Palach chtěl vyburcovat národ

Praha - Necelý půlrok poté, co Prahou projely sovětské tanky a ukončily tak všechny naděje Pražského jara, se společnost začala propadat do letargie a smířlivosti s nastupující normalizací. Právě proto se dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze Jan Palach rozhodl pro svůj hrůzný čin. Na pražském Václavském náměstí se 16. ledna 1969 polil hořlavinou a zapálil. Podle historiků nebyl Palachův čin zoufalým zkratovitým jednáním, ale velmi dobře naplánovaným činem. K činu ho inspirovali buddhističtí mniši, kteří se upálili se na protest proti vietnamské válce. Podle nových zjištění Palach také vybídl studentské hnutí k obsazení rozhlasu, odkud měli studenti vyzvat ke generální stávce.

Pohřeb Jana Palacha
Zdroj: ISIFA Autor: Karel Kalivoda

Přes vážný zdravotní stav a bolesti objasňoval ošetřujícímu personálu motivy svého činu a zajímal se o reakci veřejnosti. Podle magnetofonového záznamu psychiatričky Zdenky Kmuníčkové s rizikem smrti počítal, zemřít si však nepřál. „V historii jsou okamžiky, kdy je zapotřebí něco udělat. Teď je na to čas. Za půl roku, za rok už bude navždycky pozdě,“ uvedl. 

Jan Palach

„Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem,“ odpověděl Palach zdravotní sestře v nemocnici, kam byl převezen s těžkými popáleninami."

V dopise, který zanechal na místě svého činu, naléhal, aby byly učiněny kroky na záchranu posledních zbytků demokracie. „Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku…,“ napsal. V dopise dále žádal zrušení cenzury a zákaz rozšiřování okupačního tisku Zprávy. Dodnes není zcela zřejmé, byl-li Jan Palach skutečně členem takovéto skupiny. Jeho příkladu nicméně následovali další lidé, mezi nimi student Jan Zajíc, jenž se upálil na pražském Václavském náměstí 25. února 1969. Během dalších měsíců roku 1969 opět vzplály živé pochodně, nicméně jména jako Josef Hlavatý, Miroslav Malinka a Evžen Plocek upadla v zapomnění.

Lidé zvedli hlavu, i když jen na chvíli 

Palachova oběť zvedla vlnu odporu, byť jen dočasnou. Bezprostředně po jeho činu začali na Václavském náměstí držet mladí lidé protestní hladovku za splnění jeho požadavků, záhy se k nim připojili další i jinde v zemi. Na Václavském a Staroměstském náměstí se konaly mítinky, na nichž lidé vyjadřovali podporu jeho poselství. Vědecká rada FF UK vyzvala politiky, „aby si uvědomili, na jaké křižovatce stojí“. Budoucí normalizátoři ve vedení komunistické strany naopak hovořili o zneužití protestu „antisocialistickými silami“.

Pohřeb - manifestace za svobodu a demokracii

Palach podlehl následkům rozsáhlých popálenin 19. ledna 1969. Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací za svobodu a demokracii a jeho hrob na Olšanských hřbitovech v Praze symbolem odporu. Denně k němu chodilo mnoho lidí i přesto, že je příslušníci Státní bezpečnosti (StB) kontrolovali a ničili květiny i svíce. V říjnu 1973 byly Palachovy ostatky na příkaz StB exhumovány, zpopelněny a uloženy na hřbitově v rodných Všetatech. Mnozí lidé, kteří se nezalekli komunistické perzekuce, kladli každý rok ve výroční dny květy na hrob ve Všetatech či u sochy sv. Václava v Praze. Jedna z největších vzpomínek na osobnost Jana Palacha se konala v lednu 1989 a přerostla v celotýdenní demonstrace známé jako tzv. Palachův týden. 

Další: Polák Siwiec a Maďar Bauer 

Kromě Palacha a Zajíce se k obdobnému činu odhodlal i polák Ryszard Siwiec, který se v září 1968 upálil na varšavském stadionu před zraky desítek tisíc lidí. „Ať pravda zůstane vždy pravdou,“ zněla poslední slova Siwieca, kterého dnes zná celé Polsko. Naopak Maďara Sándora Bauera nezná prakticky nikdo. Maďarský tisk mu po jeho činu věnoval jen pár řádek. Podle svědků Bauer v době svého činu držel v ruce dvě maďarské vlajky a křičel: "Upaluji se kvůli sovětské okupaci." Z výpovědi záchranářů je zřejmé, že se Bauer stejně jako Siwiec a Palach zoufale snažil protestovat proti sovětské okupaci.

Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce
Zdroj: ISIFA
Jan Palach ze Všetat

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze ve středostavovské rodině ze Všetat. Ve třinácti mu zemřel otec, jeho velký vzor. O politický a veřejný život se Palach zajímal během celých vysokoškolských studií. Rok 1968 prožíval velmi intenzivně a účastnil se i listopadové studentské stávky, která protestovala proti legalizaci srpnové okupace a o níž se však kvůli cenzuře v médiích nesmělo informovat. V říjnu 1973 byly Palachovy ostatky na příkaz StB exhumovány, zpopelněny a uloženy na hřbitově v rodných Všetatech. Od roku 1990 jsou jeho ostatky zpět na Olšanech.