„V rámci NATO nemáme téměř žádný význam,“ říká Jaroslav Štefec

Průjezd amerického armádního konvoje územím naší republiky je cvičením jak pro americké vojáky, tak administrativu hostitelských zemích. Zároveň jde o propagaci americké armády a test nálad obyvatelstva, vše pod bedlivým dozorem tajných služeb. Z hlediska fanoušků vojenské techniky pak nejde o nic převratného, důležitější než technické vymoženosti budou osobní setkání s americkými vojáky. Tak hovořil o americkém konvoji zbrojní analytik Jaroslav Štefec v Interview ČT24 z 27. března. Ptala se Zuzana Tvarůžková.

Loni projely podobné konvoje Českem několikrát. Můžete mi říct, proč si zrovna tenhle vysloužil takovou pozornost?
Hlavní důvod je, že jede po silnici a že k tomu bylo vytvořeno informační pozadí, které konvoj postavilo do pozice demonstrace síly a soudržnosti Aliance. Vznikly tím třecí plochy mezi odpůrci a příznivci konvoje a té demonstrace síly a vznikla tady velmi zajímavá situace, která je trošku odlišná od ostatních zemí, kterými konvoj projížděl.

A je to pochopitelné, jestliže i premiér Bohuslav Sobotka zmiňuje krizi na Ukrajině, soudržnost Aliance, a tak neskrývá úmysl, aby se o tom mluvilo, aby se o tom vědělo?
Není to zcela obvyklé. Jde o standardní přesun, přestože probíhá po silnici, je to normální součást cvičení. Spíše jde o způsob, jakým je prezentován. Já to chápu. Pan premiér určitým způsobem vyjadřuje soudržnost v rámci Aliance i v rámci Evropské unie těch zemí, které se podílejí na těchto akcích. Nemyslím si, že by to bylo tak něco úplně neobvyklého.

120 vozidel také asi není úplně neobvyklé číslo. Samozřejmě budou se potkávat, nakonec pojedou najednou. Aspoň v tomto je to něčím zajímavější?
120 vozidel není zase tak moc, jde o necelé dva prapory. Před rokem 1989 byly ty přesuny daleko rozsáhlejší. Tehdy se přesunovaly obrovské kontingenty vojsk v rámci konkrétních cvičení po celém území tehdejší Varšavské smlouvy. A tento kontingent není zas tak rozsáhlý, aby to bylo deklarováno jako obrovský přesun velkých jednotek.

Tentokrát se vojáci vracejí ze cvičení. Jaký vůbec obecný smysl ty přesuny mají? Tedy pokud samozřejmě nejde o to se přemístit z místa A do místa B.
Tento typ přesunu má jednoznačně výcvikový efekt. Vojáci v té koloně cvičí to, co by se dělalo za situace, kdy je poškozena infrastruktura, nefungují železnice, nefunguje elektřina a podobně. Kdy se vojska musí přesouvat dlouhé vzdálenosti po vlastní ose. A samozřejmě je tam i efekt cvičení v místě, kde se vojska přesouvají. Cvičí se totiž vlastně i orgány té země, kde k těm přesunům dochází a podobně. Takže to má daleko více rovin, než jen to, že tady ta vojska projedou.


Vojáci mají projíždět mimo dopravní špičky, pojedou po silnicích. Zároveň se mají vyhnout silnicím těch nejnižších tříd. Nemělo by to být spíše obráceně? Anebo by to ty silnic nejnižší třídy vůbec neunesly?
Ty nejnižší třídy by to právě nemusely vůbec unést. Hmotnost vozidel se u těch nejtěžších pohybuje dost přes dvacet tun. A přesto, že se jedná o vozidla, která jsou postavena pro pohyb v terénu, tak mají relativně nízký tlak na jednotlivé nápravy (na rozdíl od těžkých nákladních vozidel). Takže u silnic nižších tříd by mohlo jednoznačně dojít k poškození povrchu.

Jak je potřeba to skloubit s běžným provozem? Jak musí být ten konvoj označen?
Zpravidla má vepředu a vzadu doprovodná vozidla. Jednak bude zajišťovat některé činnosti vojenská policie a jednak tam bude doprovod vozidel Policie České republiky. Policie České republiky pak bude zajišťovat průjezdy křižovatkami, nájezdy na komunikace při kříženích a podobně. Takže to zajištění bude podle mého názoru velice solidní.

Jak se musí zachovat velení, které má průjezd toho konvoje na starosti, když by se někdo snažil průjezd konvoje narušit?
Primární je a vždycky bylo, aby nedošlo ke zranění osob. To znamená, i kdyby si tam lehal někdo na silnici a podobně, je v první řadě na veliteli konvoje, zde ten konvoj zastaví. Za válečné situace by se to samozřejmě nebralo příliš do úvahy. Ale protože se jedná o klasickou mírovou operaci, mohli by ten konvoj zastavit a počkat, až policie to místo uvolní, anebo jet po objízdné trase. Zpravidla se totiž dopředu ví, že se něco takového chystá. Ten konvoj má i letecké zajištěním jsou tam vrtulníky a předpokládám i nasazení dronů, které budou sledovat trasu a dávat informace, jestli nedochází k nějakému srocení, jestli se nepřipravují blokády trasy.

To znamená, že varování musí přijít dostatečně rychle, aby konvoj dokázal tu trasu změnit?
Ono bude dostatečně rychlé, protože, pardon, ono to bude vlastně, bude to o tom, že ta policie bude připravovat průjezd toho konvoje dopředu a bude samozřejmě zastavovat třeba vozidla z vedlejších komunikací, pokud se bude jednat o silnice první třídy. Na dálnicích to je něco jiného.

Ke kolizím v minulosti docházelo. Podle Vojenského historického ústavu, jak připomněl server hlidacipes.cz, při přesunu sovětských armád od roku 1969 do roku 1991 zahynulo při autonehodách 248 lidí. Mluvilo se o tom vůbec v té době?
Pocházím z České Lípy a vedle v Mimoni byla velká vojenská posádka. Vím, že se tomu příliš publicity nedávalo, v tisku se to nepublikovalo, ale samozřejmě se o tom mluvilo mezi lidmi.

Jak by se měl zachovat velitel, kdyby byl konvoj nějak atakován?
Je otázka, jak atakován. Kdyby mělo dojít k ohrožení vozidel nebo lidí, je to záležitost doprovodu konvoje, ale třeba i ozbrojeného doprovodu. Jedná se přece jenom o vojenskou techniku. Ovšem pokud by konvoj byl atakován pouze tím, že by si někdo lehal na silnici a podobně, je to spíš opravdu o tom takové lidi odstranit, blokovat a izolovat.

Lidé budou mít možnost setkat se s vojáky, podívat se na techniku. Co je čeká jiného? Co by si neprohlédli v rámci naší armády?
Moc nového toho neuvidí. Ty Strykery, obrněné transportéry, jsou dost podobné českým Pandurům. Koneckonců ten primární výrobce je tam podobný. Je to stejná kategorie vozidel, trošičku odlišná vybavením a podobně. Lidé, kteří se zajímají o vojenskou techniku, tam toho příliš neuvidí. Možná ruční zbraně nebo některé vybavení, které vojáci mají, se liší od toho, co má Armáda České republiky, ale nebude tam nic zásadně revolučního. Spíš jde o to osobní setkávání s těmi lidmi.

V jakém stavu aktivity jsou právě dejme tomu zbraně?
Při těchto přesunech jsou zbraně vybité, zajištěné a deaktivované. U vozidel nesmí být v hlavni munice. Je dost možné, že munice je v technice naložena, ale myslím, že spíše ne. Detaily se nedozvíme.

Když říkáte, že to je i o tom osobním setkávání, myslíte si, že je to skutečně užitečné i pro vojáky samotné?
Myslím si, že je to důležité. On i ten rok 1968 byl svým způsobem pro spoustu těch ruských vojáků, kteří tady byli, velmi zajímavý, i když se setkali s realitou, s lidmi, kteří vyjadřovali nechuť a odpor vůči vstupu těch vojsk do České republiky. A stejně tak, když se tady setkají s lidmi a uvidí, že jim vyjadřují podporu a podobně. V tomto směru jsou užitečné jak ty negativní, tak ty pozitivní vztahy. Předpokládám totiž, že americká strana bude velmi pozorně a intenzivně sledovat reakce v České republice, stejně jako je sledovala v Polsku.

Bude předmětem zájmu sledování opačné strany i to, že si bude chtít ohlídat, jak ta setkání vypadala, kdo tam byl a tak dále? Mám na mysli třeba tajné služby.
Tajné služby toto samozřejmě vždycky sledují, koneckonců si je za to platíme. Tady jde ale spíš o nálady těch lidí, které budou sledovat obě strany a se zájem nějak to případně zakomponovat do určitých kroků, které budou následně prováděny.

Jsou informace o průjezdu kolony, o kterých se nikdy nedozvíme?
Určitě. Jsem si tím naprosto jist.

Z jaké kategorie?
Je to rozhodování na nejvyšší úrovni ve Spojených státech. Je to PR akce, kterou pořádají Spojené státy s cílem demonstrovat určitou vojenskou převahu, sílu americké armády, schopnost velmi rychle přesouvat jednotky po území Evropské unie a vytvářet atmosféru přijetí armády v rámci jednotlivých zemí.

Není to příliš silný výraz „PR akce americké armády“, když premiér mluvil o tom, že žijeme v nebezpečném světě a že je potřeba dát najevo, že držíme pohromadě?Přesně to PR akce je. Je potřeba dát něco najevo. Takže o tom to přesně je.

Američané uhradí české armádě náklady. Je to tak běžné? A nebo je to právě proto, aby kritiků bylo co nejméně?
Je to naprosto běžné. A je to vlastně i v rámci smluv NATO, jak multilaterálních, tak bilaterálních mezi jednotlivými státy. Role české armády spočívá v tom, že poskytne svoje území, svojí logistickou základnu a podobně. A strana, která to využívá, to samozřejmě hradí.

Česká armáda si nemůže příliš vyskakovat. O tom není jistě pochyb a sám premiér pochválil vládu za to, že se snaží více investovat do armádního rozpočtu a závazek vůči NATO, který neplníme. Vidíte alespoň nějaký pozitivní posun v posledním vývoji?
Nevidím, bohužel je to mnohaletá záležitost. Destrukce Armády České republiky do stavu, kdy v podstatě není schopná bránit Českou republiku, trvá přes dvacet let.

Když se to teď někdo pokouší měnit, tak mu nevěříte?
Věřím, že se to pokouší měnit. Ale jsou to jenom slova, slova, slova. Zatím nevidím žádné činy, které by nasvědčovaly, že k tomu skutečně dojde. Navyšování peněz totiž nic neřeší.

Jak daleko je od navyšování peněz k realitě?
Deset let.

A teď je otázkou, jestli tedy neudělali chybu i předchůdci současného ministra. To uznáváte?
To je základní otázka. Táhne se to od samého začátku. Je tam jeden zajímavý moment, kdy Spojené státy tlačily na svoje evropské spojence, aby snižovali počty vojsk, aby omezovali počty techniky. Sám jsem u toho byl, protože jsem zastával poměrně vysokou funkci nejen v rámci České republiky, ale i v rámci NATO. Jako ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování jsem jezdil do jedné z nejmocnějších skupin NATO, Rady národních ředitelů vyzbrojování. A spolupracoval jsem s ministrem obrany. Byl jsem tak u jednání, kdy nejvyšší orgány NATO tlačily na Českou republiku, aby urychlila snižování počtu vojsk a podobně. Není to tedy jen vina naší politické reprezentace jako takové. Spíše jde o to, že Aliance velmi ochotně kývala, protože se na tom dobře vydělávaly politické body.

NATO nám to taktně vytýká alespoň v té veřejné sféře. Jak důležitým a silným spojencem pro NATO jako Česká republika jsme?
Jako spojenec nemáme v rámci NATO téměř žádný význam, protože téměř nemáme rozumně použitelnou armádu. Problém je, že se bavíme o článku pět Washingtonské smlouvy, že je tady kolektivní obrana. To je zásadní věc. Jenže už se nebavíme o článku tři, kde je deklarováno, že by si jednotlivé země měly vytvářet armády, které jsou schopné zajišťovat obranu vlastního území.

To si myslíte, že neumíme?
My to neumíme, ale neumí to spousta zemí v rámci NATO, nejsme v tom jediní. V rámci NATO je toho schopna americká armáda, turecká armáda a tři čtyři další armády.

(redakčně kráceno)