ta vedla úspěšnou kampaň Dudy a je vnímána jako loajální stranický kádr bez jasné sektorové specializace. Nezdá se ale, že by opozice neměla plán. Nedávný programový kongres přinesl podrobnou rozpravu nad záměry strany a zdá se, že odborné zázemí partaje je velmi silné.

Křikloun Kukiz

Volání po politické změně vyneslo do prezidentské funkce Andrzeje Dudu. Vytvořilo ale i novou superstar polské politiky. Je jí zpěvák Paweł Kukiz – vzdálená polská kopie Daniela Landy. Zazářil v prezidentské volbě, kdy se na poslední chvíli vyšvihl na necelých 21 procent podpory v prvním kole. Povzbuzen tímto úspěchem se rozhodl kandidovat v parlamentních volbách. Zpočátku se mu dařilo a v některých průzkumech veřejného mínění dokonce předstihl Platformu. V posledních týdnech ale jeho hvězda upadá. Na jeho silné vystupování a tah na branku si lidé zvykli a začali si všímat toho, že jeho sdružení nemá prakticky žádný jiný program kromě snahy zavést jednomandátové volební okrsky. Dle Kukiza to má být všelék pro společnost, jak ostatně v Česku věří i miliardář Janeček, který svého času prosazoval změnu volebního systému. O dalších plánech Kukiza se dozvídáme jen v útržcích různých rozhovorů.

Přitom se jeho tým rozpadá a nedaří se mu vytvořit silné regionální struktury. Kukiz se jistě inspiroval jinými křiklouny polské politiky – barikádníkem Andrzejem Lepperem, výstředním podnikatelem Januszem Palikotem či salónním libertariánem Januszem Korwin Mikkem. Ti všichni se ale mohli opřít o slušně rozbudované zázemí a pracovali s více než jen jedním heslem.

Pawel Kukiz
Zdroj: ČT24/ČTK/PAP/MACIEJ KULCZYNSKI

Na pětiprocentním prahu

Nad budoucností dalších stran visí otazník. Ryszard Petru, liberální ekonom, představil projekt Moderní PL, která nyní balancuje v průzkumech na pěti procentech nutných pro vstup do Sejmu. Petru tvrdí, že Platforma opustila postuláty liberální ekonomie, ke kterým se kdysi hlásila, a chce ji v tomto směru nahradit. Jenže pro ty, kteří chtějí pokračování politiky Platformy v modernějším kabátě s kvalitnější látkou je příliš velkým rizikem. Naopak pro voliče požadující změnu je tento „kravaťák“ přicházející do politiky ze světa prosklených varšavských mrakodrapů příliš spjatý s mezinárodními finančními korporacemi a spíše na revolucionáře vypadá na prodlouženou ruku establishmentu. Jak přesvědčí Poláky, že doteď se staral o mezinárodní kapitál a nyní mu jde jen a jen o Polsko?

V Sejmu tradičně zasedající lidovci se pohybují pod pěti procenty a i tato nejstarší politická strana je rozhádaná. Lze ale předpokládat, že se na poslední chvíli vzedmou a do parlamentu proniknou. Už tolikrát jim byl prorokován politický úpad, že dnes snad nikdo nevěří, že by přes špatné výsledky v průzkumech nedokázali zmobilizovat svůj vesnický elektorát.

A polská levice? Ta se utápí kolem dvou procent a vede nekonečné debaty o integraci stran a straniček s mizivou podporou. Možná se Polsko stane první středoevropskou zemí, která v parlamentu nebude mít ani jednoho zástupce strany hlásící se k levicové ideologii.

Polský Sejm
Zdroj: ČT24

Čekání na další drama

Polsko čekají měsíce ostré kampaně. Hlavním trumfem mohou být další nahrávky čelních politiků Platformy, které pravděpodobně někdo schovává a čeká na vhodný moment, aby je zveřejnil. Jak ukázaly prezidentské volby, ale i další volební klání v Evropě v posledních měsících, nálady voličů se mění velmi rychle a je možné, že nás čeká ještě řada velkých překvapení.

Vydáno pod