Lid bude mít svého prezidenta. Lid, nyní se více říká občané a čím dál častěji národ, má na to právo. Vždyť Demokracie, řecky δημοκρατíα, je (jak už název napovídá a jak vám sdělí každá lidová encyklopedie) jeho vláda. Demos = lid, přece. Kratein = vládnout, přece. Lidu se vláda navrátí do jeho rukou. Tak si to přál už učitel národů Jan Ámos.
Zase jednou je odluka církví od státu na spadnutí. Ale kolikrát už tomu tak bylo a pokaždé to dopadlo stejně. Na poslední chvíli, když už všechno bylo promyšlené, předjednané a schválené, vždycky se našel někdo, kdo nechtěl pustit církve ze řetězu státu. Tedy nejen církve, ale také (a to hlavně) jejich majetek. Z toho totiž stát docela dobře profituje. Jen za komunistického režimu a dalších 22 let přešlapování kolem restitucí vynesl zestátněný církevní majetek státní kase 146 miliard korun. Naopak stát do církví od r. 1948, kdy se zákonem zavázal je financovat, investoval zhruba 66 miliard. Rozdíl 80 miliard korun lze vykázat jako církevní dotaci státnímu rozpočtu, která při neprovedení odluky bude pořád narůstat.
Nejlepší obranou před dopady krize je rozředění rizik, říkával po asijské krizi v druhé polovině 90. let tehdejší šéf americké centrální banky Alan Greenspan. Čím víc trhů máte v portfoliu, tím větší je pravděpodobnost, že krizi přežijete, protože všechno se najednou nezhroutí.
8. února je v Bulharsku státní smutek. Oficiálně za oběti z vesnice Biser, kterou odnesla voda po protržení hráze nedaleké přehrady. Hráze, o které se říkalo, že vydrží. Státní smutek by to mohl být za všechny oběti mrazů, i za škody napáchané zimními kalamitami posledních týdnů. Vyhlášen je ale na dobu, kdy většina země nemá čas smutnit, jinak nepřežije. Kromě velkých vod, které se vylévají z břehů a na jihu země ohrožují všechny v blízkosti řek a před kterými se evakuuje i na řeckém a tureckém území, kam z Bulharska pokračují, je neustále sledováno množství ledu na Dunaji – dnes je pod ním místy 80% řeky a plavba je už dávno zastavena. Dále po proudu, na rumunském území, už je hlášeno 100% ledu.
Co přinese Čechům odmítnutí rozpočtového paktu? Připadá mi nejdůležitější, že schválení toho paktu rozptýlilo nebezpečí, že se Evropská unie rozštěpí a že vznikne dvourychlostní Evropa. To by se bylo stalo, kdyby se i ostatní adepti vstupu do eurozóny zachovali jako Česko. Avšak právě oni nebezpečí rozbití evropské jednoty zažehnali. Souhlasem s fiskálním paktem, tedy závazkem respektovat po vstupu do eurozóny její nová pravidla, dali najevo, že jim záleží jak na společné měně tak na soudržnosti Evropské unie.
Nejsem doopravdy žádný "eurohujer", jak teď vytvořili euroskeptici (krycí jméno: eurorealisti) novou nadávku. Hledím na některé bruselské kejkle s velkým nadhledem, občas až s nedůvěrou, ba znechucením. Ovšem způsob, jakým se chová česká vláda, potažmo její premiér Petr Nečas, k evropské smlouvě o rozpočtové disciplíně, "zdá se mi poněkud nešťastný". Nebo spíše tragikomický. Jako bychom hráli Naše furianty v kostýmech Chytré horákyně. Zahaleni v síti jakýchsi "národních zájmů" bušíme pěstičkou do stolu. Věru zábavné. Kdyby to nebylo nebezpečně hloupé.
Podle své prezentace na mezinárodních lékařských fórech různého zaměření je turecká medicína na velmi dobré úrovni, nedávno tu proběhla například i první turecká implantace obličeje. Moje zkušenosti s tureckým zdravotnictvím, za rok a půl bohužel dost bohaté, jsou velmi dobré. A jedna Belgičanka s třemi dětmi se mi před časem dušovala, že kdyby měla ještě někdy rodit, přijede rodit sem.
