„Česká republika se stává vrakovištěm Evropy,“ říká Martin Jahn

Hostem Petry Krmelové v rubrice Dobrého rána Profil z 11. prosince byl Martin Jahn, nový prezident Sdružení automobilového průmyslu. Jaké jsou hlavní problémy automobilového průmyslu? Jak vyřešit problém starých vozů, které zaplavují Českou republiku? Jak vyřešit nedostatek kvalifikovaných pracovních sil nebo zlepšit české technické školství? To byly hlavní otázky, na které jeden z nejschopnějších českých manažerů v Dobrém ránu odpovídal.

Co na vašem novém postu uděláte mezi prvními kroky?
Sdružení automobilového průmyslu je jedním z největších a také nejlépe organizovaných profesních sdružení v České republice, takže není potřeba nic závratného měnit. Potřeba je pokračovat v tom, co Sdružení automobilového průmyslu do současnosti dělalo. Jde zejména o lobbing v České republice v oblastech dostatku pracovní síly a dovozu ojetin a v Bruselu v otázkách redukce CO2. To jsou poměrně známá témata.
Jde mi o to, aby se Sdružení automobilového průmyslu i nadále profilovalo jako dobré sdružení, protože automobilový průmysl českou ekonomiku živí a nějaký čas ještě živit bude. A nám jde o to, abychom měli dobré podmínky pro další růst v České republice.

To, co jste teď vyjmenoval, jsou podle vás ty největší problémy?
Určitě. Dostatek kvalifikované pracovní síly, úroveň technického vzdělávání, dovoz ojetin a legislativa, která se toho týká, CO2 a ještě přijetí eura. Silné posilování koruny totiž automobilový průmysl jako velkého vývozce trápí.

Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Je to problém už tak vážný, že se musí pracovní síla dovážet i z velmi vzdálených zemí?
Pracovní síla se do automobilek v České republice doposud dovážela hlavně ze Slovenska a Polska. Vzhledem k tomu, že na Slovensku i v Polsku jsou již také dobré pracovní příležitosti a nezaměstnanost klesá, stává se mnohem častěji, že se dovážejí zaměstnanci z Rumunska, Bulharska, ale v poslední době například i z Vietnamu.
Český pracovní trh se bohužel blíží přirozené míře nezaměstnanosti, která se v poslední době dostala pod 6 procent. Takže je evidentní, že bez pracovníků ze zahraničí se neobejdeme.

Říkal jste, že i v tomto směru budete lobbovat. Kde začnete?
V této oblasti máme celkem dobrou spolupráci s vládou, protože sám ministr Říman začal s přípravou systému zelených karet, který by měl usnadnit dovoz pracovníků ze zahraničí. Tento projekt přešel postupně pod ministerstvo práce a sociálních věcí a my netrpělivě čekáme, kdy se rozjede. To, co je zatím na papíře, v nás vzbuzuje poměrně pozitivní pocity, protože je to méně byrokratické a doufáme, že nám tom umožní dovézt více pracovníků ze zahraničí. Uvidíme, jestli se tyto plány podaří realizovat.

Nikdy jste se netajil tím, že české školství podle vás není nastaveno úplně ideálně?
Chceme, aby bylo v České republice posíleno technické školství, protože Česká republika je víc něž ostatní evropské země ekonomicky závislá na průmyslu. Je to i naše konkurenční výhoda - byli jsme vždy průmyslová země. Máme šanci stáhnout k nám výrobu s vyšší přidanou hodnotou, což může Českou republiku nadále táhnout. A proto potřebujeme technické školství.
Byli bychom rádi, aby se rozvíjel systém středního odborného školství, kde by se měly více zapojit firmy. K tomu, aby mohly firmy snadněji vstupovat do učňovských zařízení, je však zapotřebí určité legislativní změny.
Na úrovni vysokého školství je požadavků více. Chtěli bychom, aby vysoké školy byly řízeny více manažerským než akademickým stylem, aby byly více otevřené privátnímu sektoru, aby se učily i odborné předměty v cizích jazycích, aby byl větší důraz na schopnost prezentace a týmové práce. Také bychom chtěli, aby studenti především technických vysokých škol měli povinné praxe ve firmách, kdy by museli strávit jeden semestr v realitě. V neposlední řadě bych zmínil školné v rozumné formě – třeba určitý systém odloženého školného je velmi sociální. Navíc školné by pomohlo jak zlepšit kvalitu výuky, tak dostat více studentů na vysoké školy.

Další problém, který jste nastínil jsou ojetiny, které u nás stále válcují prodej nových aut. I když můžete namítnout, že zrovna Škoda Auto láme různé rekordy: na vašem největším exportním trhu, kterým je Polsko, stoupl prodej vašich aut o 16 procent, a jste tak druhým prodejcem po Toyotě. Nemáte strach z toho, že se příští rok kvůli zdražování Češi ještě více přikloní k ojetinám?
Věřím, že na konci roku budeme v Polsku opět číslem jedna. Ale zpět k problému ojetin:
Tento problém má více rozměrů. Na jedné straně se snažíme globálně bojovat s emisemi CO2 - připravují se velmi tvrdá pravidla pro nové vozy. Na druhou stranu se Česká republika stává vrakovištěm Evropy, kdy třetina aut je starší deseti let.
Vnímáme to velmi vážně, a proto už poměrně dlouho voláme po tom, aby byl dovoz ojetin v nějaké míře regulován, protože počet vozů starších deseti let skutečně stoupá. Přitom jde o vozy, které mají vyšší emise nejen CO2, ale také prašných částic, a jsou to vozy, které jsou oproti novým vozům mnohem méně bezpečné. Zatím se na tomto poli stalo ale velmi málo.
To, že to pro nás znamená konkurenci na trhu je zřejmé. Stále však musíme vidět oba rozměry: konkurenci na trhu, ale i bezpečnost a ekologickou nedostatečnost těchto vozů.

Přesto, bojíte se možného nárůstu prodeje ojetin kvůli zdražovaní nebo ne?
Bereme problémy jako výzvy. Vidíte, že za poslední dobu naše prodeje rostou a porostou i v příštím roce. To, že nám ojetiny ubírají část trhu je zcela reálné, a právě proto chceme proti jejich dovozu bojovat.

Prodá se někdy v České republice více nových aut než ojetin? Zvrátí se tento trend? Dokážete říct, že by to během pěti, deseti let mohlo být?
Musí to tak být. Pokud vláda myslí vážně svá prohlášení k zvýšení ekologizace automobilového provozu a ke snižování emisí CO2, musí dojít k tomu, že se bude prodávat více nových vozů než starých a zejména starších deseti let.

Působíte ve Škodě Auto, teď máte novou funkci prezidenta Sdružení automobilového průmyslu, navíc stále působíte jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Budete to všechno zvládat?
Funkce prezidenta Sdružení automobilového průmyslu a viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy se do velké míry překrývají, protože automobilový průmysl je nejsilnějším průmyslem České republiky. Cíle těchto sdružení jsou tak do jisté míry podobné: práce na nové legislativě, zlepšování technického školství, práce v daňové oblasti. Takže to, co bych dělal pro automobilový průmyslu, bych dělal i pro průmysl celkový.
Práce ve Škodě Auto je pro mne klíčová a prvotní. Na druhou stranu je zájmem Škody Auto, aby se celkové prostředí vyvíjelo pro automobilový průmysl pozitivně. A někdo to dělat musí.

Dovedete si představit, že byste skončil jako váš předchůdce Vratislav Kulhánek na druhé straně barikády, to znamená u ojetých aut?
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Sám mám představu o své kariéře trošku jinou. Ale každý má právo se svobodně rozhodnout, co bude dělat. Osobně to spíš vylučuji.

(redakčně kráceno)