„Rakousko musí působit jako most mezi Východem a Západem,“ říká Wolfgang Schüssel

Exkluzivní rozhovor pro Interview ČT24 poskytl 18. října videňskému zpravodaji ČT Janu Moláčkovi bývalý rakouský spolkový kancléř Wolfgang Schüssel. Schüssel je členem Rakouské strany lidové, které též dvanáct let předsedal (1995-2007), v nejvyšší rakouské politice působí již od roku 1989, zastával funkci ministra hospodářství, později ministra zahraničí. V letech 2000 – 2006 byl spolkovým kancléřem Rakouska. Dnes působí jako předseda parlamentního klubu Rakouské strany lidové.

Jste jeden z nejúspěšnějších politiků moderní Evropy. Vaše vláda prosadila potřebné reformy a úplně změnila rakouskou politiku. Před rokem vás ale ve volbách porazila sociální demokracie. Může vůbec dnes evropský politik prosadit reformy, aniž by ho za to voliči potrestali?
Určitě ano. Osmnáct let jsem vydržel ve vládě, sedm let jsem byl spolkovým kancléřem, v té době se nám podařilo mnohé. V těchto sedmi letech jsme získali mnoho voličských hlasů. Poslední volby jsme ale prohráli. SPÖ (rakouská sociální demokracie) také ztratila hlasy, ale o něco méně, a proto také zvítězila.
Nemyslím si, že bychom měli dávat vinu reformní politice nebo jiným faktorům. Každý by se měl podívat na sebe. Politika znamená volební boj, a to znamená bojovat. A tehdy jsme bojovali málo. Možná jsme méně dbali na některá témata - otázky cizinců, bezpečnosti. Některé věci jsme možná špatně vysvětlili.
Mohu být ale velmi vděčný, že od magického roku 1989, od pádu železné opony, během podání naší žádosti o vstup do EU, a až do roku 2007 jsem mohl pracovat ve vládě.

Sklízí teď sociální demokracie plody vaší práce?
Společně s námi, protože jsme také ve vládě. Máme místopředsedu vlády, pana Molterera, který je ministrem financí a garantem stability. Ministryně zahraničí také pokračuje ve velmi úspěšné zahraniční politice, ale i sociální demokraté mají svůj podíl. Je to v pořádku. Voliči to tak chtěli - chtěli jinou koalici. Úplně jiná koalice by asi nevyšla, a proto se snažíme, abychom z toho vyšli co nejlépe.
Nemáme se špatně. Máme skvělé hospodářství, nezaměstnanost klesá. Poslední dobou také otevíráme trh práce pro padesát různých profesí pro lidi ze střední a východní Evropy. Náš export má velké úspěchy. Překonává to všechno, o čem jsme kdysi snili - budeme mít sto patnáct miliard eur v exportu. Je mi docela dobře z toho, co jsme vybudovali, a je také docela dobré, že máme určitou kontinuitu.

V roce 2000 sklidilo velkou kritiku vaše rozhodnutí vybudovat vládu se Stranou svobodných. Vládní odpovědnost ale politický význam svobodných značně zmenšila. Pociťujete zadostiučinění?
Ne, tehdy bylo víceméně samozřejmé, že každá země musí sama učinit svoje vnitropolitická rozhodnutí. Nejvíce mi vadí zdvižený prst, jakási evropská morálka, která se někdy projevuje. Jedná se zejména o levici, která se domnívá, že pokud se nějaká pravicová strana stane vládní stranou, musí to ihned kritizovat. Někdy se docela divím, proč se nikdo nediví, že jsou v některých vládách bývalí komunisté.
Každá demokratická země upravuje svoji vnitřní politiku sama. Dělali jsme to docela dobře a z toho důvodu necítím žádné zadostiučinění, protože je to samozřejmé. Stejně jsem se zachoval u Slováků, Italů nebo v jiných zemích. Máme stabilní a silnou demokracii a nikdo si nemusí nechat do toho mluvit.

Pozice Rakouska ve střední Evropě je kontroverzní. Rakousko se tradičně považuje za most mezi Východem a Západem, ale jeho východní sousedé ho často vnímají spíše jako překážku na cestě do Evropy, rozšíření shengenského prostoru nebo volný pohyb pracovních sil. Která z těchto představ odpovídá skutečnosti?
Od roku 1989 jsem se snažil o to, abychom podpořili země střední a východní Evropy a balkánské země. Vždy jsem bojoval za to, aby se dostaly do Evropské unie co nejdříve. Země jako Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, pobaltské země, Rumunsko, Bulharsko si to zaslouží. Jsou to země, které dlouhá desetiletí musely trpět pod tíhou komunismu. Mají na to právo, když už mírovým způsobem získaly demokracii.
Během našeho prvního předsednictví EU v roce 1998 jsem byl rakouským ministrem zahraničí, tehdy poprvé jsem musel bojovat proti velkým, starým členům EU. Tenkrát jsem zahájil jednání s Českou republikou, Maďarskem, Polskem atd.
Další důvod byl, že je to vlastně také v našem zájmu. Nemáme zájem na tom, aby Rakousko zůstalo na okraji. Praha, Vídeň nebo Budapešť, to je vlastně střed Evropy. Nikdy se na okraj dostat neměl.
Nikdy jsem nepochopil, proč si někdo myslí, že bychom byli překážkou. Nikdy to tak nebylo. Co se týče trhu práce, tam je to taková zvláštnost. Máme totiž velké rozdíly ve mzdách. Nechtěli jsme tak brát nejlepší hlavy našim sousedům – zapříčinit únik mozků. Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko by byly velmi oslabeny. Měli bychom otevírat trh práce postupně, a to v současné době děláme.
Rakouská strategie spočívá v tom, že investujeme přímo v těchto zemích, aby pracovní místa zůstaly tam a aby lidé mohli zůstat doma. Rakousko je totiž jedním z velkých investorů v České republice, Rumunsku, Bulharsku, ve Slovinsku, Maďarsku.
U schengenské dohody jsme vždy podpořili vstup našich sousedů. Na druhé straně musí také plnit všechny podmínky, které s tím souvisí, ale to dělají.

Byl jste ministr zahraničí, když Rakousko před deseti lety přistoupilo k shengenským dohodám. Jsou dnešní roztržky mezi Rakouskem a přistupujícími zeměmi podobné těm, které tehdy Rakousko vedlo s Bavorskem?
Stoprocentně. Tehdejší bavorský ministr vnitra (můj přítel Günter Beckstein, dnes bavorský předseda vlády) velmi přesně a osobně kontroloval, zda Rakušané splnili všechny podmínky. A teprve, když bylo všechno splněno, souhlasil s tím, že by Rakousko vstoupilo do shengenské zóny. Podle mého názoru je to správně, on měl právo to kontrolovat. Byli jsme povinni splnit tyto podmínky, a podobně to bude u našich sousedů. Ale oni to stejně dělají. Dělají to ve vlastním zájmu, protože kdo má vnější hranici Evropské unie, má obrovské povinnosti, a ty musí dodržet.

Co jste jako ministr zahraničí dělal, abyste bavorské partnery přesvědčil?
Tlačil jsem směrem dovnitř na to, aby tehdejší rakouský ministr vnitra Karl Schlögl splnil v našem vlastním zájmu skutečně všechny podmínky. Nechtěli jsme propustnou vnější hranici EU. Poté jsme pozvali Bavory, aby se podívali k nám. A působilo to.

Rakousko-české vztahy jsou horší než ty, které panují mezi Rakouskem a ostatními novými členy EU. Proč?
Musím vám odporovat. Vůbec nemáme špatné vztahy, naopak. Rakousko a Česká republika ještě nikdy neměly od demokratického zvratu tak dobré vzájemné vztahy jako v současné době.
Mám docela dobrý přehled, zažil jsem ještě staré Československo, kdy jste společně získali demokracii, pak jsem zažil rozpad na Českou republiku a Slovensko, ale se všemi předsedy vlád jsme měli vždy velmi dobré vztahy. A to je také samozřejmé.
Někdy vznikají diskuse nebo nějaké napětí, protože jsme si velmi podobní, jsme totiž bratři a naše mentalita je velmi podobná. Hovoříme podobným, sousedským jazykem. Sice je to čeština a němčina, ale mluvíme velmi podobným způsobem a mluvíme evropsky.
Jsme dvě země, které v dějinách neměly vždy to nejlepší zacházení, proto jsme velmi opatrní, ale ne negativisticky. Jsme opatrní vůči některým evropským vývojům, jsme opatrní, když se nám zdá, že nám někdo chce určit, co máme dělat. Obě země mají velkého souseda - Německo. Vy máte ještě Poláky na severu. Z toho důvodu chceme určitou samostatnost, určitou důstojnost, kterou každá země samozřejmě chce.
Nemáme žádný zájem na tom, aby si Vídeň připadala důležitější než Praha. Máme stejnou sílu a důležitost a společně můžeme mnohé dokázat. Samozřejmě máme někdy různé zájmy nebo také různé politické cíle jako například v energetické politice. Víme o tom, respektujeme to. Na druhé straně můžeme říci, že jsme skeptičtí vůči jaderné energetice, ale chápeme, že Češi šli jinou cestou. Proto máme melkský protokol, kde jsme se shodli na nejvyšších bezpečnostních standardech a vzájemné informovanosti. Domnívám se, že je to velmi dobré.

Dosáhlo Rakousko dohodou z Melku maxima, nebo ještě zdejší politici věří v odstavení elektrárny?
Z právního hlediska je dohoda z Melku velmi dobrá - máme velmi dobrou bilaterální mezinárodní smlouvu. Tak jsme vlastně politický problém zvedli na právní a jasnou úroveň. Rakousko je obecně vůči jaderné energii skeptické, a to musíte pochopit. To, že se Češi i nadále rozhodli produkovat Temelín a jiné elektrárny, je jejich právem. Každý má právo zvolit si svoji energetickou politiku, stejně jak jsme to udělali my. Musí však být v oboustranném zájmu, abychom měli co nejvyšší bezpečnost ve všech elektrárnách.

Maďarský premiér Ferenc Gyurcsány nedávno hovořil o přehnané sebejistotě Rakouska. Může na tomto tvrzení být jiskřička pravdy?
Osobně beru Ference Gyurcsányho velmi vážně. Je to můj přítel. Mám také přátelské vztahy s panem Orbánem, nikdy jsme nedělali rozdíly. Maďaři nám leží na srdci stejně jako Češi. Máme velmi blízké vztahy s Maďarskem. Maďaři o nás mluví jako o švagrech. Nehraje roli, zda se jedná o křesťanské demokraty nebo zelené či sociální demokraty.
Pokud Ferenc Gyurcsány takový dojem má, tak se na sebe musíme podívat. Nebylo by dobré, kdyby to byla pravda. V některých bodech má pravdu, musím to skutečně přiznat. Například zašpinění řeky Ráby. Někdy je docela složité, aby byly zejména ekologické předpisy dodrženy. V tom na sobě musíme zapracovat. Budeme masivně investovat do ekologických opatření v těchto dvou závodech. A Maďaři mají pravdu.

Rakouské předsednictví v Evropské unii v roce 2006 bylo hodnoceno jako úspěšné. V roce 2009 převezme tuto roli Česká republika. Jaké cíle jsou pro malou zemi a navíc nového člena Evropské unie reálné?
Jeden z nejkrásnějších lidsky emotivních momentů pro mne byl první květen 2004 - vstup deseti nových členských zemí do EU včetně všech našich sousedů. Osobně jsem se zúčastnil několika slavností. Pro mne to bylo určitým vyvrcholením středoevropské role, kterou jsme mohli jako Rakousko hrát. Proto velmi dobře chápeme, že Rakousko musí působit jako most mezi Východem a Západem.
Jsem velmi rád, že budete mít předsednictví, určitě to uděláte velmi dobře, jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Je také dobré, že je to dvacet let po pádu železné opony, kdy získá Česká republika předsednictví v EU. Je to velmi důležitý a složitý úkol a dobrá služba Evropské unii.
Co se týče konkrétních úkolů, tak samozřejmě půjde o implementaci, realizaci institucionálních změn EU, to bude určitě velmi složitý úkol. Poprvé budete mít voleného prezidenta Rady EU, takže bude velmi složité to vyvážit, aby nevznikly nějaké třenice mezi předsedou komise, voleným prezidentem a novým ministrem zahraničí, i když ta funkce se tak nejmenuje. Záleží na tom, jak to bude připravené a jak se s tím pracuje hned od začátku.
Dalšími tématy budou určitě klasické konflikty na Blízkém i Středním východě - Izrael, Palestina, Irák, Írán. To se vlastně projevuje dál až do Afghánistánu, Pákistánu, centrální Asie. Je to celá řada konfliktů a předsednictví EU se musí zúčastnit a spolupracovat.
V roce 2009 budeme mít také řadu důležitých příprav pro zpracování dalšího rozpočtu EU. Jedná se vlastně o určitou dílčí kontrolu finančního rámce. Česká republika tam určitě v mnohém přispěje. A bude také nová americká vláda a nové ruské vedení.

Jste předseda parlamentního klubu lidovců, máte ale velký respekt také na mezinárodní scéně. Bude vaše politická budoucnost rakouská, evropská nebo světová?
To není až tak důležité. Jedna věc je jasná, Pražan nebo Vídeňák bude i jako politik vždy stát oběma nohama na zemi. Vždycky musím myslet evropsky, to je velmi důležité. Možná to ještě nepřišlo ke všem vrstvám obyvatelstva na obou stranách hranice, ale ty budou po shengenské dohodě trošku menší. Musíme to pochopit.
Společně můžeme dosáhnout něčeho jenom tehdy, když spolupracujeme. Praha, Vídeň, Budapešť, Bratislava by to mohl být určitý čtverec dobrých sil, ze kterého vychází mnoho pozitivních impulsů.
Na druhé straně padesát procent rozhodnutí se dnes činí z evropské úrovně. Z toho důvodu by bylo velmi špatné, kdyby poslanec jako já, který vede důležitý poslanecký klub, nadále hrál evropskou roli a hrál v evropské politice.

Od včerejška je jisté, že se Česko zúčastní fotbalového mistrovství Evropy v Rakousku a Švýcarsku. Těšíte se už na šampionát?
Určitě. Čeští fotbalisté jsou pro nás absolutním vzorem. Sám jsem měl velmi malý fotbalový klub. Čeští kolegové nás někdy doslova popravili, protože hráli o řády lépe než my. Jako spolkový kancléř jsem společně s tehdejším předsedou vlády byl na českém stadionu, když nad námi Češi zvítězili 4:0. Máte skvělé fotbalisty, Rosického, Kollera a mnoho dalších. Mistrovství Evropy bez České republiky je skoro nepředstavitelné. To, že jste tak skvěle zvítězili nad Němci 3:0, byla docela síla. Čeští fotbalisté vlastně umí všechno a když hrají dobře, mohou stát mistrem Evropy. Vítáme vás.

(redakčně kráceno)