Tak jsem nakonec rezignoval. A povolil. Nic jiného mi holt ani nezbylo, teda pokud bych neustále nechtěl po kapsách hledat konkrétní obnos v mincích, kupovat jednotlivé jízdenky a třeba za jednu zastávku zaplatit 24 korun. Ano, pořídil jsem si Opencard, tedy Kartu Pražana.
Opencard pro lidi, ale pro které?
Jako člověk, který žil přes pět let ve Východní Asii a konkrétně v Hong Kongu také jezdil na elektronickou jízdenku (tedy spíše elektronickou peněženku), jsem přesto i nadále v šoku. Začněme ale od začátku. Nejprve jsem musel vystát frontu na Magistrátu a podat čitelně vyplněnou žádost. A pokud jsem chtěl danou kartičku dostat zdarma, musel jsem počkat čtrnáct dnů. A k tomu všemu jsem dotyčné úřednici poskytl mé osobní údaje a fotografii.
V Hong Kongu, kde používají kartu zvanou Octopus Card, mimochodem k dispozici je už od roku 1997, jí dostanete ihned v každé stanici metra či vlaku. A navíc máte šanci si vybrat, jestli chcete anonymní, tedy bez udání jakýchkoli informací o vaší maličkosti a používat jí může prakticky kdokoli, nebo tzv. osobní obsahující všechny vaše personálie včetně čísla bankovního účtu. Je totiž propojena s vaším bankovním ústavem, a pokud se dostanete do mínusu, automaticky se vám navýší na částku 250,- hongkongských dolarů, což je něco málo přes 500 korun. A přidání kreditu vás nestojí vůbec nic, neplatíte žádný manipulační poplatek.
- Opencard autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1302/130143.jpg
- Lidé čekají na Opencard autor: Roman Vondrouš, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2122/212126.jpg
- Opencard autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1438/143751.jpg
Zpátky ale do naší české reality. Když jsem si o čtrnáct dní později přišel Kartu Pražana vyzvednout, opět jsem musel čekat. Tentokrát ovšem mnohem déle. A během oné zhruba půlhodinky jsem přemýšlel, kolik úředníků je vlastně vystavením mé karty zaměstnáno. Vzpomněl jsem si také, jak mi ředitel společnosti provozující Octopus Card vyprávěl o nákladech na výrobu jedné takovéto karty. Prý činí kolem 75 centů.
Nějak proto nerozumím tomu, proč si děti a důchodci mající pražskou dopravu zdarma musí nejprve pořídit Kartu Pražana a zaplatit za ní daný obnos ve výši 120,- Kč. Nerozumím tedy ani tomu, že vůbec mají dopravu zdarma, ale to je věc jiná. Mé přemýšlení ale přerušilo vyvolání mého čísla a krátce na to už jsem jí svíral v rukou. Bylo to definitivní. Stal jsem se členem rodiny tolik kritizovaného projektu.
Žádný radostný pocit jsem ovšem necítil. Naopak jsem si cestou do metra vzpomněl, jak jsem v Hong Kongu svou „Octopusku“ používal doslova na každém rohu. Chtěl jsem si dát kávu? Přiložil jsem jí a zaplatil. A totéž v kině, ve vlaku, v drogerii nebo samoobsluze. Celkem lze totiž Octopus Card použít v 2500 provozovnách, nejen tedy v MHD. A „nabít“ ji můžete ve dne i v noci, v kterémkoli z obchodů se základním sortimentem majících otevřeno 24 hodin. A samozřejmě se nacházejících též na každém rohu. A výši platby si určujete sami.
„Revize jízdenek“, probudil mne ze snění a vzpomínek rázný hlas. Nezbytná kontrola, nutné zdržení. Podobné zkušenosti z někdejší britské kolonie nemám. Pravda, v tamní společnosti nejsou kontroloři zapotřebí, zároveň je ale celý systém MHD nastaven tak, že bez zaplacení nenastoupíte, resp. v případě tramvají a některých lodních trajektů nevystoupíte. A v metru jsou instalovány turnikety, mimochodem nedávno u nás celkem žhavé téma. Jejich zavedení ale nejen, že vylučuje černou jízdu, ale také, alespoň v případě Hong Kongu, zajišťuje spravedlivější provoz. Prostě zaplatíte jen za tolik zastávek, kolik ujedete.
Karta Octopus, mimochodem oceněná i v zahraniční, funguje v rámci hesla „snadnějšího každodenního života“. V případě pražské Opencard však ještě o příhodném hodnocení přemýšlím. Třeba mne ale odpovědní politici a úředníci překvapí. A možná i poté, co si sami vyzkouší hongkongskou obdobu Karty Pražana.