Kepler

Johannes Kepler, astronom a matematik, působil mimo jiné i v Praze ve službách císaře Rudolfa II. a také ve službách Albrechta z Valdštejna. Spolupracoval s Tychonem Brahem, byl v kontaktu s největšími astronomy té doby. V Praze vypracoval ty z nejdůležitějších ze svých prací, z nichž mnohé zůstaly v platnosti dodnes. 

O Johannesovi Keplerovi spolu v pořadu Historie.cs ze 17. ledna hovořili klasická filoložka Alena Hadravová z Kabinetu dějin vědy ÚSD AV, astrofyzik Petr Hadrava z Astronomického ústavu Akademie věd a historik Zdeněk Hojda z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Moderovala historička Marie Šedivá Koldinská.

Čím je Kepler pro vás?
Hadravová: Johannes Kepler je pro mě, jednou větou řečeno, především přírodovědec, matematik, astronom. A skutečně velký myslitel své doby. Ale zajímá mě i z jiných důvodů, protože to je člověk, který své teorie uměl psát velice vytříbeným jazykem. Byl výborně humanisticky vzdělán. Znal klasickou antickou literaturu. Uměl ji skvěle argumentačně používat.

Hadrava: Pro mě je především astronomem, z jehož poznatků vychází celá moderní fyzika. Keplerova rovnice, Keplerovy zákony, disky. To všechno jsou pojmy, které jsou dodnes v základu současné astrofyziky.

Hojda: Jan Kepler je jednou z nejzajímavějších postav rudolfínské Prahy, především z okruhu vědců a umělců, kteří se pohybovali okolo stárnoucího Rudolfa II.

Co vlastně víme o Keplerově životě? O jeho původu, odkud pocházel?
Hadravová: Jan Kepler pocházel z Německa. Narodil se v městečku Weil der Stadt. Jeho otec byl voják, který v rodině příliš nepobýval, takže ho vychovávala matka. Její vliv byl značný, což můžeme vidět i z jeho pozdější práce Sen neboli měsíční astronomie, kde jedna z ústředních postav nese autobiografické prvky Keplerovy matky.
Především však Keplera ovlivnil jeho vysokoškolský profesor Michael Maestlin na univerzitě v Tübingen. Na té Kepler v roce 1593 předložil k obhajobě svou disertaci zvanou Tübingenské teze, ale ta k obhajobě připuštěna nebyla. S výjimkou Maestlina, který zastával heliocentrické Koperníkovo učení, bylo celé vedení fakulty geocentrické a tu disputaci prostě nepovolilo.

Zmínila jste Keplerovu matku. S ní je spojena temná záležitost, čarodějnický proces. Co o tom víme?
Hadravová: Keplerova matka byla žena znalá lékařských praktik, sbírala bylinky, věnovala se bylinkářství. A skutečně se stalo, že byla z čarodějnictví obžalována a byla ve vězení. Johannes Kepler se ujal její obhajoby a podařilo se mu matku z vězení dostat, bylo to v roce 1621. Jenže ona asi za tři měsíce poté stejně umírá.
Spojena je s tím ještě další okolnost. Keplerův Sen (jedna z prací, které Kepler napsal) se zabývá věcmi, které by jeho matce mohly velmi přitížit, takže tu práci tajil a vyšla až posmrtně.

Kteří další učenci ho mohli ovlivnit, inspirovat, podílet se na jeho vědeckém zrání?
Hadrava: V Keplerově době byl další takovou výraznou postavou kopernikanismu Giordano Bruno, se kterým se Kepler osobně nesetkal, i když Giordano Bruno o něco dříve také prošel Prahou. Kepler se o jeho díle vícekrát zmiňuje, ačkoliv se s jeho názory plně neztotožňoval. Velice důležitý pro Keplerovu práci byl Tycho Brahe. Na jeho přímluvu byl Kepler přijat císařem Rudolfem a po Tychonově smrti pokračoval v díle, které společně císaři slíbili. Kepler se také korespondenčně stýkal s Galileem Galilei a řadou dalších astronomů té doby.

Padla zmínka o dvoru Rudolfa II. Kdybychom ho měli charakterizovat, do jakého prostředí vlastně Kepler přicházel?
Hojda: Kepler přišel do prostředí v tomto ohledu mimořádně podnětného. Rudolf II. byl totiž člověk, který dokázal ke svému dvoru přitáhnout zajímavé osobnosti a nemálo do nich investovat. Na prvním místě pro něj byly otázky související s jeho Kunstkomorou, s obrazárnou. Čili osobnosti umělecké byly preferovány o něco více než osobnosti rázu vědeckého. Na druhé straně on sám to takto určitě nerozděloval. On se jednoznačně orientoval na přilákání takových osobností, které mohly jeho zálibám konvenovat. To znamená, že svět umělecký a svět vědecký rozhodně nebyly u rudolfínského dvora nijak striktně odděleny.

Padly tady pojmy „geocentrismus“, „heliocentrismus“. Heliocentrismus, propagovaný Mikulášem Koperníkem, byl v této době už obecně přijímaným konceptem ve vědeckých kruzích? Nebo stále ne?
Hadrava: Zdaleka ne. Dokonce se v této době spíše dostával na index. Ne všichni jej přijímali. Například Tycho Brahe jej nepřijal a vytvořil místo něj svůj kompromisní geo-heliocentrický systém. Byl přesvědčen, že Země musí být nehybná, a proto také Keplera pozval do Prahy. Předpokládal totiž, že Kepler dokáže na základě Tychonových měření prokázat správnost Tychonovy hypotézy. Také se tehdy jednalo o spor s Raymarem Ursem, který byl Tychonovým předchůdcem na císařském dvoře v Praze. Kepler se ale přiklonil k původnímu kopernikanismu, který pak rozvinul především ve svém spise Astronomia nova. V něm ještě důkladněji propracoval zákony pohybu, vždycky však uvažoval v intencích heliocentrického systému.

Jak prakticky vypadala jeho spolupráce s Tychonem Brahe?
Hadravová: Ta spolupráce byla především velmi krátká, netrvala ani rok. Tycho Brahe se do Prahy dostal na pozvání Tadeáše Hájka z Hájku, všestranné vědecké osobnosti rudolfínské Prahy. Tycho se usadil nejprve v Benátkách nad Jizerou a poté v Praze. A chtěl, aby císař do Prahy pozval tehdy nejlepšího astronoma teoretika té doby, Johanna Keplera. Stručně můžeme říct, že Tycho Brahe byl pozorovatel. A Kepler se na základě jeho pozorování a výsledků pouštěl do teoretické práce. Ovšem ta byla přerušena předčasnou Tychonovou smrtí v říjnu roku 1601.

Hojda: Tady musíme zdůraznit podstatný rozdíl, který spočívá ve společenském postavení mezi Tychonem a Keplerem. Tycho byl mnohem starší a vyzrálá osobnost. Do Prahy přichází na vrcholu (možná už trochu za vrcholem) svých vědeckých sil jako evropsky uznávaná, slavná postava. Zatímco Kepler byl přece jenom ještě téměř neznámý. A především, Tycho Brahe byl šlechtic. On zapadl do pražské společnosti nejen vědců a umělců, ale zapadl společnosti šlechtické, ve které se pohyboval s naprostou jistotou.

S tím souvisí i další věc. Hlavně v oblasti historické beletrie bývá často zpracováván vztah Brahe - Kepler. Někdy je líčen jako vřelé, oboustranné přátelství, někdy jako velmi konfliktní. Víme něco o tom, jak to bylo ve skutečnosti?
Hadravová: V podstatě to i víme. Jejich vztah měl možná oba aspekty, i když z četby Keplerových i Tychonových spisů se mi zdá, že to zase tak vyhrocené být nemohlo. Oba byli skutečně velké osobnosti a k takovým věcem, jaké se leckdy popisují v beletriích, se prostě nesnižovali. Beletrie takovéto věci dramatizuje, aby přilákala čtenáře. A leckdy to spíš vypovídá o duchu doby, v níž beletrie vzniká, než o době Keplerově.
A nejen beletrie. I různí spisovatelé literatury faktu se snaží učinit z Tychonovy smrti velkou záhadu a skandál. Objevila se dokonce i teorie, že právě Kepler byl jedním z podezřelých z Tychonova nepřirozeného úmrtí. To je samozřejmě naprosto fantasmagorické, stejně jako všechny ostatní teorie o Tychonově údajném otrávení.

Hadrava: Nedávné výzkumy Tychonových ostatků vyvrátily tvrzení, že byl otráven. A na to, že ve svých alchymistických pokusech se rtutí pracoval velmi často, je ta kontaminace rtutí, kterou měl být otráven, vlastně překvapivě nízká.

Důležitým tématem je také vazba mezi astronomií a astrologií. Lze to v rudolfínském prostředí vnímat jako dvě oddělené věci? Nebo jsou to záležitosti, které splývaly? Kepler samozřejmě vyráběl horoskopy.
Hojda: Můj názor je, že se to rozhodně oddělovat nedalo. Astronomové se běžně zabývali astrologií. Nebyly to záležitosti, kterými by nějak pohrdali. A samozřejmě si tím vydělávali. Myslím, že to považovali za poměrně důstojnou část své práce.

Ten rozdíl si asi uvědomoval i Kepler, protože se často a v různých obměnách cituje jeho výrok, že astrologie je pošetilou dcerou velké matky astronomie, nicméně tato úctyhodná matka by zemřela hlady, kdyby jí její prostopášná dcerka neživila. Je ten výrok autentický? Nebo jak to vlastně bylo?
Hadravová: V předmluvě k Rudolfínským tabulkám, které Kepler vydal v roce 1627 v Ulmu, je latinská parafráze tohoto výroku. Interpretovat lze tak, že astrologie je tím, kdo živí astronomii. A že astronomie si nemůže dovolit zavrhnout nebo odvrhnout svou živitelku, na které je ekonomicky závislá. Kepler si tedy moc dobře uvědomoval, že se vždycky najde dost lidí, kteří mu zaplatí za jeho předpovědi, a méně lidí, kteří dají peníze na seriózní vědu.

Hojda: Koneckonců, bylo to něco podobného, jako když pražští univerzitní mistři vydávali různé kalendáře a podobně. Taky se za to nestyděli, ale zároveň věděli, že je to prostě pro ten chleba.

Zůstaňme u Keplerova pražského pobytu z hlediska jeho vědecké, badatelské činnosti. Jaká pozorování zde prováděl? Čím se konkrétně zabýval? Jaké to pak mělo publikační výstupy?
Hadrava:
Kepler během svého prvního a nejdelšího pobytu (za necelých dvanáct let svého pobytu) v Praze publikoval asi třicet prací. Vznikly zde nejdůležitější Keplerovy práce, které zasahují do několika oborů. Především je to Astronomia nova, ve které popsal první dva ze svých tří zákonů pohybu planet. To je to nejznámější Keplerovo dílo v oboru nebeské mechaniky.
Tomu ovšem předcházela práce o optice, ve které formuloval základní zákony šíření paprsků světla. Ty později aplikoval k intuitivnímu vyjádření paradoxu temného nebe. Byl to také důvod, proč nesouhlasil s Giordanem Brunem a jeho představou nekonečného vesmíru. Kepler totiž ze svých optických prací vyvodil, že kdyby byl vesmír nekonečný, musel by být vyplněn zářením hvězd a my bychom neviděli temné nebe. Tento paradox vyřešila až obecná teorie relativity a vývoje vesmíru.
Další důležitá Keplerova práce následovala poté, co se dozvěděl o Galileo Galilei, o teleskopických pozorováních, na která okamžitě reagoval. Rozvinul dál svoji optiku spisem o lomu světla a o šíření světla v optických přístrojích a navrhl nový princip dalekohledu, Keplerův dalekohled, který se potom ujal jako základní astronomický dalekohled.
Kromě toho tady Kepler napsal díla o astrologii. To je možná důležité k tomu rozporu, že někteří astronomové astrologii přijímali, jiní ji odmítali. Kepler totiž přichází s kompromisním stanoviskem, podle kterého je nesprávná taková ta klasická, mystická astrologie, ale připouští, že mohou existovat kosmické vlivy, které stojí za to zkoumat. Vlastně tím anticipoval i dnešní výzkum kosmických vlivů. Další významný spis je třeba o sněhové vločce, ve kterém položil základy krystalografie.
V podstatě, jak krystalografie, nebeská mechanika, tak i ta optika by mu každá zvlášť zajistila významné místo v dějinách vědy.

Některé Keplerovy práce vyšly v novodobých edicích, takže jsou dostupné i dnes, hlavně tedy i díky vaší editorské péči. Paní doktorko, o čem je Sen neboli měsíční astronomie? To je takový poetický název.
Hadravová: Zmínila bych ještě, že v péči Bavorské akademie věd v minulých desítkách let vyšla v 25 svazcích většina Keplerových děl. V češtině jsou k dispozici práce Dioptrika a Sen.
Sen neboli měsíční astronomie je velmi zvláštní práce. Úvod je snové pojednání o cestě na Měsíc, jde o jakýsi předstupeň sci-fi, navazuje ovšem i na staré antické tradice, třeba na Scipionův sen od Marca Tullia Cicerona nebo na Lúkianovy Pravdivé výmysly. Toto pojednání Kepler v pozdějších letech doplnil o sérii asi 220 poznámek. V těch je zachycena celá jeho teorie Měsíce, i to, jak by se pozemšťanům jevil vesmír a naše Země, kdyby se na ni dívali z Měsíce. Celé je to vystaveno na podporu heliocentrického systému, je to vysvětlení koperníkovské astronomie.
Zároveň se Kepler snaží popsat cestu na Měsíc tak, jak by se asi mohla odehrávat. Byl schopen předjímat věci, které astronauti pak skutečně zažili. Uvažuje o tom, jaká síla musí na člověka působit, když startuje, jak píše Kepler, z kanónu. Popisuje stav beztíže, setrvačnost a gravitaci, jaká na cestovatele vesmírem působí, když se přiblíží cílovému nebeskému tělesu. To všechno jsou pojmy, které výtečně anticipoval. Anticipoval i problémy kosmické medicíny, se kterými se potom lidstvo setkalo, jenom pro to neměl správně definované pojmy. Ještě něco chybělo, aby se to dotáhlo do takové podoby, jak to můžeme říct dneska.

Takže třeba stav beztíže vyjadřuje nějakým opisem?
Hadravová: Hledá slova, hledá výrazy. Když mu nepomůže latina, vypomáhá si řeckými pojmy, protože i řečtinu samozřejmě výborně znal. Používá slov, která jsou obecnější, ale ukazují, jak se to těleso musí cítit, když je v tomto stavu. To je, když se člověk těmi texty zabývá, na tom velmi hezké, protože to ukazuje nejen výsledky práce, ale i hledání cest k nim.

V souvislosti s Keplerem se někdy traduje, že jeho dílo je spíše otázka znalosti děl jiných učenců, otázka výpočtů, méně otázka vlastního pozorování. Někdy se to odůvodňuje tím, že Kepler byl hlavně v pokročilejším věku silně krátkozraký. Je to pravda?
Hadrava: Kepler se sám zmiňoval, že nemá dost dobrý zrak. Například aby ve svém spisu O nově z roku 1604 (ve skutečnosti šlo o supernovu) dodal věrohodnost tomu, že byla v Praze objevena českým pozorovatelem Janem Brunovským, neopomněl zdůraznit, že tento člověk byl meteoroskopus, čili pozorovatel oblohy, a že měl průpravu námořníka ve Středomoří. Tím měla být jeho znalost oblohy a hlavně bystrost zraku věrohodnější než samotného Keplera.
Když psal Kepler Novou astronomii a potřeboval další pozorování Marsu, aby našel parametry jeho dráhy, doplňoval Tychonova pozorování ještě o svá nová pozorování, ale také využíval pozorování dalších lidí. Sám například navrhl konstrukci jednoho přístroje na pozorování průměru Slunce a Měsíce.
Bezpochyby důležitější byla Keplerova teoretická práce. I když i v té se odkazoval na nejrůznější autority a projevoval svoji sečtělost, rozhodně nelze říct, že by pouze shrnoval. Naopak, Kepler udělal velký průlom do tehdejších představ. On byl sice velmi uznávaným vědcem už od svého mládí, což mu zajišťovala i pozice císařského matematik u císařského dvora – stal se jím asi ve třiceti letech. Ale ty zásadní výsledky, především jeho zákony pohybu planet, byly zhodnoceny až o dost později. Hlavně v newtonovské mechanice, kdy Newton našel hlubší zákonitosti, které to způsobují.

Keplerův obraz by nebyl úplný, kdybychom se nezastavili u jeho kontaktů s Albrechtem z Valdštejna. Kdy poprvé přišli do styku? Respektive kdy Valdštejn kontaktoval Keplera?
Hojda: Myslím, že ho kontaktoval v souvislosti s prvním horoskopem. To bylo v roce 1608, na podzim. V té době bylo Albrechtovi z Valdštejna 25 let a byl to ještě nepříliš známý šlechtic, který měl celou kariéru před sebou. Takže Keplerovi o něm mohlo být těžko známo něco bližšího. Mohl se opřít maximálně o svá bezprostřední psychologická pozorování při sestavování prvního horoskopu. A Kepler měl zřejmě dosti pronikavý psychologický talent, protože odhadl Valdštejna jako člověka velmi nestálého, impulzivního, ale zároveň cílevědomého. A právě tyto velké rozpory Valdštejnovy povahy se pak v tom horoskopu mohly odrazit.

Dovolím si citaci z toho horoskopu, protože je to skutečně text z roku 1608, kdy Kepler nemohl tušit nic o budoucí Valdštejnově kariéře:
„Na základě toho mohu o dotyčném pánovi napsat pravdu, totiž, že má bdělou, čilou, vnímavou a neklidnou mysl. Pídí se po všem novém. Nehodí se pro obyčejný život a konání, nýbrž dychtí po nových, nevyzkoušených, či jinak zvláštních způsobech, leč ve svých myšlenkách uchovává mnohem více, než kolik projeví navenek. Neboť Saturnus na východě je původcem hlubokých, melancholických, ale vždy bdělých myšlenek. Přináší sklony k alchymii, magii, kouzelnictví, spolčování se s duchy, pohrdání a porušování lidských přikázání a mravů, i všech náboženství. Na všechno se zlobí a vše podezírá, ať už se jedná o dílo Boží, nebo lidské, jako kdyby vše bylo samý podvod, a za vším vězelo víc něčeho jiného, než se navenek přiznává. A protože Měsíc stojí ve zničení, bude mu tato povaha výrazně škodit. Ti, kdo s ním budou rozmlouvat, jím budou opovrhovat a považovat ho za zvláštního netvora, který se bojí světla. A zvláštní také bude. Nemilosrdný, bez bratrské nebo manželské lásky, nebude si vážit nikoho než sebe sama. Bude se oddávat prostopášnostem. Krutý k poddaným, vztahovačný, lakomý, podvodný, v chování nerovný. Většinou zamlklý, často vznětlivý. Bojovný a neklesající na duchu, protože Slunce a Mars jsou ve stejném znamení.“

To jsou poměrně příkrá slova. S jakými pocity je asi Valdštejn mohl číst?
Hojda: Myslím, že Valdštejn ten horoskop přijal bez nějakého rozladění a pravděpodobně ho utvrdil v některých rysech jeho povahy, které možná sám tak přesně jako Kepler nereflektoval. Ostatně víme, že se po letech obrátil na Keplera znovu.
Člověk se u Valdštejna nikdy neubrání určité psychologizaci. I když nebudeme považovat kreslení psychologických portrétů historických osobností za zrovna spolehlivou metodu historické práce, u Valdštejna to snad opravdu jinak nejde. A myslím, že v Keplerově horoskopu jsou některé jeho rysy odhadnuty skutečně geniálně. Pojmy jako nestálost nebo popis temné stránky Valdštejnovy povahy - zamlklosti, tajnůstkářství, nevypočitatelnosti v jednání. To je naprosto přesné a celé Valdštejnovo konání to mnohokrát potvrdilo. Gualdo Priorato Galeazzo, jeden z prvních Valdštejnových životopisců, o Valdštejnovi říká: „Nestálost byla snad jeho jedinou stálou vlastností.“ To je naprosto geniální věta.
Otázkou však je, proč měl Valdštejn při své nestálé povaze potřebu toho horoskopu. Myslím, že to je snaha (možná bezděčná, podvědomá) vyvážit svou nestálou povahu něčím, co dodá životu řád, nějakou pevnější linii, podle které by mohl svůj další život řídit.

Je známo, že si Valdštejn do horoskopu dopisoval rukou, nakolik se to plní. Když je tam předpověď sňatku s vdovou, lapidárně si poznamenal: „Dnes jsem se oženil s jednou vdovou.“ Nakolik se plní ty předpovědi?
Hojda: S tím sňatkem trochu ten horoskop předešel. Do dat se obecně většinou přesněji netrefil. Ale vynikající je popis té povahy, Valdštejnova temperamentu, jak by se řeklo.

K roku 1634, kdy byl Valdštejn zavražděn, se píše, že vznikne v rámci postavení planet podivuhodný kříž a že „tatáž doba by chtěla spojit hrozící strašlivé zmatky v zemi se zrozencovým štěstím“. To se úplně nepovedlo, ale ten náběh tam byl, protože 25. února 1634 byl Valdštejn zavražděn.
Hadravová: Kepler byl skutečně výborným psychologem. A dobrý psycholog je také dobrý astrolog. A kdo věří v platnost horoskopu, vždy si tam sám najde třeba polovinu věcí, které nějak odpovídají, a polovinu, které ne, ale ty odpustí. Zároveň si myslím, že pokud člověk věří v takovou věc jako horoskop, může ho to motivovat nebo naopak demotivovat v dalším jednání. Tohoto si myslím byl Kepler vědom a nezneužíval to. Třeba v závěru života, kdy byl ve službách Albrechta z Valdštejna, po něm Valdštejn žádal, aby mu vypracovával předpovědi i na jeho protivníky, a Kepler to dělat nechtěl.

Hadrava: Kepler se na více místech ve svém díle výslovně vyjadřuje, že zvládá mistrovství, jak hrát divadélko, působit tajemně, vytvářet tajemství. Ve svém Snu zmiňuje světelná show, která (za použití principu kamery obskury, dírkové komory) pořádal pro své hosty, aby v nich vzbudil nějaký úžas. V úvodu ke Snu si také porůznu pohrává se slovy o různých nadpřirozených okolnostech, ale v poznámkách odkrývá karty a s nadhledem popisuje, co tím myslel, jaké v tom byly jinotaje a tak dále. Čili uměl i v horoskopech na své zákazníky působit, vytvářet dojem něčeho tajemného, dobře pracovat s jazykem. Zároveň volil taková tvrzení, která se nemohla nesplnit. Když předpověděl, že v dětství dotyčný prošel nemocí, tak to mohl napsat v podstatě komukoli, a každý se v tom mohl vidět.
To, že si byl vědom i zpětného působení předpovědi, například ukazuje ve svém spisu O nové hvězdě z roku 1604. V úvodu prochází příklady různých jiných historických nov. Popisuje také případ z roku 1283, kdy byla v Čechách pozorována nová hvězda na rohu Měsíce. Bylo to v době konce braniborské okupace. Kepler píše, že Čechové v této nové hvězdě viděli zvěstování konce braniborské okupace. A proto se tím více snažili shromáždit výkupné, kterým vlastně osvobodili mladého krále ze zajetí. A tím dosáhli naplnění té věštby. Byl si tedy vědom i toho, že když někomu vypracuje předpověď, ovlivní ho tím.
Valdštejn byl velmi náchylný věřit astrologickým předpovědím, astrologů měl víc. A když se podíváme do Valdštejnského paláce, v Rytířském sále se nechal Valdštejn vyobrazit se svojí hvězdou nad hlavou. Tam jasně deklaroval, že jeho osud je řízen hvězdami. A také je tam celá astrologická chodba, která ukazuje, jak hluboce v astrologii věřil.

Hojda: Tato tématika je v soudobé ikonografii dost výjimečná, zdaleka nebyla běžná. V pozdějších, třeba barokních freskách se setkáváme s alegoriemi planet a tak dále, ale tam už to má spíše dekorativní charakter určitého výčtu. V programu Valdštejnského paláce je to však skutečně pojato velmi odborně.

Hadravová: Na druhou stranu ve Valdštejnském paláci nenajdeme jenom astrologii, ale také astronomii. Stavitelem paláce byl Giovanni Pieroni, Ital z Florencie, a malíř Baccio di Bianco, čili italští umělci, vyslanci medicejského dvora. Oba se znali s Galileem Galilei. Oni sem vlastně také přinášeli tu italskou kulturu, které byl Valdštejn příznivcem. Takže kromě astrologických prvků tam najdeme i zobrazení tří, prvních teleskopických, objevů Galilea Galileiho.

Se službou Albrechtovi z Valdštejna je závěrečná část Keplerova života. Kdy a za jakých okolností Kepler zemřel?
Hadravová: Kepler byl ve Valdštejnových službách tři roky, poslední tři roky svého života, od roku 1628 do roku 1630. Pobýval ve slezské Zaháni. Odtud se jednou dostal i zpátky do Čech, do sídelního Valdštejnova města, Jičína, byl to jeho třetí krátký pobyt. Na podzim roku 1630 se Kepler vypravil přes Lipsko a Norimberk do Řezna na sněm. Krátce po té cestě v Řezně onemocněl a zemřel. V Řezně byl také pochován. Jeho hrob je neznámý, protože během třicetileté války ho Švédové zničili.

Tento rok byl vyhlášen Mezinárodním rokem světla. Nakolik to souvisí s Keplerem?
Hadrava: K vyhlášení Roku světla 2015 došlo na připomenutí výročí 1000 let od knihy Kitab al-Manazir, kterou napsal arabský učenec al-Haytham. Al-Haytham tam popsal základní pravidla šíření světla. Zmínil se také o zobrazování pomocí nerovinných zrcadel. V podstatě nadhodil možnost existence dalekohledu. Na al-Haythamovo dílo navázali evropští učenci. Mezi nimi hlavně Vitello, autor spisu O perspektivě, který vyšel v Keplerově době tiskem. Kepler ho znal a svoji optiku pojmenoval rovnou jako rozvinutí Vitellovy teorie světla. A rozvinul ji tak důkladně, že se tím zařadil do tradice optických studií. Kepler pak dál ve svých Rozpravách s hvězdným poslem odpovídal na Galileiho spis Hvězdný posel o dalekohledových pozorováních. Astronomická pozorování bezpochyby do tradice využití světla i pro pozemský život patří.

Všichni se tak či onak zabýváte buď přímo Keplerem, nebo Keplerovou dobou. Kdybyste měli možnost se s Keplerem osobně setkat a položit mu jednu otázku, na co byste se ho zeptali?
Hojda: Mluvili jsme o jeho horoskopech pro Valdštejna. Mě Valdštejn samozřejmě velmi zajímá, takže bych se Keplera asi zeptal, zda si později, kdy už o svém klientovi mnohem víc, někdy neříkal, že měl ten první horoskop z roku 1608 napsat úplně jinak.

Hadrava: Vzhledem k tomu, že Kepler ve svých dílech velice podrobně vysvětluje i to, jak ke svým závěrům došel, otázek mnoho nezbývá. Ale například v jeho Snu je jedna záležitost, kdy porovnává teplotu na Měsíci s teplotou v polárních oblastech. A porovnává je kvantitativně, ačkoliv v jeho době ještě žádné kvantitativní vyjádření neexistovalo. Bohužel nevysvětluje podrobněji, co tím měl na mysli. Bylo by zajímavé vědět, jestli ta úvaha byla trochu hlubší, anebo jestli střelil od boku.

Hadravová: Žádnou otázku bych mu asi nepoložila, protože mám pocit, že je v určité nevýhodě. Od jeho života uplynulo 400 let. My z jeho doby sice ne úplně všechno chápeme, ale přece jenom mám pocit, že by bylo lépe mu sdělit, jak se jeho fyzika v těch 400 letech uplatnila. Že jeho zákony jsou dnes základem fyziky a všech přírodních věd. Že jsou jeho spisy skutečně vydané, jsou k dispozici. (Keplerovy spisy jsou tak bohaté, že v nich můžeme sami nalézat mnoho otázek a odpovědí na ně.) A hlavně bych mu asi ukázala fotografii, kterou vyfotili první astronauti, když v roce 1969 přistáli na Měsíci a vyfotili naši Zemi, jak se na objevila obzoru jako přesná ilustrace Keplerových slov.

(redakčně kráceno)